Petra (38): Tvrdil mi, že na rodinu není připravený. Po našem rozchodu se za pár měsíců oženil

První dva roky byly pohádkové. Tomáš byl stejně starý jako já a ještě bydlel s rodiči. Já už bydlela sama ve své garsonce a platila hypotéku.

Pavel (34): Můj vztah bez závazků skončil šokem. Moje partnerka si těhotenství cynicky naplánovala

Náš vztah byl ze začátku bez jediného mráčku

Z začátku jsme chodili na večeře či do kina a později jezdili na romantické víkendy po Čechách. Byli jsme stejná krevní skupina. Rádi jsme chodili v přírodě, měli jsme rádi humor a nebyli jsme nároční. Nepotřebovali jsme bydlet v luxusním hotelu, ale bližší nám byl útulný penzion. Klidně jsme si na výlet namazali ke svačině chleba a až večer zašli na večeři. Měli jsme rádi stejné filmy, shodli jsme se i v hudbě.

Nijak jsem se společným bydlením nepospíchala, a tak jsme toto téma několik let neotevřeli. Zkrátka jsme si užívali a nic neřešili. Když jsme odjeli po třech letech na dovolenou do Bulharska, napadlo mě, že by mě potěšilo, kdyby Tomáš navrhl, že bychom vztah posunuli dál. A třeba po návratu z dovolené začali řešit společné bydlení. Nestalo se. Tomáš rád bydlel s rodiči a mě navštěvoval o víkendu.

Soňa (30): Kvůli jeho dětem a exmanželce jsem byla na druhé koleji. Raději jsem si našla partnera bez závazků

Kristova léta přinesla neklid do mého uvažování

Oslavila jsem třiatřicáté narozeniny a začala si uvědomovat svůj věk. Začalo mě trápit, že se Tomáš nechce bavit o naší budoucnosti, veškeré mnou započaté hovory ignoruje nebo převádí v žert. Pravidelně jsem chodila na návštěvu k jeho rodičům, nevšimla jsem si, že by byl mezi námi nějaký problém, ale ani tam jsem nezaregistrovala, že by jim bylo divné, jak to máme ve vztahu nastavené. Čím dál častěji mi začalo být ve vztahu těsno. Roky plynuly a my jsme stále spolu chodili.

„Tomáši, ráda bych náš vztah posunula dál. Chodíme spolu šest let. Stárnu. Děti nemáme a randíme spolu jako by nám bylo dvacet,“ stále častěji jsem načínala toto téma. Bohužel to často končilo hádkou. Tomáš se bavit nechtěl .

„Peťo, ale to je tvoje chyba, že jsme tam, kde jsme. Furt se hádáme. Furt chceš budoucnost. Ale já se jí bojím, když není pohoda,“ často mě odbyl Tomáš. Byla jsem zmatená a dávala vše za vinu sobě. Přestala jsem vše řešit a snažila se, abychom se zase spolu uměli smát.

Martina (46): Myslela jsem, že mám nezávaznou aférku. Teď se bojím psychicky labilního milence

Promarnila jsem roky čekáním a pak přišel šok

Utekl rok bez hádek a já doufala, že si Tomáš všiml, že je nám spolu hezky. Když jsem oslavila třicáté osmé narozeniny, rozhodla jsem se jednat. Strávili jsme krásný víkend. Ráno jsme leželi v posteli a Tomáš mě hladil ve vlasech. Naprosto v klidu, láskyplně jsem ukázala Tomášovi byt, který jsem našla. Byl ke koupi. Navrhla jsem mu, že bychom ho mohli společně koupit a začít plánovat miminko. Tomáš vyskočil z postele a začal na mě křičet, proč musím neustále vyvolávat hádky. Že už zase do něj rýpu.

Zatmělo se mi před očima. Bylo mi najednou fyzicky nevolno. Uvědomila jsem si, že Tomáš se mnou žádnou budoucnost ani neplánuje. Že i kdybych byla svatá, najde si záminku, proč se do společné budoucnosti nehrne a samozřejmě to bude nějaká moje nedostatečnost.

Během deseti minut jsem se s Tomášem rozešla.. Dva měsíce mi trvalo, než jsem to přijala. Zhubla jsem deset kilo a byla jsem kost a kůže. Každý den byl pro mě utrpením. Nejdříve jsem se litovala. Potom jsem na sebe byla naštvaná, že jsem promarnila roky čekáním na svoje vzdušné zámky. Až jsem se konečně dostala do fáze, kdy jsem odpustila sobě i Tomášovi.

