Facebook
Instagram
Božka se stala terčem posměchu svých kolegyň. Jako jediná z nich ještě není babičkou. Její dcera Karolína nežije spořádaný život. Po rodině a dětech netouží. Božka se bála, že je vše ztraceno. Nedávno však poznala rozvedeného Rudu. On má vnuka, kterého si velmi oblíbila.
Stala jsem se terčem posměchu svých kolegyň. Jako jediná z nich ještě nejsem babičkou. A podle všeho to tak i zůstane. Moje dcera Karolína (34) vede bujarý život, který má k tomu rodinnému hodně daleko. Štve mě to, ale nedokážu s tím nic udělat.
Dcera se nechce usadit
Pracuji v kolektivu stejně starých žen už několik dlouhých let. Ještě do nedávna jsem se mezi nimi cítila dobře. Jenže sotva se první z nás stala babičkou, věci se změnily. Kolegyně Jitka (55) je pyšnou babičkou dvou vnoučátek. Ostatní ženský jí hned začaly zobat z ruky. Netrvalo to dlouho a babičkou se stala každá z mých kolegyň.
Až na mě. Moje dcera Karolína nevypadá na to, že by se chtěla usadit. Žije si tak nějak jinak než většina žen jejího věku. Místo toho, aby si našla stálý vztah, mění muže jako ponožky. S nikým nevydrží dlouho. Myslela jsem si, že je to jen proto, že má na muže smůlu. Jenže ono je to celé jinak.
Ona trvalý vztah nechce. „Jako abych někomu dokonce života prala špinavé trenky? Ne, díky, nechci," odbyla mě nedávno. „Ale o tom to přeci není. Mít vedle sebe stálého partnera je něco krásného. Máš se ke komu vracet, víš, že tě má někdo rád," snažila jsem se jí to vysvětlil.
Kolegyně se mi smějí, že ještě nejsem babičkou
Karolína to ale vidí jinak. Naprosto jí vyhovuje, že je single. S mužem vydrží možná tak měsíc. Dostane z něj, co potřebuje, nechá si zaplatit pár večeří nebo šperk, a jde o dům dál. Protože bydlíme v malém městě, tak se to o ní ví. A jenom kvůli ní jsem terčem posměchu svých kolegyň. „Co ty, Božko? Kdy z tebe bude babička,“ zeptala se nedávno rýpavě kolegyně Libuše.
Nevěděla jsem, co jí mám říct. Navíc jsem přesně věděla, že si ze mě utahuje. Všechny kolegyně se baví na můj účet. Zatímco ony krouží se svými vnoučaty po hřištích, já se dívám na fotky své dcery, jak si pluje někde na jachtě s o třicet let starším mužem.
Stydím se za ni. Nikdy by mě nenapadlo, že se moje dcera nebude chtít usadit. A už vůbec ne to, že se mě dotkne, že nebudu babičkou. Je pro mně ostudou. Mám na ni vztek. Myslím si, že je dost stará na to, aby věděla, že krásná nebude navěky. Že jednoho dne jí dojde, že bujaré večírky a noci plné alkoholu nebyly vším.
Nakonec se na mě usmálo štěstí
Moje naděje, že přeci jen budu mít vnouče, přišla díky seznámení s Rudou (60). Je to rozvedený sympaťák, který k sobě na stáří hledá ženu. Když jsem zjistila, že má osmiletého vnoučka, měla jsem obrovskou radost. Vojta je bystrý klučík, kterému chybí babička. Můj manžel už roky nežije, a tak si říkám, že je to možná moje příležitost.
Když to Karolína zjistila, začala na Vojtu hned žárlit. Nemluvím totiž o nikom jiném, než o něm. „Co mám podle tebe dělat? Ty děti nechceš a já si vnoučata přeju. Tak jsem se zařídila po svém," odbyla jsem ji. Upnula jsem se víc na Rudu a jeho vnuka. Zdá se, že to s Karolínou hne a možná přestane blbnout. Kolegyně si mě sice dobírají, ale už to beru sportovně. Mám konečně vnuka a snažím se být tou nejlepší babičkou.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
