Tereza (36): Manžel se vrátil z léčebny jako jiný člověk. Syn se ho bojí a i já k němu hledám cestu

Můj manžel Martin (40) musel pro svou závislost na alkoholu do léčebny. Jedině tak mohl zachránit sebe i rodinu. Teď se vrátil domů a já k němu nemohu najít cestu. Jako kdybychom se za ten rok a půl zcela odcizili. I náš syn to celé špatně snáší.

Mohlo by Vás zajímat:

Terka (34): Tchyně neudrží myšlenku. Začínám mít obavy, že se u ní projevují léta s alkoholem

Manžel nastoupil do protialkoholní léčebny

Ve chvíli, kdy Martin nevydržel den bez alkoholu a chodil do práce opilý, se muselo něco stát. Alkoholika jsem doma odmítala tolerovat. Martin dostal jasně na vybranou - buď se půjde léčit, nebo jdeme od sebe. Vzhledem k tomu, že spolu máme syna Kubíka, kterému v té době byly skoro dva roky, se Martin rozhodl rodinu zachránit.

Nebylo to lehké, protože ze dne na den odešel a my zůstali sami. První týden jsme za ním na detoxikační oddělení ani nemohli. Nešlo si ani zavolat. Syn Kubík byl malý a příliš to nevnímal. Já jsem na tom byla o poznání hůř. Martina jsem postrádala. Musela jsem si pořád dokola opakovat, že je to pro dobrou věc.

Jakmile to šlo, jela jsem za ním. Pohled na něj byl smutný. Zbídačený a ponížený Martin mě šokoval, nečekala jsem to. U srdce mě hřálo jen to, že jsem ho konečně viděla střízlivého. To byl pohled, který jsem roky neznala. Myslela jsem, že jsme na dobré cestě a všechno bude jako dřív. Bohužel jsem se mýlila.

Mohlo by Vás zajímat:

Regina (43): Jsem vyléčená alkoholička. Přítel o tom neví, a tak mě na oslavě donutil dát si skleničku

Syn se teď bojí svého otce

Během doby Martinova léčení jsme k sobě s Kubou hodně přilnuli. Měli jsme jen jeden druhého. Já se naučila řešit věci sama za sebe. Měla jsem pocit, že mě manželova nepřítomnost vlastně zocelila. I tak jsem se nemohla dočkat dne, kdy bude propuštěn. Veselé přivítání to však nebylo. Domů se totiž vrátil někdo jiný.

Martin byl první dny nesmělý. Bylo znát, že se doma necítí dobře. Nevěděl, kde jsou některé věci, nebo jak se zapíná nová televize. Nejhorší bylo to, jak nemluvil. Jako kdyby mi neměl co říct. A já měla tolik otázek. Jak se cítí a jaké to je být čistý. Na nic mi nedokázal odpovědět. Pořád to ale nebylo to nejhorší.

Kuba se ho bál. Místo tati mu říkal pane. To Martina velmi ranilo. Nechtěl si s ním hrát, nebo se od něj nechat pomazlit. Kuba pořád utíká za mnou a při pohledu na tátu pláče. Rve mi to srdce. Takhle to být nemělo. Měli jsme začít znovu, ne takhle. Nejde nám to. Všechno se pokazilo. Martin se změnil a já vlastně také.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (31): Manžel začal hodně pít, pořád tajně doufám, že se z něj nestává alkoholik

Sama musím chodit na terapie

Nemáme nic společného, neumíme spolu mluvit. Martin si našel práci a snaží se žít disciplinovaně. Už to ale není on. Nesměje se, neraduje se. Je sice čistý, nepije, ale je mi cizí. Snažím se k němu najít cestičku všemi možnými způsoby. Vždycky je to ale slepá cesta.

Navštívila jsem i léčebnu, kde se léčil. Sama docházím na terapie. Martin ušel kus cesty a teď je řada na mě. V životě by mě nenapadlo, jak těžké to bude. Žila jsem v tom, že až se zbaví závislosti, máme vyhráno. Opak je ale pravdou. Začínáme od nuly. Znovu se poznáváme. Děsí mě to. Ale udělám cokoliv pro to, aby byly věci alespoň trochu jako dřív.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Milena (46): Stačily dva lockdowny a málem z nás byli alkoholici. Bojím se toho, co ještě přijde

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.