Bohužel tato fáze netrvala moc dlouho. Potkala jsem totiž spolužačku ze základní školy, která mě šokovala. Tomáš je prý ženatý. Po několikaměsíčním vztahu se oženil a jeho žena čeká miminko. Měla jsem co dělat, abych neomdlela. Hovor jsem nějak ukončila a dopotácela jsem se k nejbližší lavičce, kde jsem seděla dobré dvě hodiny a brečela. Informace hodila můj psychický stav na úplný začátek. Každý den prožívám sžíravá muka, proč mě Tomáš nechtěl a najednou s někým jiným udělal to, čemu se se mnou bránil. Musím se dát do pořádku, protože už se o sebe začínám bát. Nejím, nespím a začíná se to na mě podepisovat.

Silvestr (34): Rodina mi vnucovala dokonalou partnerku bez závazků. Štěstí jsem našel u samoživitelky s malým synem

Názor vztahové terapeutky

Když odmítnutí budoucnosti maskuje krutou pravdu

Příběh Petry popisuje situaci, kterou psychologie nazývá falešnou nadějí a vztahovým alibismem. Petra investovala osm let do vztahu s mužem, který ji sice měl rád jako společnici pro hezké chvíle, ale od začátku ji neplánoval pustit do svého života jako celoživotní partnerku. Místo férového přiznání však volil taktiku mlžení, odkládání a svalování viny na ni: „hádáš se, proto není pohoda“. Šokující blesková svatba Tomáše s jinou ženou jen potvrdila krutou realitu: Tomáš byl schopen závazku, svatby i rodiny – jen ne s Petrou.

Psychologická analýza: Nedostatek odvahy a přenos viny

Lidé jako Tomáš často neumí nebo nechtějí říct pravdu na rovinu. Z pohodlnosti nebo ze strachu ze samoty využívají benefitů stabilního vztahu, dokud se neobjeví někdo, s kým jim vše zaklapne bez váhání. Pro Petru je to ovšem obrovský podraz. Nejenže ztratila mnoho z biologického času pro založení rodiny, ale Tomášovo chování v ní zanechalo pocit osobní nedostatečnosti: „proč se mnou ne a s ní ano?“. Upřímnost a vyložení karet na stůl se měly nastavit mnohem dříve, ideálně kolem třetího roku vztahu.

Cesta ven: Psychoterapie a nová naděje

V této fázi už nemá smysl uvažovat o jakékoliv mediaci nebo komunikaci s Tomášem. Vztah skončil a Tomáš žije jiný život. Petra nyní potřebuje odbornou psychoterapii, která je klíčová pro to, aby dokázala tuto zradu zpracovat, správně ji pochopila a mohla jít dál. Petra momentálně zpracovává šok a trauma. Terapeutická podpora jí pomůže stabilizovat akutní psychický stav, aby nespadla do hluboké deprese. Pomůže jí odžít si legitimní vztek a bolest z prožité nespravedlnosti. V terapii Petra pochopí, že chyba nebyla v ní ani v její nedostatečnosti. Tomáš ji prostě jen zbaběle využíval jako pohodlnou přestupní stanici a neměl odvahu jí říct pravdu. Cílem terapie je, aby Petra přestala litovat ztracených let, ale vzala si z nich ponaučení pro příště: už nikdy neslevovat ze svých nároků na upřímnost a tahat za záchrannou brzdu dříve.

Ale, pozitivní je, že ve 38 letech nic nekončí. Někteří lidé spolu prostě být nemají a je obrovské neštěstí, když jeden z nich nemá odvahu to přiznat včas. Petra prožila těžký podraz a teď spadla na tvrdou zem. To ale neznamená, že tam musí zůstat. Tento věk je stále věkem, kdy pro ženu může všechno to krásné teprve přijít – partnerství, svatba i mateřství. Jakmile se Petra s pomocí terapeuta zvedne, setřese ze sebe minulost a půjde dál, má obrovskou šanci potkat muže, který s ní bude hrát fér od prvního dne a se kterým prožije to, po čem touží.

Ing. Lucie Lamačová, Ph.D., zapsaná mediátorka ze společnosti pro mediaci ET PACTUM. Specializuje se na řešení rodinných, vztahových, firemních či sousedských sporů mimosoudní cestou. Více info zde.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].