Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Magda je zoufalá. Má totiž plnou hlavu svého tchána. Myslí na něj, i když se k ní v noci přitulí manžel. Ví, že to není správné, ale nedokáže si pomoct. A pak, když byla jednoho dne doma sama, tchán přišel na návštěvu.
Můj manžel Pavel spal vedle mě, klidný, důvěřivý, s rukou kolem mého pasu, jako by mě chtěl udržet u sebe i ve spánku. A přesto jsem tam ležela, upřeně hleděla do stropu a cítila tíhu jeho paže jako pouta. Ne proto, že bych ho nemilovala. Ne proto, že by udělal něco špatného. Byl dobrým manželem, něžným a trpělivým. Možná až příliš trpělivým...
Sním o milování s tchánem
Problém nebyl v něm. Problém byl ve mně. Protože když jsem zavřela oči, neviděla jsem Pavla. Necítila jsem jeho ruku. V mých myšlenkách to byl někdo jiný. Někdo, po kom jsem toužit neměla...
Sama sebe jsem přesvědčovala, že je to jen přechodné, že to nic neznamená. Ale kdykoliv jsem se podívala na svého tchána Adama, na způsob, jakým si vyhrnoval rukávy, jak si olízl rty po doušku vína, moje tělo mě zrazovalo. Pavel ve mně nikdy nevyvolal takové pocity. S ním jsem se nikdy necítila tak... živá.
Pavel se ke mně v noci přitulil, jeho ruce přejížděly po mém těle. Byly teplé, jemné, láskyplné. Miloval mě. Toužil po mně. Zavřela jsem oči. V mé hlavě to nebyly jeho ruce. Nebyly to jeho rty, které laskaly můj krk. V mých myšlenkách tam byl Adam. Představovala jsem si jeho pevný, sebejistý dotek, jeho dech na své kůži.
Vzdychla jsem. Pavel to považoval za projev touhy. Netušil, že ho podvádím. Ne tělem, ale myslí. Netušil, že duchem nejsem tady, s ním, v naší ložnici. Kousla jsem se do rtu, abych nevyslovila jméno, které mi znělo v hlavě. Jméno, které bych v té chvíli říkat neměla.
Pavel mě políbil na čelo a přitáhl si mě blíž. „Miluju tě,“ zašeptal.
Neodpověděla jsem hned. Čekala jsem, až se mi zpomalí tep, až se mi srovná dech. Až ta chvíle pomine. „Já tebe taky,“ zalhala jsem. Otočila jsem se na bok, čelem ke zdi. A pak jsem ležela bez hnutí, zadržovala dech, jako bych tím mohla umlčet vlastní myšlenky...
Pokušení je silnější než já
Všimla jsem si každého detailu. Jak se na mě Adam díval. Jak vyslovoval mé jméno. Jak v jeho hlase zaznívalo cosi hřejivého, když se mnou mluvil. Možná jsem si to jen namlouvala. Možná jsem hledala něco, co tam nebylo. Ale pokud ano, proč jsem pokaždé, když jsme se setkali, cítila to napětí?
Při rodinných večeřích si vždy sedal naproti mně. Možná to byla náhoda, někdy se naše nohy dotkly pod stolem. Vždycky jsem ucukla první, ale cítila jsem, že on se neodtáhl. Jako by čekal, jestli přece jen svou nohu nevrátím.
„Magdo, dáš si ještě trochu vína?“ zeptal se jednou a já vzhlédla. Usmál se na mě, a když mi podával sklenici, jeho prsty se otřely o moje. Zachvěla jsem se.
Pavel vedle mě vtipkoval a smál se. Nic si nevšiml. Nikdy si ničeho nevšiml.
Celý večer jsem se vyhýbala Adamovu pohledu. Snažila jsem se soustředit na rozhovory, na zvuky, na cokoliv, jen abych potlačila myšlenky, které se mi líhly v hlavě.
Ale když mě Pavel v noci objal, uvědomila jsem si, že po jeho doteku netoužím. Toužila jsem po doteku někoho jiného...
Přišel mě navštívit
Pavel nedávno odjel na pár dní na služební cestu. Zůstala jsem sama doma. Necítila jsem úlevu, spíše neklid. Možná proto, že jsem už tušila, co se stane. Zapnula jsem televizi, ale nemohla jsem se na nic soustředit. Uvařila jsem si čaj, pak jsem si raději nalila sklenku vína. Nic nepomáhalo. Napětí ve mně jen rostlo. A pak někdo zaklepal na dveře. Srdce se mi rozbušilo. Otevřela jsem.
„Magdo,“ řekl tiše Adam. Stál ve slabém světle chodby, jako by si nebyl jistý, jestli by tu měl být.
„Stalo se něco?“ zeptala jsem se, i když jsem věděla, že ne.
„Nechal jsem si u Pavla nějaké věci. Šel jsem kolem a...“ zarazil se a podíval se mi do očí.
Zůstala jsem stát na místě. Měla jsem mu říct, ať přijde jindy. Ale jen jsem tam stála.
„Můžu dál?“ zeptal se.
Vydechla jsem, jako bych si teprve teď vzpomněla, že dýchám. Ustoupila jsem, aby mohl vejít...
Málem jsem překročila hranici
Adam vešel dovnitř a já nevěděla, co mám dělat. Rozhlédl se po obýváku, jako by hledal důvod, proč tu být. „Nechci tě rušit,“ řekl.
„Nerušíš,“ odpověděla jsem až příliš rychle.
Podíval se na mě, jako by v mém hlase něco zaslechl. Něco, co jsem nedokázala skrýt.
„Magdo...“ začal, ale zarazil se. Udělal krok ke mně.
Srdce mi bušilo tak silně, že jsem si byla jistá, že to slyší.
„Někdy mám pocit, že mezi námi je něco, o čem nemluvíme,“ řekl tiše.
Neodpověděla jsem.
Jemně se dotkl mého zápěstí. Ten dotek jsem ho cítila celým tělem. Jediné slovo, jediný pohyb a překročila bych hranici. Ale já mlčela a nehýbala jsem se.
Po chvíli odtáhl ruku. „Dobrou noc, Magdo,“ řekl tiše, možná trochu smutně. A odešel.
Nechal mě o samotě s myšlenkami, které stále nedokážu utišit...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
