Facebook
Instagram
Vlastimil neměl v plánu, že bude otcem dřív, než mu bude třicet let. Osud tomu chtěl ale jinak. Jeho přítelkyně Klára byla v těhotenství velmi přecitlivělá a intimnosti šly stranou. Už se začínal těšit na porod, aby vše bylo jako dřív. Vyplnilo se mu jeho přání nebo trpí dál?
Když mi Klára řekla, že je těhotná, úplně nadšený jsem nebyl. Byli jsme spolu teprve tři roky a já se na dítě ještě necítil. Ona to měla jinak. Ode dne, kdy zjistila, že je těhotná, nemluvila o ničem jiném.
Budu otec
Mně chvíli trvalo, než jsem se nějak smířil s tím, že budu táta dřív, než mi bude třicet let. Chtěl jsem žít podle sebe a svých snů. Jakmile přijde dítě, je jasné, že se mnoho věcí změní. Klára se mi snažila vnutit svůj pocit štěstí, který z toho měla. Když těhotenství potvrdil i doktor, musel jsem se na to psychicky připravit.
Klára nemluvila o ničem jiném. Každý večer jsme museli řešit, jaké jméno pro dítě vybereme. Ona už stejně měla jasné představy pro kluka i holku a můj názor ji ve finále zase tak moc nezajímal. Jen chtěla, abych seděl a poslouchal. Když se jí rozbouřily hormony, bylo to doslova utrpení.
Seděla u televize a brečela i nad reklamou, kde bylo malé štěně. Vždycky jsem se cítil trapně. Ona chtěla, abych ji chlácholil a utěšoval. Vyžadovala poměrně dost pozornosti. Občas se stávalo, že hekla, protože ji něco někde bodlo. Já si toho nevšiml a hned byl oheň na střeše, že jí nejsem oporou, když je těhotná.
Začátek konce
Náš intimní život během těhotenství neexistoval. Na internetu totiž psali, že když se na to budoucí maminka necítí, tak ať to zkrátka nedělá. Já jsem chlap, který má své potřeby. Jenže to nikoho nezajímalo, takže jsem měl smůlu. Doufal jsem, že se po porodu Klára vrátí zpět mezi normální ženy a budeme fungovat jako pár. Hlavně po té intimní stránce.
Skoro bych zapomněl zmínit, že mi zakázala chodit na pivo. Co kdyby se jí udělalo špatně a potřebovala by odvézt do porodnice. Já bych to chápal na konci těhotenství, ale ona to začala vyžadovat už někdy v šestém měsíci. Musel jsem s ní sedět doma, litovat ji, sloužit jí, ale současně trpět sexuální abstinencí.
Stejně jako jsem dítě nechtěl, jsem si už přál, aby nastal porod a věci se vrátily do starých kolejí. Jak moc jsem se v době takového přání mýlil, mi měl ukázat až čas. Přišel den D a nám se narodila dcera Amálka. Jméno nakonec vybrala Klára sama. Nemohl jsem s tím stejně nic dělat. Další hysterickou scénu už bych asi nesnesl.
Rok bez intimností
Pokud jsem měl během jejího těhotenství pocit, že trpím, tak jsem byl vedle jak ta jedle. Peklo se teprve ohřívalo. Když jsem si holky přivezl z porodnice domů, bylo jasné, že už nic nebude jako dřív. Klára chtěla, aby Amálka spala s námi v ložnici, chtěla ji mít u sebe. To, že to bude trvat rok, jsem netušil.
Už jsem nutně potřeboval sex, ale to se doma stalo sprostým slovem. I když už Klára po porodu schopná byla, nechtěla. Tím, že spala dcera s námi v ložnici, to ani nešlo. Co kdyby ji to prý vzbudilo. Ona to uvidí a bude mít trauma? Bylo jasné, že půjdeme přeci do jiného pokoje. V tom byl také problém, protože by tam Amálka zůstala sama.
Mám najednou pocit, že se s Klárou nedá už vůbec mluvit. Řeší jen plenky, mléko, dudlíky. Doslova každý prd naší dcery a mně z toho jde hlava kolem. Neumí už vést normální rozhovor. Amálce je rok. Stále spí s námi v ložnici. Co je sex, už také nevím. Budu to muset vyřešit nějak po svém.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
