Světlana (24): Přítel mě požádal o ruku. Odmítá však velkou svatbu, kterou jsem si přála

Světlana (24): Přítel mě požádal o ruku. Odmítá však velkou svatbu, kterou jsem si přála
Zdroj: Freepik.com

Světlana si vždycky přála velikou svatbu. Těšila se, že jeden den bude princeznou. Netušila však, že její budoucí manžel má zcela odlišnou představu o tom, jak bude svatba vypadat. Chce se vzít na úřadě. To ale odmítla. Podaří se jí nakonec svůj sen realizovat?

Šárka Žižková
Šárka Žižková 10. 11. 2020 06:30

Když mě Norbert požádal o ruku, první, co se mi promítlo v hlavě, byly svatební šaty a já jako princezna. Vždycky jsem snila o tom, že až se budu vdávat, bude to velkolepé.

Veliká svatba byl můj sen

Jakmile jsme to řekli rodině a určili si termín, začaly veliké přípravy. Sháněla jsem po salónech šaty snů. Našla si nejlepší cukrářku pro upečení dortu. Slíbila jsem sama sobě, že shodím nějaké to kilo, ať jsem prostě dokonalá na tak slavnostní den. Budu totiž nevěsta! Kamarádkám jsem se chlubila, jak to mám celé promyšlené.

Kousek od místa, kde bydlíme, je veliký park se zámkem. To bylo přesně to místo, kde jsem si svatbu vysnila. Norbert mě požádal o ruku na podzim, ale my máme termín už v létě. Bude to dříve než „do roka a do dne“.  To, že spadnu z růžového obláčku, jsem netušila.

Když Norbert zjistil, co všechno organizuji a zařizuji, řekl mi svoje přání: „Víš, já ale nechci velikou svatbu. Vezmeme se na úřadě.“ Vyprskla jsem kávu, kterou jsem si vychutnávala nad katalogem svatebních šatů. „Jak jako na úřadě? Já chci velikou svatbu, se vším všudy,“ měla jsem slzy na krajíčku.

Obřad na úřadě

Nikdy ses mě neptala, jak to chci já. Nemám rád veliké sešlosti, vždyť to víš,“ snažil se mi to vysvětlit. Jakákoliv rodinná oslava byla pro Norberta utrpením. O tom jsem věděla. Co jsem netušila, bylo, že se tak hodlá postavit i k naší svatbě. Vypadlo z něj, že to prostě nezvládne a doufá, že to budu respektovat.

Dokonce pronesl i větu, která mě nenechala chladnou. „Vždyť na tom přeci nezáleží. Manželé budeme tak jako tak, ne?“ To byla moje chvíle. „Milý Norberte, ono na tom teda záleží a dost. Přece mi nechceš sebrat možnost být jeden jediný den krásnou nevěstou.“

Bohužel takový argument nestačil. On to zkoušel uhrát na peníze, ale o ty také nešlo. Můj táta jasně řekl, že zaplatí, co se v jeho pozici sluší. Navíc my sami jsme peníze měli. Já ho pro změnu začala citově vydírat. Zkoušela jsem to po dobrém i po zlém. Úspěchy nesklízím. Chtěla jsem objednat svatební oznámení, ale i to je prý zbytečné.

Svatba nebude

Jeho představa je zkrátka taková, že se vezmeme na úřadě. Budou tam jen svědci a rodiče. U nás doma uděláme malé pohoštění a tím to má celé skončit. S tím se ale nesmířím. Je to celé padlé na hlavu. Jiný problém mezi námi není. Jako muž a žena si velmi rozumíme. Teď ale každý plujeme na jiné lodi.

Já si trvám na veliké svatbě. Norbert si přeje obřad na úřadě. Vzájemně se vydíráme a myslím, že se to začíná vymykat kontrole. Začínám tím být tak strašně znechucená, že si pohrávám s myšlenkou, že nebude vůbec žádná svatba. Já se na úřadě vdávat nebudu. Nikdy! Doufala jsem, že když mu řeknu, že svatba nebude, raději cukne a bude po mém.

Spletla jsem se. On to po těch hádkách a rozepřích uvítal. Na tom, jak bude svatba vypadat, se neshodneme. Smír nastal, až když padlo rozhodnutí, že svatba nebude vůbec.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz. 

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Související články

Další články