Laura (24): Místo dojetí přišel krutý výsměch. Jedna věta od přítele mi ukázala, jak moc mnou opovrhuje

Už jako malá jsem milovala různé formy vyrábění a tvoření. Pořád jsem něco malovala, stříhala, kreslila a lepila. I ve škole byl můj nejoblíbenější předmět výtvarka.

Marta (45): Díky sousedovým jahodám jsem našla odvahu opustit manžela a začít znovu

Od mala jsem byla nesmírně kreativní

Rodiče mě v mých zájmech podporovali, a já tak chodila na keramiku, malování a zkusila jsem si i různé formy tvoření. Protože mi to opravdu šlo a neustále jsem se zlepšovala, nastoupila jsem, když jsem byla starší, na uměleckou střední školu. A ačkoliv mě od toho hodně lidí odrazovalo, rozhodla jsem se cestou umění pokračovat i na vysoké, konkrétně na vysoké odborné, kde jsem si vybrala obor malířství a sochařství.

Všichni mi vždycky říkali, že s takovou školou se rozhodně neuživím. Já jsem si ale úspěšně obhájila bakalářku a potom si našla práci snů. Začala jsem pracovat v obchodě s výtvarnými potřebami, takže jsem svému koníčku byla neustále nablízku. Také jsem začala bydlet sama, nebo tedy ve spolubydlení s kamarádkou, a z mého pokoje se stal malý ateliér. V životě jsem tak byla opravdu spokojená, pak jsem si navíc našla přítele. Jmenoval se Franta, a potkali jsme se na nedělním jarmarku, kde jsme oba nakupovali bio potraviny. Dali jsme se ve frontě náhodně do řeči, a on mě pozval ven. Moc se mi líbil a působil fajn, tak jsem se rozhodla mu dát šanci a ven s ním šla.

Anna (34): Manžel mi chtěl nechat jen zbabělý dopis a navždy zmizet. Jeho lež jsem ale prohlédla včas

Našla jsem si skvělého přítele

Na prvním rande se mi svěřil, že má z předchozího vztahu pětiletou dceru.

„Doufám, že tě to neodradí,“ bál se, když mi tu zprávu oznámil. „Hodně žen nechce chlapa, co už má dítě… tak to radši vždycky říkám rovnou.“

„Ani v nejmenším, mám děti ráda,“ usmála jsem se na něj. Opravdu mi nevadilo, že už má dítě, hlavně mezi námi byl skoro osmiletý věkový rozdíl, tak se nebylo čemu divit. Pravděpodobně i díky tomu, že jsem přijala jeho rodinu, jsme si domluvili další schůzku, pak další a další. A po měsíci jsme spolu začali chodit.

Bára (32): Můj pes se stal nejlepším dohazovačem. Stačilo, aby se na chvíli zaběhl v parku

Chtěla jsem mu dát najevo svoje city

Byla jsem s Frantou nesmírně šťastná. Každý den jsem se probouzela s úsměvem a motýlky v břiše, cítila jsem se skvěle. Franta byl skvělý partner, dělal pro mě, co mi na očích viděl, nechával mě bydlet u něj v bytě, pomáhal mi finančně, když mi nestačily peníze. Moje láska k němu každým dnem rostla. Chtěla jsem mu své city nějak dokázat, ukázat mu, jak ho miluju… a dospěla jsem k názoru, že jak jinak to udělat než tak, jak to umím nejlíp, tedy tvořením.

A tak jsem si v práci nakoupila různé potřeby, všechno si nanosila domů a dala se do vyrábění. Strávila jsem celou noc sezením pod lampičkou a vytvářela jsem malou nástěnku s fotkami, hezky vloženými do rozmanitých rámečků a s ornamenty z papíru. Byla jsem na svou práci opravdu pyšná a těšila jsem se, až ji Frantovi ukážu. Myslela jsem si, že bude mít radost, že ocení práci, kterou jsem nad tím strávila… Jeho reakce mi ale naprosto zlomila srdce.

„Co to je?“ koukal se na můj výrobek, když jsem mu ho další den pyšně předala. „K čemu to je? To jsi mi jako koupila? To jsi nemusela plácat peníze, já na takové věci moc nejsem.“

Nina (29): Všichni ho měli za bezcitného snoba. Já v něm našla spřízněnou duši

Prý je to kravina

„Ne, to jsem vyrobila,“ řekla jsem trochu překvapeně. „Chtěla jsem ti nějak ukázat, jak tě mám ráda… a ráda tvořím, tak mi to přišlo jako nejlepší způsob.“

„Aha,“ řekl a zhlédl k výrobku, který jsem mu udělala. „To jsi taky nemusela… dostávám od své dcerky pořád nějaké takovéhle… kravinky… a už je nemám kam dávat.“

„To není kravina,“ ohradila jsem se trochu dotčeně. „Můžeš si to třeba vystavit v ložnici… anebo ještě líp v obýváku, nad stolem.“

Adam (34): Trápily mě výčitky kvůli jiné ženě. Pak jsem ale uviděl svou manželku v restauraci s cizím mužem

Ubil ve mně mou kreativitu

„To asi ne. To kdyby přišla nějaká návštěva, ještě by si myslela, že jsem nějaký úchyl, co chodí s dítětem,“ ušklíbl se pobaveně a ledabyle můj dárek odhodil na stůl, až zapraskal. Sledovala jsem, jak odchází, a vyděšeně jsem svoje dílo zvedla. Prasklo, kousek se ulomil. A spolu s ním prasklo i moje srdce. Bylo mi do pláče, cítila jsem se hloupě a odmítnutě. Franta vůbec neocenil to, co jsem mu dala, tedy to, co jsem pro něj vyrobila.

Moje radost byla okamžitě ta tam a vystřídal ji stud. Od toho momentu jsem mu už nikdy nic nevyrobila, protože jsem se styděla. Vydrželi jsme spolu skoro třičtvrtě roku, než se se mnou rozešel. Řekl, že city prostě opadly, ale já si myslím, že mě prostě akorát nechápal a tak trochu mnou pohrdal. Mrzelo mě to, ale teď vím, že je to dobře. Místo toho, aby mého tvůrčího ducha ocenil, úplně ho ve mně ubil. A s nikým takovým bych být dlouhodobě nemohla.

Eva (34): Bratr přišel na naši grilovačku s prázdnou. Jen se chtěl pořádně a zadarmo nacpat

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].