Facebook
Instagram
Ludmila se cítí zklamaná a osamělá. Když svoje děti vychovávala, myslela si, že je bude mít napořád někde nablízku. Stárne ale sama, děti se odstěhovaly daleko a ona netuší, jestli je to její vina.
Tak nevím, co jsem udělala špatně. Děti jsem rozmazlovala, zahrnovala je láskou a ve všem je podporovala. Nyní žijí obě, za oceánem a když nezavolám, nevím o nich celé měsíce. Proč jsem jim tedy obětovala život, když po mně ani „nevzdechnou“?
Děti byly vždy mou prioritou
Odešla jsem z pěkné pracovní pozice a věnovala se dětem dlouhých osm let. Měly všechno, po čem toužily. Manžel vydělával dost peněz, mohli jsme si pro děti dovolit lepší vzdělání i cestování. Přála jsem si, aby měli syn s dcerou zdravé sebevědomí a touhu jít za svým snem.
Když odjeli na vysokou školu, chápala jsem, že chtějí poznávat svět. Syn žije nakonec i po studiích v Austrálii, dcera v Americe. Jako rodina jsme pohromadě sotva jednou za rok a já začínám chápat, že se mi domů jen tak nevrátí. Dost mě to štve, chtěla bych se vídat s dětmi pravidelně, znát jejich partnery a časem si užívat vnoučata.
Dcera se občas ozve, syn skoro vůbec. Kdybych mu nevolala já, snad by si na matku ani nevzpomněl. Když na to pomyslím, obvykle se mi hrnou slzy do očí. Jistě, můžeme je s manželem navštívit. To jsme také udělali a bylo to moc fajn, i když náročné. Těžko za nimi budeme létat každý druhý měsíc.
Děti mi chybí, ale jsem i naštvaná
Smutek střídá hněv. Když si uvědomím, že jsem věnovala dětem mládí a nestojím jim ani za telefonát jednou týdně, zuřím. Vůbec si mě neváží, nebo jsem dělala všechno špatně? Můj muž si jednou dělal legraci, že se naše děti odstěhovaly, co nejdál to bylo možné. Moc mě tím nepobavil.
Nasadil mi brouka do hlavy, uvažuju nad tím, že je na tom něco pravdy. Dcera mi občas naznačovala, že se jí snažím řídit život. Syn měl zase problém, protože jsme prý vždy hodně tlačili na výkon. Tak nevím, možná by mi psycholožka řekla víc, ale na to už je asi stejně pozdě.
Vždy jsem si myslela, že si lidé pořizují děti, aby nebyli na stáří sami. Je to přeci určitý koloběh a nyní je čas, abychom se těšili z výsledků, užívali si vnoučat a nechali se na oplátku hýčkat od potomků. Místo toho trnu hrůzou, zda jsou moje děti v pořádku a žárlím na všechny jejich blízké, se kterými se vídají raději než s vlastní matkou.
Letos mají přijet na Vánoce, pomsta bude sladká
Dcera se chystá přijet na vánoční svátky, ale už předem plánuje, s kým pojede lyžovat na hory. Syn dorazí taktéž. Potřebuje si oběhat úřady a doktory. Nemůžu si pomoci, mám dojem, že já jsem snad až ta poslední, koho chtějí a potřebují vidět.
Manželovi to vůbec nevadí, žije si ve svém světě a netrápí se, jak sám říká, „blbostmi“. Já mám chuť si mezi svátky také něco zařídit. Možná ani nebudeme mít stromeček kvůli jednomu večeru pohromadě. Ti se budou ještě divit, kašlou na mě celý rok a myslí si, že jim budu podstrojovat.
Další příběhy ze života →
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Související články
