Facebook
Instagram
Život bez auta si spousta z nás neumí představit. Nejinak je na tom Vendula Pizingerová, která si udělala řidičský průkaz na auto v 18 letech a na motorku kolem dvaačtyřiceti. Právě na ní zažila hodně nepříjemnou situaci, když hned při první jízdě měla nehodu. Nejen zážitkům s motorkou, ale i motorismu obecně, se Vendula věnuje v dalším pokračování své rubriky Máma na přechodu.
Za volantem trávím hodně času, a tak budu dnešní sloupek věnovat řidičům, autům a motorkám. Řidičák jsem si udělala v osmnácti. Všichni jsme po něm toužili a nemohli se dočkat. Někteří spolužáci si ho pořídili už na gymnáziu. To bylo myslím tak, že když měl někdo průměr do 1,5, tak mohl zkoušky složit dřív. Ale to já fakt nebyla.
Na rande starým žigulíkem
Pamatuju si svoji první jízdu autem. Naši měli takovýho šílenýho žigulíka, šestnáctku, a já s ním jela na první rande do hotelu v Průhonicích. Do dneška nevím, jak jsem zaparkovala. Bylo to krátce po revoluci, tam všude podnikatelé, naleštěný káry, a já tam hupsla do jedný mezery mezi autama tím žigulíkem.
Dneska už ani nevíme, jak se nám jezdilo bez posilovače řízení a automatů. Bylo to těžší a asi jsme měli větší svaly na rukou. Za těch xy let strávených za volantem jsem se naučila obsluhovat děti, ujet velký dálky, mít v autě psa, manžela, prostě všechno. Vždycky jsem autem jezdila ráda, cítila jsem v tom obrovský uvolnění. Když jsem měla stresy, jela jsem třeba do Brna. Dneska bych z jízdy do Brna dostala nejspíš infarkt. Než bych se tam dostala, asi by to trvalo.
Jsem věčnej píchač gum
Jak se přivostřuje doba, tak mi lidi přijdou za volantem nervóznější a někteří i neurvalejší. Někdy se naopak na silnici ukáže gentlemanství a pomoc. Tu já potřebuju pořád, protože jsme věčnej píchač gum. To je neuvěřitelný. Já zvládnu i dvě sady za sezonu. Nejezdím už většíma autama, ale mám sportovní auto a gumy mají nízkej profil. Tak jsou mi souzeny všechny ty chodníky, patníky a když je větší díra, hned mám díru v kole.
Teď jsem zrovna přijela domů z práce. Jela jsem po Nuseláku, kde je padesátka, a auto na mě tlačí a problikává mě, abych vypadla. A co víc, pán ještě vytáhnul prostředníček. Tak já nevím, to mám za to, že dodržuju předpisy. Taky jsme jezdili jak šílenci, ale dneska víme, že je to nebezpečný. Taky máme trochu víc rozumu a vážíme si svých řidičáků. Navíc je tady bodovej systém. Já bydlím za městem, takže kdybych neměla auto, tak by se mi všechno hůř zvládalo. Taky bych určitě uměla jezdit vlakem, jako jezdí do školy můj syn. Ráda jsem jezdívala vlakem z Černošic na gympl. Někdy jsme to protáhli až do Prahy a šli za školu. Zašli jsme si do Staropražský kavárny, tam jsme si dali kafe s vaječným koňakem a přišli si jako velký. Ale všechno se v životě mění. A málokdo, kdo dostane v osmnácti řidičák, tak je maximálně uvědomělej.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Na motorce jsem se hned vysekala
Docela se toho bojím u Kuby, protože mu za chvíli bude osmnáct. Už mi říkal, že by si chtěl řidičák udělat. Tím, že chodí na zemědělku, si ho může udělat i na traktor nebo autobus, což je fajn. To já kdybych jezdila autobusem, tak rozhodně nikde nezaparkuju. Když máte kancelář v centru Prahy, jste rádi, že zaparkujete vůbec někde. A to nemluvím o odřených discích od chodníků.
Jsem hlavně ráda, že Kuba nejezdí na motorce, i když chvíli s Josefem řádili na krosce. Naštěstí toho nechali. Přijde mi to jako nebezpečný sport. Když mi bylo asi 42, tak jsem si udělala řidičák na motorku. Při první jízdě jsem se přerazila tady vedle v Křenici na takovým esíčku. Najela jsem na štěrk a blbě jsem zabrzdila. Od tý doby jsem si na motorku sedla jen jednou. Manžel mě přemluvil, abych zkusila překonat strach. Měla jsem velkou motorku, Kawasaki 850, naháče. On chtěl, abych to klopila, jenže já umím motorku klopit, nevím proč, jenom na jednu stranu. Tak jsem byla pod tou helmou úplně zpocená a s pocitem, že se to nedokážu naučit. Pak jsem uvažovala, že si koupím Vespu a že si to na ní natrénuju. Jenže když vidím ty sražený motorkáře, tak mi to nepřijde vhodný, mám malý dítě.
Ženský jsou prý nejhorší řidičky na světě
Byl zázrak, že jsem ten řidičák na motorku vůbec udělala. Protože musíte znovu na testy a některý otázky se znovu naučit. A musím říct, že jsem měla stažený zadek. Kdybych zkoušky neudělala, tak mi seberou i řidičák na auto. Na druhé straně si znova zopakujete předpisy a to není na škodu.
V Kapce máme za partnera Ford, od kterého máme půjčená auta. A ten pro nás připravil školu smyku a nenadálých situací na vozovce – voda, led a podobně. Simulovali různý věci a bylo to hrozně poučný. Jsem ráda, že jsem to absolvovala. Můj manžel tvrdí, že ženský jsou nejhorší řidičky na světě. Takže když spolu jedem, je to naprosto šílený. Připadám si jako na první hodině v autoškole. Začnu být nervózní a zmatkovat jako před třiceti lety, což na sebevědomýho člověka, za kterýho se někdy považuju, moc nesedí.
Takový to: "Teď jsi měla jet víc doprava, teď jsi měla víc přibrzdit, teď jsi na to měla naopak šlápnout." A tak u nás řídí manžel a to stylem „brzda-plyn“. Ale třeba to já vidím jinak. Je to každopádně hodně dynamická jízda. Přijdu si vedle něj jak školačka.
SUV matkám se každej smál
Nekupuju si nový auta, vždycky starší, ale párkrát jsem nový auto okusila. Dokud je auto panna, tak je to dobrý. Když ho pak máte odřený a jednou ho někde líznete, je konec. Mám ráda sportovnější auta, ale na druhé straně jsou praktičtější auta větší. To se vždycky každej smál, když mámy vozily děti do školy džípama. Říkalo se jim SUV matky a vždycky parkovaly hrozně daleko od sebe.
Doba Elišky Junkový je pryč a my jako ženy nemáme za volantem bůh ví jakou reputaci. Nikdy jsem neměla vážnou dopravní nehodu. Vždycky to byly jen odřený plechy. Nerada bych to tímhle zakřikla, protože teď přijdou ty nepříjemný věci - listí, déšť, námrazy, na kterých se blbě brzdí. Používám zimní pneumatiky a doufám, že vy taky. Takhle, kdyby to bylo na mně, tak jezdím na jedněch gumách celej rok, ale naštěstí existujou dopravní předpisy.
Přeju vám spoustu šťastných kilometrů a nenechte se na silnici vytočit blbcema.
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Související články
