Máma na přechodu: Předvánoční čas je obdobím zabijaček, myslivosti i charity. Za vše mě lidé hejtují, píše Vendula Pizingerová

Máma na přechodu: Předvánoční čas je obdobím zabijaček, myslivosti i charity. Za vše mě lidé hejtují, píše Vendula Pizingerová
Zdroj: Profimedia
Vendula Pizingerová se tentokrát ve své rubrice Máma na přechodu věnuje adventnímu období, které je i časem zabijaček a charity. O víkendu se byla s rodinou podívat na tradiční české zabijačce a schytala za to kritiku od některých fanoušků. Vendulin muž je navíc myslivcem a malému Pepíčkovi koupil myslivecký klobouk. Dvouletý synek si ho zamiloval a nejradši by ho nosil při každé návštěvě lesa.Vendula Pizingerová také informovala fanoušky, že nadace Kapka naděje pomáhá aplikovat přelomovou technologii při operacích v IKEM – virtuální realitu. Prezidentka nadace Kapka naděje ji měla možnost vyzkoušet tento týden na tiskové konferenci.+ 9 fotek+ 10 fotek

Advent je nejen časem příprav na nejkrásnější svátky roku, ale pro Vendulu Pizingerovou také obdobím zabijaček, myslivosti a charitativních projektů. A právě těmto třem tématům se věnuje v dalším pokračování své rubriky Máma na přechodu.

Vendula Pizingerová
Vendula Pizingerová 02. 12. 2022 09:00

Začal podzim… No, nezačal, už jsme v půlce, což znamená, že odstartovala lovecká sezóna a sezóna zabijaček a všeho, co je před Vánocema běžný ještě z dob mého mládí. S Pepíčkem už jsme absolvovali jednu zabijačku u nás na Jurečku. Já si dala jitrnici a bramborák, můj muž jelito a Pepíček kousek bramboráku. Pepíček má teda hrozně rád maso, ale že by držel v ruce jitrnici, to zatím ne.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Vendula Pizingerova (@vendulapizingerova)

Většina národa jsou masožravci

Čím dál tím častěji se setkávám s názory, že jíst maso není normální. Že chudák zvíře a chudák Pepa a já nevím, co ještě. Já si ale myslím, že dnešní dobu doháníme do divné dokonalosti, respektive nedokonalosti. Že věci, které dřív byly běžný, už běžný nejsou. Já samozřejmě ctím, že někdo může být vegetarián, že mu nechutná maso a vadí mu zabíjení zvířat, to je jeho svaté právo, ale myslím, že většina národa jsou masožravci a bylo to tak odjakživa. Jsme zvyklí jíst maso, máme na to uzpůsobené zuby a dává nám to, co potřebujeme. To znamená železo a další prvky.

Maso má rád i můj muž, ten se ještě navíc stal myslivcem. První, co udělal, bylo, že koupil Pepíčkovi myslivecký klobouk, který mu sluší a chodí s ním do lesa. Tam zakrmujeme zvířátka, nosíme jim jablka, sůl, křupky a tvrdé rohlíky. Myslivectví je o tom, že se o zvířata staráte, aby měla v zimě jídlo, a Pepíček jim ho tam nosí celoročně. Jediný, co ty prasata nesnědly, byly přerostlé okurky z chalupy. Sice se říká, dobrý prase všechno spase, ale ta říčanská to prostě nechtěla. Zato jim moc chutnají jablka.

Myslivectví je o starání se, souznění s přírodou a o tom, že by si člověk měl tyhle věci uvědomovat a vážit si přírody, protože nechceme, aby zanikla, aby se zmenšovaly lesy a aby ubývalo zvířat.

Lidé mě hejtují, že beru 180 tisíc

A tím se trošku dostávám k druhému tématu. Jak tyhle témata zveřejňuju na svém instagramovém profilu, někdy se tam objevují hejty. Já si vždycky říkám, kdo na to má čas. Já kolikrát nemám čas ani si přečíst zprávy.

Před Vánocema totiž vrcholí charitativní sezóna, to znamená, že máme hodně ježdění po nemocnicích a spoustu předávání přístrojů. Tenhle týden jsme předávali virtuální realitu v pražském IKEM. Tu zde vyvinuli lékaři a IT specialisté, přičemž Kapka naděje do toho společně s firmou Shell investovala 2,3 milionu korun. A ta virtuální realita je něco neskutečného, já sama ji měla na očích. Lékaři si podle ní plánují, jak bude probíhat operace, ať už srdce, jater, ledvin, nebo třeba transplantace. Operovali tam osmnáctiměsíční holčičku, a právě to si lékaři cvičili na této virtuální realitě. Proto jsem ráda, že Kapka naděje je toho nedílnou součástí.

Minule jsme v IKEM sponzorovali přístroj, který dokáže udržet srdce v chodu ne čtyři hodiny, jak to bylo běžné, než se dostane k příjemci, ale hodin osm. Jediný, co mě na tom mrzí, jsou lidé, kteří si nedokážou představit, co to je dělat charitu, připravovat projekty a sbírat peníze. A pak vás zhejtí, že v Kapce naděje berete 180 tisíc korun měsíčně. To se objevilo i pod tímhle příspěvkem. Tak jsem tam napsala, že to není pravda. To, že dělám pro ostatní lidi a děti, někdy odnáším nejen já, ale i moje rodina a můj volný čas, který bych mohla trávit jinak. Nebo bych mohla být na sto procent na mateřský. Takže to pak zamrzí.

Na Kapku naděje se vždycky zapomene

A pak druhá věc. Vždycky, když je tisková konference k nějakému takovému projektu a vidíte to ve zprávách, na Kapku naděje se vždycky zapomene. Nevím, jestli je to schválně, nebo je to pro lidi automatický, že charita kupuje takhle drahý věci a pomáhá. Takže si tady můžu postesknout, ale asi s tím nic neudělám, protože už je to poněkolikátý.

Když jsme otvírali terapeutickou zahradu v pražském Motole, bylo to to samé. Přitom si myslím, že zvlášť u individuálních případů je potřeba, aby se o těch lidech, kteří se o to zasloužili, vědělo.

Tak to jsem pěkně začala u zabijačky a skončila u charity. Ale to je zkrátka ten předvánoční čas, který obě tyto věci spojuje. Takže bych vám chtěla popřát klidnej týden a hezkej druhej adventní víkend. Já jedu do Bratislavy, kde má Kapka naděje koncert, a těším se, že možná ukecám manžela, abychom se stavili na chvilku ve Vídni. Konečně trošku nasát předvánoční atmosféru.

Režisérka Výměny manželek prozradila detaily ze zákulisí i astronomický honorář účinkujících

Režisérka Výměny manželek prozradila detaily ze zákulisí i astronomický honorář účinkujících

Související články

Další články