Linda (27): Můj přítel žil na hraně zákona. Když jsem zjistila, že krade v obchodě, naprosto mě to znechutilo

Když se mi v létě po dlouhé době, co jsem byla sama, konečně podařilo najít přítele, byla jsem štěstím bez sebe. Jenže to jsem ještě netušila, koho jsem si to našla.

Simona (35): Nikdy jsem nebyla schopná udržet si vztah a neměla ráda doteky. Až internet mi dal odpovědi

Můj přítel neustále podnikal něco zakázaného

Jméno mého expartnera je Patrik a seznámili jsme se na letním festivalu. Náš seznamovací příběh je docela dobrodružný, protože jsem mu pomohla dostat se dovnitř bez placení. Potkali jsme se před bránou a mně se moc líbil. Po krátkém rozhovoru, kdy mě přemluvil k dobrodružství, jsem ho pod návalem adrenalinu a vzrušení propašovala bez placení dovnitř. Pak mě pozval na rande, pak na další a nakonec jsme se dali dohromady.

Patrik miloval riskování a to mě na něm v počátcích vztahu nesmírně vzrušovalo. Bral mě na dobrodružné procházky, při nichž jsme se třeba přes plot vloupali do zavřené botanické zahrady a udělali si soukromou exkurzi. Jindy jsme se zase šli koupat nazí do jezera, kde se koupat nesmělo. Někdy jsme si udělali výlet na kole ke skalám, kam se mohlo jen pěšky, protože hrozilo zřícení. Vždycky jsem s ním byla plná adrenalinu a vzrušení a o to víc mě přitahoval. Přišlo mi, že se s ním vracím do mládí, že zažívám dobrodružství a že riskuju.

Tomáš (45): Manželku i milence jsem zničil tichou a promyšlenou hrou. Vítězství mi ale přineslo jen prázdnotu

Vzal mě do drahé restaurace a pak nechtěl platit

Pak přišla zima a my jsme museli naše venkovní dobrodružství změnit na vnitřní, protože začalo být ošklivo. Jenomže jedna věc je jít za zákaz vstupu venku a jiná věc je se někam vloupat uvnitř, když jsou kolem kamery a člověk si zahrává se zákonem. Myslela jsem si tak, že se Patrik uklidní, to jsem se ale mýlila.

Jednou mě vzal do luxusní, drahé restaurace. Posadili jsme se kousek od východu a Patrik mě nabádal, ať si objednám to nejdražší z menu.

„Vůbec se nestrachuj, že to je drahé… dej si, na co máš chuť. Neboj,“ mrknul na mě, když jsem namítla, že je jídlo hrozně drahé. A tak jsme si dali předkrm, hlavní chod i dezert a náš účet se vyšplhal do závratných výšin.

„Je to hrozně moc… nemusíš mě zvát, klidně si svou polovinu zaplatím,“ navrhla jsem Patrikovi, když jsem si spočítala, kolik moje útrata bude stát. On ale jen mávl rukou.

„Nic se neboj, platit nebudeme ani jeden.“

Nechápavě jsem se na něj podívala a pozvedla obočí.

„Jak jako, že nebudeme platit?“

Petra (41): Ukončila jsem aféru, ale bývalý milenec mě teď vydírá a chce zničit mé manželství

Začala jsem si všímat jeho kleptomanských sklonů

„Vidíš, jak sedíme u dveří? To není náhoda,“ vysvětlil a oči mu svítily vzrušením, „my totiž utečeme, má drahá.“

Nevěřila jsem svým uším, myslela jsem, že žertuje, ale když prudce vstal, popadl mě za zápěstí a rozeběhl se se mnou k východu, došlo mi, že to myslí vážně. Z restaurace, kde náš účet dosáhl skoro šesti tisíc, jsme tak utekli. Běželi jsme ještě dva bloky, než se Patrik konečně zastavil.

„To bylo skvělé, co?“ otočil se na mě celý rozzářený a rozesmál se, „to bylo ale dobrodružství!“

Mně to ale dobrodružné vůbec nepřišlo, naopak jsem se cítila hrozně. Nebyla jsem lepší, než prachobyčejný zloděj. Od té chvíle se v mém vnímání Patrika něco změnilo. Začala jsem si všímat, že se chová divně. Když jsme byli v obchodě, často se zvláštně rozhlížel, kontroloval svoje okolí, kamery. A pak, v nestřeženém okamžiku, něco ukradl. Někdy to bylo jedno jablko v potravinách, někdy to byla drahá lahev vína, někdy nějaká drobnost. Nikdy předtím mi nedošlo, že krade… Možná proto, že by mě to ani v nejmenším nenapadlo a tak jsem ho nekontrolovala. Kradl v potravinách, v obchodech s oblečením, zkrátka kde se dalo. Vždycky to omlouval tím, že miluje vzrušení a vždy mu to nějak prošlo.

Michal (30): Snoubenka nemilovala mě, ale peníze mé rodiny. Pravou lásku jsem našel u zahradnice

Rozhodla jsem se, že s ním nechci být

„Život je hrozná nuda, musíme si ho trochu okořenit,“ vysvětloval mi, když jsem znechuceně sledovala, jak z batohu vytáhl ukradené tričko, „nemůžeš jít jako ovce s davem, musíš dělat něco jinak, nějak si to žití okořenit… co takhle si dojít někam na jídlo a pak se vytratit? To se ti minule líbilo.“

„Nelíbilo,“ odsekla jsem prudce a o krok od něj ustoupila, „vlastně jsem se cítila hrozně. Nepřipadala jsem si lepší, než obyčejný zloděj… a tak by sis měl připadat i ty. Proboha, ty naprosto otevřeně kradeš. Měl by ses za sebe stydět.“

Eva (35): Vyměnila jsem pracovní stres za hrnčířský kruh. Dnes mě živí vlastní keramika a konečně volně dýchám

Nakonec okradl i mě

Nakonec jsem se rozhodla, že se s Patrikem rozejdu. Jeho závislost na kradení a porušování zákona mě znechutila natolik, že mě nepřesvědčila ani láska, co jsem k němu chovala. Oznámila jsem mu tak, ať se vystěhuje z mého bytu, kde jsme bydleli a ať už mě nikdy nekontaktuje.

O tom, že jsem udělala dobře, jsem se přesvědčila hned den po rozchodu, když jsem ve šperkovnici hledala svoje drahé hodinky. Dlouho jsem je nemohla najít a přemýšlela, kam se poděly… a pak mi to došlo. Patrik je ukradl. Byla jsem z toho nesmírně smutná, ale o to rychleji jsem se dostala přes náš rozchod. Se zlodějem by přece nechtěl být nikdo.

Iva (30): Jízda s přítelem v autě je peklo. Z jeho rychlé jízdy se mi dělá špatně a on se mi ještě směje

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].