Facebook
Instagram
Pozvání do talk show Miluše Bittnerové Na kafeečko tentokrát přijala stand-up komička a spisovatelka Lucie Macháčková (35), která se rozhodla sepsat své i cizí historky z moderního seznamování. Lucie má dcerku, již ovšem nezplodila s mužem ze seznamky, ale adoptovala. Prozradila nám, jak jí díky pohádkách od útlého věku sděluje, že něco jako adopce existuje.
Stand-up komička Lucie Macháčková je autorkou knižního bestselleru Historky z Tinderu. Sama má se seznamováním bohaté zkušenosti, přesto na toho pravého zatím nenarazila.
To jí však nezabránilo adoptovat v roce 2021 holčičku Charlotte. „Protože některé děti se rodí v bříšku a některé zase v srdci,“ napsala na svém Instagramu. Jak vysvětluje v rozhovoru s Miluškou Bittnerovou, k tomuto zásadnímu životnímu kroku ji inspirovalo natáčení talk show Protivný sprostý matky, jehož je autorkou.
Jak napadne bezdětnou ženu natáčet sérii o mateřství?
Protože jsem to v sobě hodně řešila. Bylo mi 34 let a to už člověk přemýšlí o dítěti - kdy, kde, jak a jestli vůbec. Přemýšlela jsem nad tím, že děti mít nebudu, ale budu mít kariéru, stand-up show, cestování a kreativitu, která je pro mě velmi důležitá. Anebo se toho všeho vzdám a budu mít dítě. Jedno, nebo druhé. Pořad Protivný sprostý matky vlastně začal jako moje terapie, jestli lze mít dítě i jinak. Pamatuji si moment, kdy jsem si řekla, že do toho jdu. Bylo to na place, když jsme natáčeli rozhovor se spisovatelkou Ninou Špitálníkovou. Vyprávěla svůj příběh svobodné matky a byl to autentický obraz toho, že lze být matkou, ale pořád si zachovat samu sebe. A to se mi líbí.
Na tohle člověk musí mít koule. Nina nám tady v Kafeečku vyprávěla, jak se sama vydala s dvouměsíčním miminkem do Barcelony. Tohle bych nedokázala ani s roční dcerou. Jak vás to změnilo? Napsala byste začátek toho seriálu jinak?
Asi ne. Měla jsem tým lidí, ve kterém byly ženy-matky, takže perspektiva matek tam byla. A já byla ráda, že nejsem tak zasvěcená. Mohou se na to dívat lidé, kteří o mateřství teprve uvažují. Já se s tím pořadem matkou postupně stávala. Nemyslím, že je na těch prvních dílech znát, že za nimi stojí ne-matka. Jsem tomu pořadu vděčná. Natočili jsme 23 dílů, takže jsme mluvili s hodně ženami a měla jsem možnost slyšet spoustu příběhů o tom, jak je mateřství různorodé. Každá žena k tomu přistupovala jinak a měla jinou zkušenost - máme tady Ninu Špitálníkovou, která jede s osmitýdenním Malcolmem do Barcelony, ale byly tam i ženy, které kariéru úplně opustily. Člověk to má hodně nakoukané ze své rodiny a myslí si, že je to norma. Já si to také myslela. Ale protože jsem točila a stříhala tyhle příběhy, zjistila jsem, jak moc je to individuální. Člověk si to může udělat po svém, ale záleží také na tom dítěti.
Ano, ale všechno je vlastně správně, pokud nic z toho není škodlivé.
Herečka Anička Císařovská tam říká větu, která se mi moc líbí: „Všechno, co se v rodině stane, je v pořádku, pakliže nechybí láska." To je hezká věta, stejně jako: „Šťastná máma, šťastné dítě." To praktikuji i já sama.
To platí i s manželkou. Šťastná žena, šťastný život. Jsem překvapená, že seriál vznikal v rukou bezdětné ženy, ale narazily jsme na to, že miminko už máte. Nepřišla jste k němu standardní cestou, že? Máte adoptovanou roční holčičku. Klobouček. Sama jsem mámou a mám pocit, že všechny ty vřelé city k dítěti přicházely automaticky. Jak to máte vy?
Nemám srovnání, protože jsem nikdy nerodila. Ale zacvaklo mi to hned. Moje dcera sice je adoptovaná, ale je mi nesmírně podobná - lidé neustále vyprávějí, jak je mi podobná, což je vtipné, protože se mnou nemá biologicky nic společného. Měla jsem to od prvního momentu - jste hrozně unavená, nevzbudí vás ani náklaďák, ale miminko se otočí a vy okamžitě vyletíte. To jsem měla také. Nedokážu srovnat, jak to mají biologické matky, protože jí nejsem, ale rozhodně se necítím o nic méně mateřsky.
To bych si nedovolila ani pomyslet. Ale všechny známe příběhy o tom, že si žena přinese miminko z porodnice a několik měsíců řeší, že neví, jestli ho milovat.
I my jsme v seriálu měli díl věnovaný poporodní depresi, která je určitou nenavázaností na miminko. Měli jsme tam ženu, která se těšila na miminko, ale láska nepřicházela. To se může stát. Točili jsme také díl o adopci s ženou, která má dvě adoptované děti, a ta mluvila velmi otevřeně o tom, že k synovi si zatím cestu hledá. Není to automatické a nenaběhne to hned - já jsem asi výjimka. Tohle všechno je v pořádku a není potřeba se tím stresovat.
Když o tom tak otevřeně mluvíte, znamená to, že jste připravená dceři říct, že je adoptovaná?
Ano a je to dokonce povinnost ze zákona. Než jde dítě do první třídy, musí vědět, že je adoptované a rodič má povinnost mu to říct. Byla jsem na kurzech, mám několik knížek na toto téma a je to informace, se kterou by dítě mělo vyrůstat. Dobré je říkat mu to od začátku, třeba formou pohádek a postupně to upravovat věku.
To je těžká situace.
Je to těžké a já se na to snažím připravit. Skvělé jsou pohádky pro adoptované děti. Figurují tam zvířátka a některé jsou opravdu vtipné. Mám třeba jednu ve slovenštině, která vypráví o mámě zaječici, jež nemohla mít vlastní zajíčky. A byla také jiná zaječice, která zajíčky měla, ale nemohla se o ně postarat. Dcera z toho zatím nemá rozum, ale čtu jí to. Snažím se, aby adopce nebyla tabu - proto o tom také hovořím. Není to velké téma ani tajemství. Je to naprosto v pořádku.
Naprosto. A ještě vám je podobná? Tak to je vtipné.
Je, a dokonce se mnohem víc podobá mé matce. To nevymyslíte.
O čem ještě promluvila Lucie Macháčková?
- O bodyshamingu
- O své sólo dovolené v Thajsku
- Jak se tvoří stand-up
- O rodném městě Čejč
- O seriálu Protivný sprostý matky
Zdroj náhledové fotografie k článku: Lifee.cz/talkshow Na kafeečko
Související články
