Pavel (64): Po manželčině smrti jsem našel dobře schovaný dopis. Dozvěděl jsem se z něj šokující skutečnost

S mojí první ženou Maruškou jsme se poznali na myslivecké zábavě. Bylo nám čerstvě přes dvacet a celý svět nám ležel u nohou. Stal jsem se polesným a práce mě bavila. Žil jsem ve velkém domě s rodiči a nebyl problém si do něj přivést ženu, natož když byla v očekávání.

Mohlo by Vás zajímat:

Natálie (47): Dcera není manželovo biologické dítě. Dodnes o tom nemá ani tušení, ale já se pořád trápím

Manželka podlehla rakovině prsu

Ano, vlítli jsme na to celkem rychle, ale nechtělo se nám na nic čekat. První dcera se nám narodila už do manželství devět měsíců od oné zábavy a já nemohl být šťastnější. O pár let později po delším snažení přibyla i další dcera a já se radoval stejně jako z narození Aničky.

Život nám však hodil pod nohy velký klacek. Maruška onemocněla, skolila ji rakovina prsu. Začala chodit na chemoterapie a náš život se začal točit kolem její nemoci. Moje žena se s ní prala statečně, ale na vrácení se zpátky do života to nestačilo. Svůj boj po dvou letech prohrála a já zůstal s dcerkami sám.

Mohlo by Vás zajímat:

Karel (40): Biologický otec mého vyženěného syna se po letech zjevil u nás. Co chce?

Našel jsem manželčin dopis tajnému milenci

Aspoň že moje princezny mi dělaly radost. Ve škole jim to šlo, byly milé a hodné stejně jako moje žena. Doma se vším pomáhaly, takže se náš život pomalu vracel do zaběhnutých kolejí. O to víc mě překvapilo to, co se stalo asi půl roku po manželčině smrti. Konečně jsem se trochu sebral a začal třídit Maruščiny věci. Probíral jsem se různými lejstry, když jsem narazil na obálku s adresou muže, kterého jsem neznal. Na nic jsem nečekal, strčil si do kapsy a rozhodl se, že si dopis přečtu, až budu mít víc klidu.

Večer jsem se natáhl do prázdné postele a vzpomněl jsem si na zvláštní dopis. Otevřel jsem ho a pustil se do čtení. „Milý Tondo, promiň, že se ti opět vloupávám do života, ale mám na srdci něco důležitého,“ začínal a mně se pomalu zastavil dech. „Anička i Natálka jsou tvoje, Pavel o ničem neví a myslí si, že je jejich biologický otec. Když jsme se před lety rozcházeli, byla jsem už těhotná s tebou, ale nechtěla jsem o Pavla přijít a nic jsem mu neřekla. Mám rakovinu a je možné, že svůj boj s ní brzy prohraju, chci, abys věděl pravdu. Pavel je zřejmě neplodný a bez tvé pomoci bych s ním děti nikdy nemohla mít…Naše setkání byla krásná, ale musela přestat, nechtěla jsem ohrozit svoji rodinu...“​​

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (31): Kontaktovala mě biologická matka. Chce po mně něco, co jí nedokážu dát

Zjistil jsem, že dcery nejsou moje, ale je mi to jedno

Dočetl jsem až do konce a zamotala se mi hlava. Ty dvě úžasné princezny nejsou moje? Jak je to možné? A že by moje hodná žena byla schopná něčeho takového? Nemohl jsem tomu uvěřit. Celou noc jsem se převaloval v posteli a přemýšlel, co mám dělat.

Říká se, že ráno je moudřejší večera a ani u mě to nebylo jinak. Ihned jsem se objednal na kliniku, abych zjistil, jak moc se ty moje spermie dokážou hýbat. Výsledky jsem se dozvěděl poměrně rychle, bohužel pro mě se ukázalo, že moje žena měla pravdu. Samozřejmě jsem měl chuť si hned nechat udělat i testy DNA, ale v hloubi duše jsem věděl, že jsou zbytečné. Sice jsem nebyl biologickým otcem holek, ale rozhodně jsem se jako jejich táta cítil. Také jsem věděl, že onen dopis nikdy nedoputuje ke svému adresátovi a že ani holky se nedozví, že nejsem jejich skutečný otec.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lena (38): Matka mé nejlepší kamarádky mi zničila život . A to je proto, že jsem na holky

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.