Facebook
Instagram
Tereza byla zvyklá, že jsou s manželem hodně aktivní. Buď lezli po horách, nebo chodili za kulturou. Jednoho dne se manžel zranil a musel na operaci kolene. Ta ho změnila v líného pecivála, který chce jen sedět u televize. Tereza neví, jak ho z toho probrat.
Můj manžel Radim (48) se konečně rozhýbal a na začátku roku si dopřál operaci kolene. Myslela jsem si, že sotva se zotaví, začneme být zase aktivní. Jenže Radim od operace tak zlenivěl, že už se mu nic nechce. Já se ale hrozně nudím. Nevím, jak ho donutit, aby se víc hýbal a bral mě do společnosti.
Než měl manžel úraz, byl velmi aktivní
Radim kdysi býval aktivní člověk. Rád chodil na výstavy a do divadel. Nevadilo mu ani vzít trackové hole a stoupat se mnou po horách. Sport a vycházky do společnosti, to byly aktivity, které dělaly naše manželství zdravým. Využili jsme každé volné chvíle a někam vypadli. Nemáme děti, takže jsme vždycky měli hodně času a možností.
Před dvěma lety měl Radim úraz. Během obyčejné kopané si přetrhl křížový vaz v koleni. Jakožto chlap, co podle jeho slov vydrží všechno, nešel hned k doktorovi. Dlouho doma jen skučel a koleno ledoval. Věřil, že ta bolest přejde.
Noha mu ale po čase začala otékat a návštěva lékaře byla nevyhnutelná. Odsávali mu z kolene vodu a jasně mu doporučili operaci. Té se Radim bránil, jak jen to šlo. Nedokázal pochopit, že přetržený vaz se sám nevyléčí. Možná tak půl roku raději kulhal, než aby šel pod nůž. Začalo to omezovat náš společenský život i manželství.
Po operaci hrozně zlenivěl
Musela jsem do něj hučet od rána do večera, aby operaci podstoupil. Radim se pořád vymlouval, že musí chodit do práce, a ne ležet doma jako lazar. Bylo jasné, že rekonvalescence bude minimálně na půl roku. Jemu to přišlo zcela nemyslitelné. Nakonec pod nátlakem rodiny a svých omezení na operaci šel.
Letos v lednu mu byla provedena plastika křížového vazu. V nemocnici pobyl deset dní, poté byl propuštěn do domácí péče. S počítačem na klíně byl schopen pracovat. Zdálo se, že to nakonec nebude tak hrozné. Radimovi se dokonce zalíbilo mé obskakování. Uvelebil se v dolním patře, hezky na sedačce, a užíval si, že nic nemusí.
Už po třech týdnech měl odložit berle a začít nohu zatěžovat. Jenže to odkládal a dál spokojeně ležel na sedačce. Nešlo si nevšimnout, jak začal nabírat. To by ale bylo asi to nejmenší. Jemu to celé vlezlo na mozek. Rozležel se tak moc, že už se mu nic nechce. Od operace uběhlo tři čtvrtě roku. A Radim? Je o deset kilo těžší a líný jako prase.
Nevím, jak ho donutit, aby byl zase aktivní
Už sice chodí normálně, ale ke sportu se nevrátil. Vrcholem pro něj je, když dojde pěšky pro pečivo. O nějakých turistických výletech nechce ani slyšet. Nejraději se vidí doma a u televize. A to v poloze ležmo. Na kolenou jsem ho prosila, abychom zase začali podnikat výlety. Pro začátek jsem chtěla jen zajít do divadla. Ale kdepak!
Radim se vzdal aktivního života. Najednou zestárnul o deset let. Já ale nedokážu sedět doma u televize. Potřebuji, aby se v mém životě něco dělo. Sport je mým hnacím motorem, stejně tak vycházky za kulturou. Když jdu ven sama, Radim nadává a je uražený. Ale aby vzal kabát a šel se mnou, to ne. Na to je moc pohodlný a líný. I když se známe přes dvacet let, vůbec nevím, jaký kalibr mám na něj použít, aby se zase probral. Ohánět se rozvodem? Co myslíte?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
