Facebook
Instagram
Olga si na škole hodně "užila" s tělocvikářkou. Učitelka ji šikanovala za to, že má silné nohy, a prorokovala jí, že jednou bude tlustá. Když si ale Olga nedávno kantorku našla na sociálních sítích, zjistila, že osud namíchal karty úplně jinak.
„Mám své dny“ nebo „Jsem po nemoci“. Tyto a mnohé další výmluvy, proč necvičit, zná dobře každá z nás. Pokud nejsme zrovna profesionální sportovkyně, hodina tělesné výchovy nám moc k srdci nepřirostla. Odrážet se na našich postavách však podobný přístup nemusí. Roli hraje především genetika. Jenže má učitelka na to měla názor jiný.
Tlustá jsem nikdy nebyla. Pouze jsem měla silnější nohy, takže jsem vedle ostatních děvčat působila opticky „tlustší“, zvlášť když jsem se nevhodně oblékla. Také tělocvikářka, která mě moc nemusela, onu slabost zaregistrovala a jak se patří zneužila.
Měla jsem od základky asymetrickou postavu
Nevím, čím to, ale na základce nebyla v devadesátkách snad jediná holka průměrné postavy. Všechny byly buď enormně hubené a drobné, takže působily dojmem modelek, anebo opravdu hodně při těle. Ale takových bylo jen pár.
Pouze já mezi nimi vyčnívala postavou, na tehdejší poměry nezvyklou. Od třinácti jsem měla konfekční velikost 34, kalhoty 36 a k výšce 160 cm vážila 49 kg. Prsa jedničky. O nadváze být řeč nemohla, jenže povídejte to mladé holce, která vidí, že je jiná a k tomu ji vlastní tělo neposlouchá.
Nemohla jsem pořádně cvičit
Svůj nedostatek jsem maskovala různě. Delšími sukněmi, speciálními střihy kalhot. Přesto slabý „vršek“ a silný „spodek“ dělal problémy, zvlášť při hodinách tělocviku. Nemohla jsem pořádně cvičit na bradlech, lézt po provaze nebo tyči ani zkoušet různé kousky na kruzích, protože mě slabá zápěstí neunesla.
Šikovná jsem nebyla ani na skok do dálky či přeskok přes kozu, protože jsem těžké nohy nezvládala vyšvihnout a jednou kozu dokonce povalila tak, až naše tělocvikářka málem přišla ke zlomenině palce u nohy. Lépe mi šel pouze běh. Tam mi na rozdíl od jiných holek nepřekážela prsa. Příroda si se mnou zkrátka pohrála.
Asymetrie mého těla nakonec zavinila, že jsem byla z různých cviků osvobozena. Jenže to se nelíbilo tělocvikářce, která mi neustále domlouvala a tak trochu i hrozila, že když se přestanu hýbat úplně, už ve třiceti ztloustnu tak, že neprojdu dveřmi. Předpoklady prý pro to mám. Byla jsem smutná i naštvaná, protože některé cviky bych zkoušela ráda. Třeba kruhy nebo šplh. Jenže než si zničit hubené a křehké ruce, dala jsem raději přednost celkovému osvobození a na tělocvik už nechodila.
Zjistila jsem, že tělocvikářka je teď jako buřt
Slova tělocvikářky mi přesto utkvěla v hlavě. Minimálně proto, že se nepotvrdila. Dnes mi je šestatřicet a věřte nebo ne, mám stejnou postavu jako ve třinácti a jestli vážím o dvě kila víc, tak je to moc. Běžně oblékám některé věci z devítky a jsem, kým jsem.
Šokující zjištění přineslo naopak slídění po sociálních sítích, kde jsem s překvapením vykoukala, že více než polovina mých hubených bývalých spolužaček je dnes o mnoho silnější než já, přičemž naše „oblíbená“ tělocvikářka, která se s věkem dostala za práh padesátky, dokonce ztloustla tak, že by ji jeden ani nepoznal. A to určitě pravidelně cvičí.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
