Vendula (26): Vzdala jsem se všeho, abych bydlela s přítelem. Takovou sprosťárnu jsem nečekala

První rok mi dojíždění nevadilo. V zamilovanosti bych za Mirkem jela i na konec světa. Ten víkend, který jsem s ním měla strávit, mi za to stál. Bydlel na malé vsi. Já jsem si ve městě platila podnájem. Na vlastní byt jsem zatím našetřeno neměla, ale příliš mi k tomu nechybělo.

Mohlo by Vás zajímat:

Radka (32): Po čtyřech letech máme najednou vztah na dálku. Jak tohle může skončit?

Druhý rok mi dojíždění začalo vadit

V devatenácti letech jsem totiž nastoupila do velké firmy a postupně se vypracovala na vedoucí jednoho oddělení. Brala jsem krásné peníze. Nebylo to ale zadarmo. Dřela jsem jako pes a makala na tom, abych měla dobré výsledky. Stačilo malé zaškobrtnutí a o místo bych mohla přijít. Přes týden jsem byla přísná vedoucí a na víkend se měnila v zamilovanou puberťačku.

Druhý rok mi dojíždění začínalo docela vadit. Neměla jsem čas si chvíli sednout a vydechnout. Mirek ke mně jezdit nechtěl, tvrdil, že u něj na vesnici je větší klid. To byla možná pravda, ale mně šlo o to, abychom se střídali. Ženy více myslí na budoucnost, takže jsem si kolikrát kladla otázku, jak dlouho to chci takhle vlastně dělat. Odpověď jsem neznala.

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (32): S přítelem máme pouze víkendový vztah. Jedna věc mi ale stále vrtá hlavou

Přemluvil mě, abych se k němu nastěhovala

Když jsme spolu oslavili tři roky, přišel Mirek s nabídkou. „Co kdybychom spolu začali bydlet?“ Skákala jsem radostí do stropu. Mnoho věcí by se tím vyřešilo. Moje radost ale netrvala dlouho. „Kdy by ses mohla nastěhovat?“ zeptal se záhy. „Já? Byla bych raději, kdyby ses ty přistěhoval do města,“ odvětila jsem. „Pro mě by to znamenalo, že bych musela dát výpověď. A to bych nerada. Svoji práci miluju,“ namítla jsem.

„Miluješ víc práci, nebo mě?“ vyhrknul Mirek naléhavě. Od té chvíle se mi v hlavě nehonilo nic jiného. Mám všechno zahodit a jít bydlet na vesnici mezi králíky? Sotva jsem od Mirka odjela, začal na mě tlačit. Neustále mi volal a sděloval svoje představy o tom, jak bude krásné bydlet spolu. Vykresloval mi, jak si to u něj předěláme. Dokonce se zmínil o dětech. Byl tak přesvědčivý, že jsem se rozhodla to risknout. Dala jsem v práci výpověď.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucka (32): Čekám s přítelem dítě, ale nedokážeme se shodnout na jedné věci. Bojím se, že zůstanu sama

Po měsíci mě čekal šok

Můj vedoucí se mě snažil přemlouvat. Řekl mi, že zahazuji jedinečnou příležitost dostat se ještě výš. „Jakmile jednou odejdeš, už se sem nemůžeš vrátit,“ řekl, než definitivně podepsal moji výpověď. Já jsem věřila, že dělám správně. Během dvou víkendů jsem se přestěhovala k Mirkovi. Svůj byt jsem pustila a doufala, že začínám nový život. Musela jsem si hned najít práci. Už to byl problém. Na vesnici nebylo moc na výběr.

To nejhorší ale mělo teprve přijít. Mirkovi stačil měsíc společného bydlení na to, aby mi řekl: „Já se na to ještě necítím. Víc mi vyhovovalo, když jsme se viděli jen o víkendu. Rád bych se k tomu vrátil.“

„To snad nemyslíš vážně? Já jsem všechno zahodila, a to jen kvůli tobě! Kam teď mám jít?“ křičela jsem na něj. On tohle ale řešit nechtěl. Přál si jediné, abych se zase odstěhovala a jezdila jen na víkendy. Já jsem se sice odstěhovala, ale už ho nechci v životě vidět. Teď prosím šéfa, aby mě vzal zpět.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (32): Přítel mě po rozchodu pronásleduje. Musela jsem zvolit krajní řešení, abych se ho zbavila

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.