Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Petra vedla spokojený život s manželem a jejich dvěma dětmi. Během jediného odpoledne se však jejich rodinná pohoda sesypala jako domeček z karet. Petra je z toho, co se náhle dozvěděla, v šoku a hluboce zklamaná. A marně se snaží pochopit, proč jí manžel celá ta léta lhal.
Život někdy přináší nečekaná překvapení a člověk si nikdy nemůže být jistý nikým a ničím. Dokonce ani svým milovaným partnerem, o kterém si myslel, že ho zná jako své boty.
Doufala jsem, že je to jen zlý vtip
Bylo to běžné sobotní odpoledne, když u našich dveří někdo zazvonil. Šla jsem otevřít a za nimi stála mladá dívka, kterou jsem v životě neviděla. Trochu nesměle se na mě usmála a pronesla: „Dobrý den, jmenuji se Aneta. Jsem Tomášova dcera.“
Zůstala jsem stát jako opařená. Tomášova dcera? Co to má znamenat? To musí být nějaký omyl nebo hloupý vtip. Podívala jsem se na ni s nadějí, že se každou chvíli rozesměje a přizná, že si ze mě jen vystřelila. Ale nic takového se nestalo.
„Jaká dcera?“ podařilo se mi ze sebe nakonec dostat. Dívka se na mě jen smutně podívala a znovu zopakovala: „Tomáš je můj biologický otec. Mohla bych s ním prosím mluvit?“
Prý nesebral odvahu
Když jsem došla za Tomášem a řekla mu, kdo stojí u dveří, viděla jsem, jak celý ztuhl. Stále jsem naivně doufala, že se vše vysvětlí. Ale už to, že znala jeho jméno, mě zneklidnilo. A on evidentně věděl, o koho jde. Nemusel pronést jediné slovo, v jeho očích jsem četla odpověď. Aneta byla opravdu jeho dcera. Celé roky mi tajil, že má dítě z nějakého předchozího vztahu.
Nakonec s Anetou odešel na dlouhou procházku. Byla jsem z toho tak v šoku, že jsem si po mnoha letech nalila sklenku vína a našla starou krabičku cigaret. A to i přesto, že piji jen příležitostně a nekouřím už roky. Než se manžel vrátil, měla jsem v sobě skoro celou lahev a snažila se vstřebat to, co mi začal vysvětlovat.
„Petro, asi mi to neuvěříš, ale chtěl jsem ti to říct už mockrát, jen jsem nesebral odvahu. Hrozně jsem se bál, že o tebe a děti přijdu. Aneta se narodila dávno předtím, než jsme se poznali, a nikdy jsem s ní nebyl v kontaktu,“ přidával další šokující informace.
Léta jsem žila ve lži
Snažila jsem se to pochopit, ale pocit zrady byl silnější. „Jak jsi mi mohl něco takového tajit?“ vyčítala jsem mu. Vždy jsem si myslela, že máme vztah založený na upřímnosti a důvěře. Přitom jsem celá ta léta žila v obrovské lži. Stejně tak jsem nechápala, jak mohl svou dceru takto ignorovat. Jak mohl žít s vědomím, že někde roste jeho dítě a on o něm nic neví. I v tomto ohledu mě nesmírně zklamal.
Tomáš jen opakoval: „Bál jsem se. S její matkou jsme byli domluvení, že to tak bude pro všechny lepší. Nic po mně nechtěla, ale občas jsem jí poslal nějaké peníze.“ Došlo mi, že prostě doufal, že se tato kapitola jeho života nikdy neotevře. Jenže Aneta se nakonec rozhodla svého biologického otce najít. A bohužel k tomu měla i jiný důvod, než ho jen poznat.
Netuším, jestli to naše manželství přežije
Upřímně, nejraději bych odjela někam pryč, kde bych si všechno srovnala v hlavě, ale každodenní kolotoč kolem dětí mi to nedovolil. Chodila jsem jako tělo bez duše. Všichni v okolí se vyptávali, co se se mnou děje, ale já se jen vymlouvala na stres v práci. Neměla jsem sílu se s tím komukoli svěřovat. A to jsem ještě netušila, jak hluboce nám Aneta zasáhne do života.
