Lubomír (48): Cestou k rodičům jsem svezl dva stopaře. Co následovalo, mě z dobročinnosti navždy vyléčilo

Ještě dnes, když si na celou situaci vzpomenu, nevím, zda se mám smát, nebo brečet. Holt ne vždy jsou věci tak, jak člověk chce.

Iveta (34): V těžké době jsem zaměstnavateli vyšla opakovaně vstříc. Kdybych tak tušila, jak se mi odvděčí...

Auto pro nás bylo jen spotřební věc

Před pěti lety jsem si poprvé koupil nové auto. Nic luxusního, ale pár set tisíc jsem do něj investoval. Celý život jsem měl auta ojetá a konečně jsem si udělal radost. Když byly děti malé, věděl jsem, že pro rodinu je auto spotřební zboží. Doveze nás z bodu A do bodu B a během jízdy budou děti opírat nohy o sedačku. U starého auta je to ale fuk.

Stejně tak kufr, do kterého jsme dávali kočárek, odrážedla nebo kola. Tyhle věci se za jízdy různě posouvaly, a tak občas poškrábaly plast po stranách. Bral jsem to s nadhledem. Naše auta už na hodnotě neztrácela. Když dosloužila, skončila na vrakovišti. Když jsme jeli na dovolenou do zahraničí, auto jsme si půjčili na místě nebo jsme cestovali vypůjčeným obytným vozem.

Šárka (33): Pomohla jsem zraněné stařence. Rozloučila se se mnou slovy, která se do puntíku splnila

Nové auto vonělo jenom chvíli

Když děti odešly na vysokou, udělal jsem si se souhlasem manželky radost. Pořídil jsem si první nové auto. S láskou jsem ho myl, luxoval koberečky a otíral plastový interiér. Manželce jsem zakazoval v autě jíst, a dokonce jsem zašel tak daleko, že jsem jí auto nechtěl půjčit. Manželka je v mých očích špatná řidička a riziko, že by mi mého miláčka nabourala, bylo příliš vysoké.

Jel jsem tenkrát k rodičům na návštěvu. Pouštěl jsem si cestou oblíbenou muziku, svítilo sluníčko, silnice byly prázdné a já měl skvělou náladu. Najednou jsem zahlédl dva stopaře a rozhodl se je svézt. Pomyslel jsem si, že udělám dobrý skutek. „Moc děkujeme, jste hodný. Už tu stojíme věčnost,“ zářili vděkem. Nasedli dozadu a batohy hodili vedle sebe.

Bedřiška (46): Manželovi přeskočilo a přivedl k nám domů bezdomovce. Prý si chce vylepšit karmu

Dobrý skutek byl po zásluze potrestán

Během cesty jsme si příjemně popovídali. Kluky jsem dovezl, kam potřebovali, a dojel k rodičům. Auto jsem zaparkoval na dvoře, kam pražilo slunce. U rodičů jsem se zdržel asi dvě hodiny. Když jsem pak otevřel dveře auta a chtěl nastoupit, praštil mě do nosu neskutečný zápach. Otevřel jsem všechny dveře a hledal zdroj nelibé vůně. Pak jsem ho našel.

Jednomu ze stopařů evidentně vyteklo z batohu mléko na zadní sedačku. Myslel jsem, že vzteky vyletím z kůže. Pokoušel jsem to umýt, ale nepomohlo to. Hned druhý den jsem nechal sedačku vyčistit strojově, ale bylo to marné. Divný odér v autě zůstával. Pokaždé, když jsem ho ucítil, vzpomněl jsem si na svůj dobrý skutek, který byl po zásluze potrestán. Teď už v autě nic cítit není, ale musel jsem si pár měsíců počkat.

Další příběhy ze života →

Petra (28): Dobrý skutek mi umožnil nahlédnout do budoucnosti. Nebýt něj, nemám svoje milované dítě