Zdeňka (33): Po mateřské se bojím vrátit do práce. Přesvědčuji manžela, že dvě děti jsou málo

žena
Zdroj: Freepik.com

Paní Zdeňka se nejdřív bránila tomu, aby zůstala s dcerou doma na plný úvazek, a tak jezdila v týdnu do práce. Dva roky to fungovalo, než se narodil syn a Zdeňka najednou našla zalíbení v mateřských povinnostech. Nyní se čas krátí a ona má nastoupit do práce, z čehož má veliký strach. Jak se chce s touto situací vypořádat?

Šárka Žižková
Šárka Žižková 16. 08. 2020 08:00

Když jsem čekala Elišku, těžko jsem se svojí prací loučila, pro nic jiného jsem nežila. Nakonec jsem šla kvůli zdravotním potížím z práce o dva měsíce dříve. Na svět přišla dcera a já si to užívala jen částečně, jakmile jí bylo půl roku, svolala jsem babičky na hlídání a minimálně třikrát v týdnu jsem jela do práce. Přesně tak mi to vyhovovalo, matka na poloviční úvazek. Fungovalo to lehce přes dva a půl roku, než se narodil syn Matěj.

Začala jsem si roli matky užívat

Po druhém porodu už té práce doma bylo více, ale mně se to najednou začalo líbit. Dcera šla ve třech letech do školky a já byla se synem doma, už jsem do práce nejezdila. Najednou se ukázalo, že být doma s dětmi není tak zlé, a mně se to začalo líbit. Chodila jsem s malým na procházky, stihla v klidu uvařit, uklidit, dojet pro dceru do školky a pak se s nimi vydat na výlet. V tomto období jsem se dokonce pustila i do cvičení. Manžel do práce chodil, ale byly měsíce, kdy se nám moc peněz nedostávalo, a tak stále říkával, jak se těší, až budu také chodit do práce a přinesu nějakou korunu navíc.

Když byly synovi dva roky, došlo mi, že mi už moc času doma nezbývá a začala jsem přemýšlet, jak to celé provedu, abych do práce nemusela. Jediné, co mě napadlo, bylo další dítě. Zkusila jsem k této myšlence přesvědčit i manžela. Ten o tom ale nechtěl ani slyšet, protože děti už jsme vypiplali z nejhoršího, takže s nimi nebyla taková práce.

Plán pro další dítě

Abych ukázala, že umím něco vydělat i z domova, našla jsem si brigádu na roznášení letáků a spojila to vždy s procházkou se synem. Do společné kasy jsem sice přisypala, ale manželovi to bylo stále málo.

Čím víc se blížil nástup syna do školky, tím větší úzkost jsem v sobě pociťovala a začínala být zoufalá. Byla jsem na děti velmi fixovaná a neuměla jsem si představit, že sedím někde v kanceláři osm hodin a pracuji.

Manžela jsem se snažila každý den zpracovávat, ale moc se mi nedařilo. Až jsem se rozhodla trochu zalhat a vysadila jsem antikoncepci. Už mi volali i z práce, kdy plánuji přesně nástup, ráda bych jim řekla, že jsem těhotná, ale zatím se nedaří.

Pokud se třetí miminko povede, věřím, že už to manžel nějak rozdýchá, ale pokud ne, musím si něco vymyslet, abych mohla zůstat ještě doma. Napadlo mě simulovat nějakou nemoc, ale bojím se, že by to mohlo být rouhání. Mám čas ještě čtyři měsíce, pak vážně netuším, jak svůj nástup do práce zvládnu.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Na návštěvě u Zdeňka Podhůrského: Ze staré ruiny postavil dům, ve kterém jsou trámy z Karlových lázní z 11. století

Na návštěvě u Zdeňka Podhůrského: Ze staré ruiny postavil dům, ve kterém jsou trámy z Karlových lázní z 11. století

Související články

Další články