Lenka (39): Manžel byl na děti příliš přísný, já jim dovolila skoro všechno. Pak jsem zjistila, co tím způsobujeme

Během pár vteřin se náš obývák změnil v bitevní pole. Můj syn Jakub zrovna divoce skákal po nové světlé sedačce s rukama umazanýma od čokolády, když se ve dveřích objevil můj manžel Pavel. Stačil mi jediný pohled na jeho zatnutou čelist a bylo mi jasné, co přijde. Další hádka.

Pavel okamžitě zakřičel na děti, ať slezou ze sedačky a jdou se umýt. Pak se pustil do mě. Prý jim všechno dovolím a vůbec je neumím usměrnit. Já se jich jako obvykle začala zastávat. Tvrdila jsem, že mají právo na trochu svobody a nemusí doma žít jako na vojně.

„To není svoboda, to je naprostá nevychovanost!“ zařval Pavel a vztekle hodil klíče na komodu.

Karel (49): Syn chodí za školu, která nás stojí nemalé peníze. Za vše může manželčina výchova

Dva světy pod jednou střechou

Naše manželství už delší dobu připomínalo tichou válku a hlavním bojištěm byla výchova dětí. Pavel vyrůstal s velmi přísným otcem, pracoval jako vedoucí směny v místní mlékárně a byl přesvědčený, že základem správné výchovy jsou disciplína, povinnosti a řád.

Já to měla přesně naopak. Pracovala jsem v městské knihovně a svým dětem jsem chtěla dopřát hlavně bezstarostné a svobodné dětství, jaké jsem sama nezažila. Zatímco já klidně dovolila Jakubovi postavit si uprostřed obýváku bunkr ze všech dek, které doma našel, Pavel večer zuřil, že z dětí vychovávám rozmazlené sobce, kteří nebudou respektovat žádná pravidla.

Naše debaty nikam nevedly. Čím přísnější byl Pavel, tím benevolentnější jsem byla já, protože jsem měla potřebu jeho tvrdost vyvažovat. A čím víc jsem dětem ustupovala, tím víc Pavel přitahoval otěže ve snaze zachránit alespoň zbytky rodičovské autority.

Irena (65): Moderní výchova mé snachy ničí náš vztah s vnukem. Musím se řídit jejími pravidly

Varovný signál přišel ze školy

První opravdu vážný problém přišel ve chvíli, kdy si mě do školy pozvala Jakubova třídní učitelka. Nejdřív jsem si namlouvala, že jen nechápe jeho živější povahu a kreativitu. Jenže realita byla mnohem nepříjemnější.

Učitelka mi vysvětlila, že Jakub ignoruje její pokyny, během vyučování se prochází po třídě, a když ho napomene, klidně se jí vysměje do obličeje. Navíc měl velké mezery v učivu, protože ho psaní a další úkoly jednoduše „nebavily“.

Domů jsem se vrátila jako opařená. Když jsem se s Jakubem pokusila promluvit, jen nade mnou mávl rukou a dál hrál na tabletu. Tehdy mi poprvé došlo, že jsem možná zašla příliš daleko. Moje snaha dopřát synovi svobodu se změnila v něco úplně jiného. Jakub už mě jako autoritu téměř nevnímal.

Justýna (38): Prarodiče neuznávají naši výchovu. Při víkendovém hlídání dětí se děda dopustil nepřijatelného chování

Sobotní hádka všechno změnila

Všechno vyvrcholilo následující víkend. Pavel chtěl, aby mu Jakub pomohl s několika drobnostmi v garáži. Syn se ale okamžitě ohradil, že nikam nejde a raději bude hrát na počítači. Navíc dodal, že maminka mu přece dovolila odpočívat.

Pavel zbledl vzteky. Beze slova odpojil počítač ze zásuvky a oznámil Jakubovi, že má na několik dní zákaz elektroniky. Syn začal hystericky křičet a kopat do dveří. Já okamžitě přiběhla a místo toho, abych situaci uklidnila, pustila jsem se do Pavla. Křičela jsem na něj, že to přehání a že syna psychicky ničí. Uprostřed našeho křiku se ale ozval pláč.

Naše osmiletá dcera Anička stála opodál, celá se třásla a po tvářích jí tekly slzy. Pak ze sebe dostala něco, co nás oba okamžitě umlčelo. Přiznala se, že dostala ve škole pětku a několik dní ji před námi tajila. Bála se totiž, že na ni táta bude křičet. Nakonec dodala, že ji z toho neustálého strachu a našich hádek skoro každý den bolí břicho.

Jana (67): Dcera je na vnučku moc měkká. Nechá ji odmlouvat a diktovat si podmínky

Konečně jsme pochopili, co dětem děláme

V domě zavládlo hrobové ticho. Pavel nevěřícně hleděl na svou dceru, která se ho bála. A mně v tu chvíli došlo něco stejně nepříjemného. Zatímco Pavlova přehnaná přísnost Aničku děsila, moje opičí láska udělala z Jakuba kluka, který prakticky neznal hranice.

Najednou jsme oba viděli, že naše výchovné extrémy se navzájem nevyvažují. Právě naopak, situaci ještě zhoršovaly. Moje neustálé ústupky nutily Pavla k ještě větší tvrdosti a jeho přísnost zase mě hnala k další benevolenci. Ocitli jsme se v začarovaném kruhu, ve kterém nakonec nejvíc trpěly naše děti.

Když ten večer usnuly, sedli jsme si s Pavlem v kuchyni. Poprvé po dlouhé době jsme se na sebe nedívali jako na nepřátele, kteří musí prosadit svou, ale jako na rodiče, kteří udělali chyby a musí je společně napravit.

Jana (42): Byla jsem pyšná, jak syna skvěle vychováváme. Manžel mu ale tajně kupoval hry a učil ho lhát

Najít rovnováhu nebylo snadné

Cesta k nápravě nebyla jednoduchá. Pavel se musel naučit brát některé věci s větším nadhledem. Přestal kvůli každé maličkosti zvyšovat hlas a s Aničkou začal mnohem víc mluvit. Postupně z ní opadl strach, že každá chyba automaticky znamená trest nebo křik.

Já jsem měla úplně jiný úkol. Musela jsem se naučit říkat dětem ne a hlavně na svém rozhodnutí trvat, i když následoval pláč nebo vztek.
Společně jsme nastavili několik jasných pravidel a zavedli denní režim, ve kterém mají své místo povinnosti i zábava. Jakub zpočátku samozřejmě protestoval. Postupně se ale zklidnil a začal se zlepšovat i ve škole.

Dnes už vím, že rodičovská láska neznamená dítěti všechno dovolit. Stejně tak ale není správné vyžadovat slepou poslušnost a vládnout doma strachem.

S Pavlem jsme museli udělat spoustu chyb, abychom pochopili, že děti potřebují obojí – svobodu i pevné hranice. A hlavně rodiče, kteří netáhnou každý za jiný konec provazu.

Roman (40): S manželkou jsme jako rodiče selhali. Syn je v šesti letech nezvladatelný, dcera ve třech též

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].