„Petro, Aneta se chce osamostatnit a potřebuje pomoc. Rozhodl jsem se, že jí dám část našich úspor,“ oznámil mi Tomáš. Zřejmě si myslel, že si tím vykoupí své špatné svědomí.
„A co my? Co naše děti?“ vybuchla jsem. „Nechci být zlá, ale tohle už je na mě moc. Uvědomuješ si, že tě teď může donekonečna citově vydírat?“ Ujišťoval mě, že to nedopustí. Ale já mám strach z toho, co přijde. Mám Tomášovi odpustit a smířit se s tím, že budeme finančně podporovat jeho dceru, o které jsem donedávna neměla ani tušení? Cítím se podvedená a nevím, jestli naše manželství tuto nečekanou ránu ustojí.
Názor vztahové terapeutky
Petřin příběh ukazuje situaci, která dokáže otřást i zdánlivě pevným manželstvím. Nejde „jen“ o tajné dítě. Jde o něco mnohem hlubšího - o ztrátu jistoty, o pocit, že najednou mizí půda pod nohama. Když žena zjistí, že roky žila vedle muže, který před ní skrýval tak zásadní součást svého života, nehroutí se jí jen vztah, ale i její vnitřní svět.
Šok, zrada a smutek jsou normální reakce
Emoce, které Petra prožívá, nejsou přehnané. To, co cítí - šok, vztek, bezmoc, smutek i odpor - je přirozená reakce na narušení důvěry. Mozek v takové chvíli funguje v krizovém režimu. Není čas být „rozumná“ ani „velkorysá“. Je čas přežít. To, že sáhla po víně a cigaretách, není ideální, ale je to lidské. Osobně bych jí poradila: teď není nutné vyřešit všechno, ale je nutné zastavit další zraňování.
Utajované dítě bolí víc než dávný vztah
Mnoho žen by dokázalo přijmout, že jejich partner měl v minulosti vztah. Ale dítě? To je trvalá vazba, která nezmizí. A hlavně - byla utajovaná. Takže ne samotná existence Anety, ale ta velká lež, je pro Petru tím největším zraněním. Důvěra se nerozpadne v jednom okamžiku, ale sype se jako sklo… a složit ji zpátky je sice možné, ale nikdy už nebude bez známek prasklin.
Strach muže není omluva, ale vysvětlení
Tomášovo „bál jsem se“ není omluva. Je to vysvětlení. Mnoho mužů utíká před konfliktem, před studem i před odpovědností. Doufají, že když o problému nebudou mluvit, přestane existovat. Jenže pravda má nepříjemnou vlastnost - vždycky si najde cestu ven. A čím později vypluje na povrch, tím víc bolí.
Ještě nenastal čas na velká rozhodnutí
Petra se ptá, zda má svému muži odpustit. Ale to je otázka, která přichází příliš brzy. Odpouštění není povinnost ani rychlý proces. Teď je důležité, aby si Petra dopřála čas, nastavila hranice a nenechala se zatlačit do role té, která musí všechno chápat a snášet. Rozhodnutí o financích, o Anetině místě v rodině i o budoucnosti manželství by se nemělo dít pod tlakem pocitu viny nebo strachu.
Co si z toho mohou odnést ostatní ženy?
Za prvé: intuice není slabost. Když něco dlouhodobě nesedí, stojí za to se ptát.
Za druhé: láska bez pravdy je křehká. Upřímnost není krutost, ale prevence bolesti.
A za třetí: i v manželství máme právo říct „tohle je pro mě příliš“ a hledat pomoc - u odborníka, v terapii, nebo alespoň u někoho, kdo nás nebude soudit.
Petřin příběh zatím nemá konec. A to je možná dobře. Protože někdy není nejdůležitější otázkou, zda manželství přežije. Ale zda v tom procesu přežije žena sama, se svou důstojností, hranicemi a sebeúctou. A právě o to by mělo jít především.
Mgr. Jana Řehulková, MBA, vztahová poradkyně, certifikovaná koučka a lektorka komunikačních dovedností.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
