Markéta (36): Táta mě pořádně naštval. Když hlídal vnoučata, natřel nám barák takovou barvou, že se mi chtělo zvracet

Kdyby to bylo naopak a já byla jeho máma, rozhodně bych ho vydědila. Táta mi totiž provedl něco, co mu asi nikdy neodpustím.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (34): Tátovi jsem zakázala chodit k nám na návštěvy. Místo hlídání dětí totiž předělal půlku baráku

Můj táta se snad nikdy nezmění

Když jsem byla v pubertě, mohla jsem si sice pověsit v pokoji plakát Guns N' Roses a mého milovaného Axla, ale o jeho umístění rozhodoval táta. Já si vybrala místo naproti posteli, táta přeměřoval pokoj, chodil sem a tam, aby pak řekl, že světlo nejlépe dopadá na zeď nad knihovničkou. Když jsem ležela na posteli, viděla jsem z plakátu jenom půlku...

Tak takový je můj táta. Myslí to dobře a rád pomáhá lidem, ale dopadne to jako vždycky. Spokojený je jenom on. Postupně jsem rezignovala, nemělo smysl se s ním hádat. Nebo třeba si udělat věci po svém. Párkrát jsem zkusila ve svém pokoji nějaké změny, ale když jsem se vrátila, bylo vše jako předtím.

Těšila jsem se, že až se osamostatním, nikdo mi nebude mluvit do toho, jak mám zařízené bydlení. Takže jakmile to bylo možné, šla jsem do podnájmu. Ta svoboda byla opravdu osvěžující.

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (24): Zjistila jsem, že táta má milenku. Když jsem se to chystala říct mámě, dokonale mě uzemnil

Rekonstruovali jsme dům na vesnici

Když jsem se pak vdala za Kamila (39) a po čase jsme si pořídili domek na vesnici, stálo mě hodně sil udržet tátu na uzdě. Chtěl nám pomáhat s rekonstrukcí, zahradou a vůbec se vším. Na jedné straně by se hodila pomocná ruka, ale věděla jsem, že by táta chtěl dělat všechno podle sebe. A tak jsem mu řekla, že to je Kamilův vysnívaný projekt a hodně by ho zklamalo, kdyby to bylo jinak.

Musím přiznat, že jsme se pořádně zapotili, než bylo všechno hotovo. Na stavbě se vystřídali všichni Kamilovi kamarádi, já vařila, uklízela, pečovala o děti a byla jsem v jednom kole. Máma mi občas napsala, že táta už sedá do auta, ale vždy se jí povedlo vymluvit mu to. Mrzelo mě to, ale jinak to nešlo.

A když bylo hotovo, řekli jsme si s manželem, že máme právo na dovolenou. A ideálně bez dětí. Táta už je v důchodu a rád souhlasil, že pohlídá děti. Tehdy vlastně poprvé přišel k nám do nového baráku. Zamyšleně chodil kolem, prohlížel si dům a něco si říkal sám pro sebe. Ocenila jsem, že se zdržel kritiky. Ale to jsem ještě netušila, co mě čeká...

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (26): Táta mi připravil pořádný šok. Nabrknul si učitelku, se kterou jsem byla na kordy

Tátu jsem musela poslat pryč

Jeli jsme s Kamilem na čtyřdenní wellness. Bylo to moc fajn, po těch dlouhých měsících strávených prací na domě jsme odpočinek už opravdu potřebovali. Nemohla jsem si to ale užít naplno, protože kdykoliv jsem volala dětem, říkaly, že děda něco kutí a prý to má být překvapení. Poslední den jsem už byla docela nervózní a chtěla jsem být co nejdříve doma.

Už z dálky jsem viděla, že náš dům vypadá jinak. Místo původní bílé barvy totiž najednou byl brčálově zelený. Promnula jsem si oči, ale bylo to tak. Chtělo se mi brečet a zvracet zároveň. Kamil nadával a když jsme zaparkovali před domem, už byl zoufalý. Děti hned vyběhly ven a měly radost nejen z našeho návratu, ale také z překvapení od dědy.

To tedy opravdu bylo překvapení! Za ty čtyři dny, co jsme byli pryč, natřel dům podivnou zelenou. Táta vyšel z brány a zamyšleně si mnul bradu. "Hele, Markét, ta barva by měla vypadat trochu jinak. Možná zkusím ještě jeden nátěr," řekl, ale pak ztichl, protože viděl, že já i Kamil jsme pořádně naštvaní. Sykla jsem jen, ať se raději klidí. A tak objal vnoučata a řekl jim, že musí za babičkou. Stálo nás hodně sil nedat před dětmi najevo, co si myslíme o nové barvě. Kamil si s povzdechem zařídil dovolenou a pokusil se s tím nátěrem něco udělat. Táta k nám od té doby smí jenom na nedělní oběd a nikdy ho nenechám bez dozoru...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marika (36): Tátu miluji nadevše, ale chtěla bych mu říct, že mě jeho láska začala dusit

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.