Lucie (52): Zahrádka pro mě představovala oázu klidu. Jednoho dne na mě ale v trávě čekalo děsivé překvapení

Od třiceti let bydlím v domě po prarodičích. Stojí na kraji vesničky u lesa. Miluji klid, který zde nacházím. Hned po práci sedám do auta a utíkám z ruchu města na zahradu.

Mohlo by Vás zajímat:

Jakub (59): Netušil jsem, kolik problémů způsobí plevel na mé zahradě. Už mě nebaví poslouchat nadávky od mého souseda

Manžel mě každý víkend láká na výlet

„Lucko, pojedeme na výlet nebo na kolo. Má být hezky, dáme si cestou oběd a uděláme si hezký den,“ zkoušel to na mě manžel Michal každou sobotu. Jenže mě výlety nebaví, o jízdě na kole ani nemluvím. Prostě sport nevyhledávám, mám totiž dost přirozeného pohybu.

Pracuji v reklamačním oddělení jednoho obchodního řetězce. Celý den řeším s lidmi nepříjemné záležitosti, a jakmile mi skončí pracovní doba, vypínám počítač a mizím. Sednu do auta a město nechávám ve zpětném zrcátku. Mou vášní a balzámem na duši je moje zahrada. Zelená oáza, kde nacházím klid. Část odpoledne pracuji a část relaxuji.

Mohlo by Vás zajímat:

Bořivoj (49): Už toho mám dost. Soused si ode mě neustále něco půjčuje a vrací mi to rozbité

Je to marné, já se ze zahrady nehnu

Vychovali jsme děti a za ty roky manžel pochopil, že pokud chce parťáka na kolo, musí hledat mezi kamarády. Už pár let žijeme s manželem sami, ale u mě se nic nezměnilo. Ze zahrady nos nevystrčím. Manžel si zvyknul a dáváme si navzájem volnost. Já každé víkendové ráno začínám v pergole s hrníčkem v ruce.

Pak okopávám, zalévám, přesazuji a koukám, kde bych co mohla předělat nebo zdokonalit. Minulý týden si tak s hrnkem v ruce bloumám po zahradě, když vtom se něco pohnulo v záhoně. Během vteřiny jsem viděla, že je to had. Zmizel někam do vysoké trávy za plotem. Vykřikla jsem a upustila hrníček. Ten se rozbil o zem.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavel (56): Zahrada je moje chlouba. Jenže soused mě začal kopírovat. A ještě se tím chlubí

Nevítaný návštěvník na zahrádce

Hystericky jsem křičela a manžel byl u mě za několik vteřin. „Myslel jsem, že se ti něco stalo, a ty vyvádíš kvůli nějakému hadovi,“ divil se. Naštěstí jsme zjistili, že se jedná o užovku. Chodí pít do keramické misky, co mám na zemi pro ptáčky.

Respektuji její přítomnost, ale užovka mi vzala psychickou pohodu. Beze strachu jsem sahala mezi květiny, plela nepřehledná místa a teď musím mít oči na stopkách. Představa, že místo květiny chytnu do ruky užovku, mě dohání k šílenství. Sice se jedná o plachého tvora, ale její pobyt na zahradě mi není příjemný. Opakuji si, že je to známka zdravé zahrady a že mám domácího mazlíčka, ale radost z toho nemám.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Bohunka (69): Těžce jsem nesla, že jsme museli prodat dům a zahradu. Teď si ale díky manželovi plním svůj životní sen