Monika (25): Považovala jsem se za kuchařský talent. Pak mi ale partner přiznal, že se mým jídlům záměrně vyhýbá

Vaření bylo odjakživa mým koníčkem. Vařila jsem ráda vcelku cokoliv, od českých jídel až po různá exotická. Samozřejmě jsem si myslela, že jsem v tom dobrá.

Vaření jsem vždy milovala

Vařila jsem už jako malá s maminkou a babičkou, hrála jsem si v kuchyni na pomocnici a zapisovala si recepty. Pak jsem často vařila doma pro sebe a pro mé sourozence, když rodiče byli v práci. Když jsem pak v osmnácti začala žít sama, začala jsem vařit primárně sama pro sebe. Nebála jsem se tedy experimentovat, vymýšlela jsem si často zvláštní recepty, zkoušela neobvyklé kombinace. Jídlo mi ale vždycky chutnalo a protože mě vaření bavilo, sama jsem se tak nějak zařadila mezi úspěšné a schopné kuchaře. Zkrátka jsem si myslela, že vařit umím.

Když jsem tak začala chodit s Matyášem, samozřejmě jsem mu chtěla svůj kuchařský um ukázat. Matyáš byl milovník jídla, užíval si návštěvy rozličných restaurací, nejradši měl ale klasickou, českou kuchyni. Když jsem mu tedy na jednom z prvních schůzek svěřila, že ráda vařím, byl štěstím bez sebe.

Petr (45): Po rozvodu jsem hledal samotu v horách. Osud mi přivedl do cesty mou studentskou lásku

Myslela jsem si, že jsem přirozený talent

„Takže když si tě vezmu, tak budu mít doma osobní kuchařku?“ popichoval mě s úsměvem a mně srdce poskakovalo štěstím. A tak jsem se po několika týdnech rozhodla ho pozvat k sobě domů, abych mu předvedla, co dokážu. Připravila jsem si to nejlepší z české kuchyně, co umím, s jídlem si pořádně vyhrála a hrdě ho předložila před rozzářeného Matyáše, který již s obrovským očekáváním svíral příbory a těšil se na moje jídlo. S úsměvem se do něj pustil… ale po pár minutách jeho obličej zkameněl. Jídlo do sebe soukal pomalu, téměř z donucení a na konci prohlásil prosté: „Děkuji za večeři.“

Byla jsem z jeho reakce mírně rozladěná, ale říkala jsem si, že byl jen nervózní. Když jsem ho pak opět pozvala na večeři domů, řekl, že by mě radši vzal do restaurace. Na další rande se vymluvil na to, že už jedl. Jindy si zase přinesl vlastní jídlo v krabičce, které si ohřál, zatímco já podezřívavě jedla to, co jsem si uvařila. Jednoho dne, když jsem se mu pokoušela vnutit domácí kung pao, mi oznámil, že si zaplatil krabičkovou dietu.

Eva (40): Pravdu o otci jsem zjistila až po matčině smrti. O možnost se s ním setkat mě připravila její lež

Přítel se do mých jídel moc neměl

„Mám teď všechna jídla denně už hezky předvařená a připravená,“ oznámil mi, když jsem chtěla, aby ochutnal moje jídlo, „takže už mi nemusíš vařit… nikdy. Já už budu mít jenom svoje jídlo.“

„A proč? Nepřijde ti to zbytečné?“ zeptala jsem se ho nechápavě a nandala si své jídlo sama, „já ti přeci můžu vařit a budu to dělat ráda. A ušetříš spoustu peněz.“

„Nechci tě zatěžovat,“ odvětil roztěkaně a pokusil se změnit téma, já jsem ho ale nechala.

Alena (35): Chtěli jsme si s přítelem užít romantiku v lese. Naše tajné místečko ale mělo nečekané publikum

Prý mu moje jídlo nechutná

„Ale mě nezatěžuješ, já miluju vaření,“ zavrtěla jsem hlavou, „zruš si to, já ti budu vařit klidně každý den. Nechám tě i vybrat, opravdu, udělám ti cokoliv…“

„Ale já nechci,“ zaúpěl Matyáš a já se na něj nechápavě podívala, „lásko, neber si to špatně, ale… mně tvoje jídlo nechutná.“

Jako zmražená jsem na něj zůstala civět a sledovala, jak se na mě smutně kouká a snaží se najít správná slova, jak vše vysvětlit.

„Promiň, že to musíš slyšet, ale… prostě mi nechutná, jak vaříš,“ začal opatrně a mně bylo skoro do pláče, „tvoje jídlo je mdlé, bez chuti a nebo naopak agresivní, dusivé… mrzí mě ti to říkat, ale musím. Nemohu prostě jíst to, co mi vaříš.“

Dana (44): Syn splnil naši dohodu do posledního puntíku. Já svůj slib dodržet nedokázala

Snažím se se zlepšit

A tak jsem se dozvěděla od člověka, kterému jsem chtěla vařit nejvíce ze všech, že mu moje jídlo nechutná. Byla to hrozná rána, ale zároveň návrat do reality, který mi ukázal, že možná nejsem tak skvělá kuchařka, jak jsem si myslela.

Nejprve jsem na něj byla uražená, nakonec mi ale došlo, že za to nemůže a že bych si měla naopak vážit jeho upřímnosti. Jako omluvu mi Matyáš zaplatil kurz vaření a já už teď vím, že jsem se zlepšila. Doufám, že ze mě brzy opravdu bude taková kuchařka, jakou jsem si myslela, že jsem. Prozatím Matyáš jí svoje krabičky.

Alice (35): Můj manžel snil o kupě dětí a domku se zahradou. Když mu jeho plán vyšel, neunesl tlak a utekl jako zbabělec

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].