Nela (33): Tátu jsem neviděla patnáct let. Náhodné setkání mě utvrdilo v tom, že je stále špatný člověk

Někdy v pubertě jsem začala vnímat, že můj táta není správný chlap. K mamince se nechoval hezky, občas přišel domů nalitej, a měla jsem pocit, že někoho má. Máma se večer zavírala v koupelně a brečela. Když nás pak táta opustil, byla to v jistém smyslu velká úleva.

Mohlo by Vás zajímat:

Honza (29): Otec se mi po dvaceti letech vrátil do života. Je pořád stejně zlý člověk jako kdysi

Táta nás opustil

Byla jsem u toho, když táta odešel. Zrovna jsem se vrátila ze školy. Vysvětloval mamce, že se s námi nudí. "Rodina je jako koule na noze," pronesl a já jen vykulila oči. Pak si vzal tašku plnou věcí, na mě se ani nepodíval, a odešel.

Jeho klíčky zůstaly viset na věšáčku v předsíni. A byly tam pořádně dlouho. Jako kdybychom s mámou doufaly, že se vrátí. Jenže on se už neukázal. Po nějaké době máma přestala večer brečet a klíčky z předsíně zmizely.

Nezastírám, že to nebylo složité. Měla jsem před sebou maturitní ročník a trvalo mi dlouho, než jsem se opět dokázala soustředit na učení. Naštěstí máma ještě měla rodiče, takže nám pomáhali. Děda občas dovlekl pořádný nákup a naplnil chladničku.

Mohlo by Vás zajímat:

Vlasta (40): Otce jsem naposledy viděla jako malá holka. Teď se vrátil a chce druhou šanci, ale já mu asi nedokážu odpustit

Bez táty nám bylo lépe

Život bez táty nakonec nebyl tak zlý. Máma se po nějaké době začala opět usmívat, doma nebylo špatné ovzduší, a měly jsme se docela fajn. Já díky tomu obstojně odmaturovala a šla na vysokou. Po několika letech si máma našla přítele a je to moc dobrý chlap. Měla jsem z toho radost. Po tom všem, co si po boku táty vytrpěla, si zasloužila kousek štěstí.

Časem jsem na tátu zapomněla. Ale jedna příhoda z minulého týdne mi oživila vzpomínky. Byla jsem si zaběhat v parku, když mě někdo oslovil. Byl to zanedbaný muž, který chtěl peníze. Obvykle nikomu na ulici nic nedávám, ale ten člověk mě přinutil zastavit se.

Za těmi vousy a rudou tváří jsem poznávala někoho, koho jsem dlouho neviděla. "Tati?" vyjekla jsem. Nechápal, co mu říkám, začal mi nadávat. Pak mu zřejmě cosi v hlavě napovědělo. "Nelo..." řekl chraplavým hlasem. Stála jsem tam a koukala na to, co se stalo s mým tátou. On se snažil zaostřit a mluvit, ale ani jedno mu moc nešlo.

Mohlo by Vás zajímat:

Standa (42): Můj táta začíná podléhat konspiracím o Ukrajině. Myslí si, že všichni umřeme

Táta je stále zlý člověk

Sedla jsem si na lavičku, ale ne hned vedle něj, protože smrděl. Čekala jsem, co bude dál. Nenapadlo mě, že ho ještě někdy uvidím. A to, že vypadal takhle, mě sice odpuzovalo, ale přece jenom to byl můj táta. Pak začal mluvit. Pletl různé věci dohromady, ale pochopila jsem, že se vůbec nezměnil.

Vykládal mi, jak se bez nás měl dobře. Když začal být sprostý a pomlouvat mamku, měla jsem chuť dát mu pár facek. Místo toho jsem se zvedla a rozeběhla pryč. Vím, že ještě něco hulákal, ale já ho nechala tam, kam patří. Někde daleko, kde ho už nikdy neuvidím. Mámě jsem jsem nic neřekla, jen jsem změnila trasu a chodím běhat do jiného parku...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Renáta (53): Manžel před lety vyhodil syna z domu kvůli drogám. Teď je z toho venku a žádá druhou šanci

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.