Rudolf (64): Manželka má strach, že nevyžijeme z důchodů. Snížila se k něčemu šílenému

S manželkou Libuškou (65) máme hezký vztah. Je to žena s velkým Ž. Jejím nejvýraznějším povahovým rysem je asi skromnost. Celý život pro ni bylo skoro za trest, když dostala nějaký dárek. Vždycky, když jsem jí koupil kytku, tvářila se, jako by si ji nezasloužila.

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (66): Až v důchodu mi došlo, co je manžel zač. Mám jedno přání, ale děti s tím nesouhlasí

Žena se bála, že nebude na chleba

Byla to právě ona, kdo doma držel kasu. Nesměli jsme utrácet za nesmysly. Někdy mi to přišlo přehnané, ale na druhé straně jsme díky její povaze dokázali ušetřit. Naučila mě, že k životu potřebuji skutečně málo. Štěstí netvoří majetek nebo milion korun na bankovním kontě.

Jenže Libuška byla pořád přísnější. Přišlo to společně s jejím nástupem do důchodu. Ze začátku neustále počítala, jestli vyjdeme. Je pravdou, že jsme si opasky museli utáhnout ještě o dvě dírky. Když jsem chtěl jít s dědkama na pivo, bylo kolem toho hodně řečí. ,,Víš, že teď musíme šetřit. Půjdeš když tak příští měsíc,“ prohlásila Libuška a zamkla kasičku s penězi.

Přeháněla to. Peníze jsme měli. Přesto jsem to nechal být, nechtěl jsem si Libušku rozhádat. Myslela to dobře. Pár dní na to jsem doma našel pánev, kterou jsem neznal. ,,Ty jsi koupila novou pánev?“ zeptal jsem se ženy. ,,Ne, tu jsem našla, tak jsem ji vydrhla a je jako nová,“ řekla v klidu. V tu chvíli mi to přišlo skvělé. Kvalitní pánev stojí klidně i tisíc korun.

Mohlo by Vás zajímat:

Jaroslava (61): Manžel se v důchodu nudí a vymýšlí kraviny. Je jako puberťák

Občas vzala něco od popelnic

Další týden jsem našel pytel s oblečením. Začal jsem se v tom hrabat. Byly tam nějaké halenky, tepláky a mikiny. Myslel jsem si, že to někam vezeme. ,,Co budeš dělat s tím pytlem?“ uhodil jsem na Libušku. ,,Co asi. Vyperu to a dám do skříní,“ odvětila. ,,A odkud to je?“ zajímalo mě.

,,Není to jedno? Leželo to u kontejneru, tak jsem to vzala. Bude se to hodit,“ přiznala. Trochu se mi to přestávalo líbit, ale neřešil jsem to. Kdy už jsem začal vnímat, že má Libuška problém, bylo asi měsíc zpátky. Zničehonic se nám na stole k večeři objevily lasagne. ,,Tak to jsme si hodně vyhodili z kopýtka. Kolik to stálo?“ vyptával jsem se manželky.

,,Bylo to ve slevě. Hezky jez. Jsou moc dobré,“ řekla a popřála mi dobrou chuť. Měly podivnou pachuť, ale nikdy předtím jsem je nejedl, takže jsem si myslel, že to tak má být. Už v noci se mi ale udělalo špatně od žaludku. Šlo to horem i spodem. Libuška na tom nebyla o moc lépe. ,,To bude z té večeře,“ hořekoval jsem nad záchodovou mísou.

Mohlo by Vás zajímat:

Silvie (56): Nikdy by mě nenapadlo, co manžel dělá na procházkách. Teď máme z ostudy kabát

Naservírovala mi lasagne z popelnice

Libuše musela s pravdou ven. ,,Já nevím, jak dlouho se v té popelnici válely. Asi byly zkažené,“ pronesla opatrně. V tu chvíli se mi zvedl žaludek znovu. Tentokrát z jejích slov. ,,Prosím? V jaké popelnici? Vždyť si říkala, že byly v akci. A mluv!“ vyzval jsem ji. ,,Každý týden se jdu projít po sídlišti a dívám se, co lidé vyhazují. Občas to jsou užitečné věci. Vezmi si tu baterku, jak ji rád používáš,“ řekla s ledovým klidem.

,,Ta je také z popelnice? Mě z tebe trefí šlak!“ zvolal jsem a šel si dát panáka. Moje ženuška skoro tři měsíce vybírala popelnice. Tak se bála, že se neuživíme. Vše, co nasbírala, jsem šel osobně vyhodit. Doufám, že už toho nechá.

Mohlo by Vás zajímat:

Ludmila (49): Táta chtěl tajně vydělat pohádkové peníze. Místo toho nemají rodiče ani na chleba

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.