Neuvěřitelná Bobbi Gibb: Jako první žena na světě uběhla maraton, i když nelegálně

Roberta "Bobbi" Gibb vyrostla na předměstí Bostonu během bohatých poválečných let. To ale platilo pouze pro materiální stránku života, zbytek se nesl v duchu monotónnosti. Její matka a kamarádky si kompenzovaly neschopnost splnit si své sny alkoholem a léky na uklidnění.

Mohlo by Vás zajímat:

Odvážná matka Alison Hargreaves: Mount Everest zdolala bez pomoci šerpy, další výstup ji však připravil o život

Bobbi Gibb se zamilovala do běhání

Tehdy Bobbi pochopila, že společnost vidí ženy v domácnosti jako křehké a neschopné jedince, kteří jsou dobří jen na to, aby rodili děti. Takový osud odmítala přijmout. Byla rozhodnutá, že si své životní cíle splní za každou cenu. Dětství tak strávila pobíháním venku a objevováním přírody.

Bostonského maratonu se ale zúčastnila až v roce 1966. To léto se vydala napříč Amerikou v dodávce svých rodičů. Zastavovala v národních parcích, kde se kochala přírodními divy. Nezapomínala ale ani na trénink. Každý den uběhla 64 kilometrů, a to v botách pro zdravotní sestry, protože se nejvíce podobaly těm běžeckým.

Mohlo by Vás zajímat:

Odvážná žena v kalhotách: Helen Hulick odmítla přijít k soudu v šatech, putovala za mříže

Nemá na to fyzičku

Když se Gibb chtěla zúčastnit maratonu, obdržela od organizátorů dopis, v němž uváděli, že tato akce není vhodná pro ženy, protože nemají takovou fyzičku jako muži. Byli přesvědčeni o tom, že by to nezvládla, a to si rozhodně nechtěli vzít na vlastní triko. Bobbi toto odmítnutí ještě více utvrdilo v tom, že se tam musí, stůj co stůj, dostat. A tak vymyslela zajímavý plán.

V den konání závodu ji matka vysadila poblíž startovní čáry. Gibb se rychle schovala v nejbližším křoví a čekala na vhodný moment. Krátce po začátku vyběhla na trať v oblečení svého bratra. Na jednu stranu byla šťastná, na druhou ji svíraly obavy, aby některý z pořadatelů její převlek neodhalil a nedonutil ji závod opustit.

Nakonec její lest nepřehlédl pořadatel, ale sami běžci, kteří se ale zachovali velmi kolegiálně, a hlavně ve sportovním duchu – začali ji povzbuzovat. Maraton uběhla za tři hodiny, dvacet minut a čtyřicet sekund. Byla tak rychlejší než dvě třetiny mužské konkurence. V cíli na ni dokonce čekal guvernér, který ji přivítal podáním ruky a vyzval, aby o tomto historickém počinu pohovořila s tiskem. Na pozávodní guláš ale musela zapomenout. Na dveřích jídelny stálo jasně "pouze muži".

Mohlo by Vás zajímat:

Odvážná Deborah Sampson: Chtěla bojovat za nezávislost, a tak se z ní stal muž

Kathrine Switzer

Gibb pokračovala v "nelegálním" běhu na maratonech další dva roky. Pak se k ní připojila další žena jménem Kathrine Switzer. Ta se do závodu přihlásila tak, že lhala o svém pohlaví. Číslo běžce šel vyzvednout její trenér. Když to zjistil jeden funkcionář, snažil se z ní číslo strhnout. Z toho vznikla známá fotka dokazující sexismus ve sportu. Postupem času se na maratonech objevovaly další odhodlané běžkyně. V roce 1972 byl nesmyslný zákaz konečně zrušen.

Bobbi však nebojovala jen o své místo ve sportovním odvětví. Klacky pod nohy jí házeli i na škole. Sice dokončila přípravnou školu, po níž měla začít studovat medicínu, to jí však bylo odepřeno. Protože byla žena, nemohla být v té době lékařkou. Místo toho se tak stala právničkou zabývající se duševním vlastnictvím. Nyní se Bobbi Gibb věnuje své další velké vášni – umění.

Mohlo by Vás zajímat:

Odvážná Irena Sendler: Židovské děti ukrývala před nacisty v rakvích a pytlech na mrtvoly