Facebook
Instagram
Lukáš sedí sám v kanceláři a přemýšlí o životě. Je workoholik. Materiálně má vše, ale je sám. Život obětoval práci a rodičům.
Sedím sám ve své luxusní kanceláři. V určitý moment jsem se špatně rozhodl a pak můj život nabral takové obrátky, že jsem se jen snažil vše přežít a nezbláznit se.
Práce se stala mojí drogou
Již od mládí jsem byl workoholik. Práce mě bavila a naprosto pohltila. Hned po revoluci jsem začal podnikat ve stavebnictví. Z malé firmy jsem vybudoval stabilní regionální podnik, který realizuje stavby na klíč. Od rána do večera jsem řešil problémy na zakázkách, které jsem vnímal jako výzvy.
Vždy jsem cítil velké uspokojení, když byla stavba hotová a zákazník spokojený. Žil jsem s rodiči. Bylo to pro mě výhodné. Nemusel jsem řešit chod domu, vždy bylo večer v lednici navařeno a čisté oblečení ve skříni. S rodiči jsem vycházel bez konfliktu. Občas se v mém životě mihla nějaká přítelkyně, ale nic vážného. Neudělal jsem si na vztah čas, stále jsem jen pracoval. Práce byla mojí drogou.
Zajímavou ženu jsem si nechal odejít
Když mi bylo 45 let, poznal jsem u kamaráda na návštěvě zajímavou ženu. Párkrát jsme si vyšli na večeři a velmi jsme si rozuměli. Byla několik let rozvedená a měla dvě malé děti. Jenže nás dělilo 120 km. Trávili jsme víkendy u ní a mně to vyhovovalo. Mohl jsem se věnovat práci pět dní v týdnu, a přitom jsem se necítil sám.
Asi po dvou letech se začaly objevovat první hádky. Přítelkyně neustále chtěla řešit budoucnost, vztah posunout ke společnému bydlení, ale mě tyto řeči obtěžovaly. U mě bydleli rodiče, sem se přítelkyně s dětmi nastěhovat nemohla, a já byl velmi pracovně vytížený. Stěhovat jsem se nikam nechtěl a ani nemohl.
Každým rokem hádek přibývalo. A objevilo se nové téma - tikající biologické hodiny. Jenže v mých očích vztah nebyl dokonalý, hádali jsme se. Nedokázal jsem pochopit její podrážděnost, vždyť společné víkendy byly přijatelným řešením našeho vztahu. Po devíti letech se se mnou přítelkyně rozešla. Vlastně mi ani neřekla proč.
Na vlastní kůži jsem pocítil svou hloupost
A pak během jednoho dne onemocněli otec i matka. Pracoval jsem 10 hodin denně a večer se staral o rodiče. Roky utíkaly a já neměl žádný osobní život. Naučil jsem se moc nepřemýšlet a tuto skutečnost přijal. Občas jsem vzpomínal na přítelkyni a stýskalo se mi. Ona v sobě měla temperament a mě poslední roky obklopovala jen tma. Byl jsem ze všeho neskutečně unavený. Otec zemřel před dvěma lety a matka letos.
A teď sedím v kanceláři a přemýšlím nad sebou. Materiálně mám vše. Jsem finančně zabezpečený, mám luxusní auto i velký dům. Ale teprve v 61 letech vidím, jak strašně hloupý jsem byl. Život jsem obětoval rodičům a práci.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
