Petra (42): S novým partnerem nám to klape, ale naše dcery spolu vedou válku. Nevím, zda to ustojíme

Když jsem potkala Tomáše, věřila jsem, že jsem našla někoho, s kým mohu být opět šťastná. Měla jsem za sebou náročný rozvod a doufala, že teď konečně začíná nová, lepší etapa. Oba máme dcery z předchozích manželství a byli jsme nadšení z myšlenky, že by si mohly sednout. Vždyť jsou si věkově blízké, samé holky, co víc si přát? Jenže skutečnost je bohužel úplně jiná. Sen o spokojené sešívané rodině se začal rychle hroutit.

Klára (39): Zamilovala jsem se, ale jeho syn dělá vše pro to, aby nás rozeštval

Každá zvlášť je zlatá, ale spolu je to peklo

Naše holky se od prvního setkání nemohou vystát. Místo toho, aby si spolu hrály nebo si povídaly o radostech a starostech dospívání, ignorují se nebo se jen hádají. „Proč to dělají?“ ptala jsem se Tomáše zoufale po jednom z jejich nekonečných sporů. „Petro, to je normální, potřebují čas. Pro všechny byl rozvod náročný, musejí se s tím srovnat,“ odpověděl mi trpělivě. Jenže já jsem se začínala obávat, že ten čas nebude stačit. Místo radosti máme jen stres a napětí při společných akcích roste.

Já mám dcery Kláru a Zuzku ve výhradní péči. Tomáš si bere dcery Anetu a Elišku jednou za čtrnáct dní na víkend. A tak jsem naivně doufala, že bychom si mohli všichni společně užít spoustu zábavy. Jenže vymyslet vůbec náplň takového víkendu je vysilující.

Ať už naplánujeme cokoli, vždy je některá z holek proti. Sekne se a kazí náladu ostatním. Přitom se to snažíme nějak nakombinovat, aby si na své přišly jak menší holky, tak i puberťačky. O tom, jaké mívají naštvané obličeje, ani nemluvím. Mrzí mě, že se neumí z ničeho upřímně radovat, nic ocenit. Přitom když jsou odděleně, chovají se hezky a téměř žádné problémy s nimi neřešíme. Jako by nám všechny dávaly najevo, že o novou rodinu v tomto složení zkrátka nestojí.

Lenka (65): Těšila jsem se na vnuka. Bohužel k němu nemám přístup, dcera mě úplně ignoruje

Jejich hádky nám kazí vztah

„Ona je tak divná, trapná a má nemožný styl!“ řekla mi jednou Klára o Anetě, když jsem se snažila přijít na to, proč se spolu skoro vůbec nebaví. Tomášova Eliška zase nemůže vystát naši Zuzku. Od Tomáše jsem se dozvěděla, že žárlí, co všechno doma má a jak ji rozmazluji. Navíc se prý vzteká, když si od ní Eliška chce půjčit nějakou hračku. A tak se pořád hádají nebo rvou. Když se některé z holek zastanu, je to ještě horší.

Někdy si vážně připadám jako rozhodčí v ringu. Vychovávat vlastní děti je náročné, ale přijmout do rodiny ještě další a navíc „cizí“ je pořádná výzva. Do jejich výchovy zasahovat nechci, ani nemůžu. Nejsem jejich máma. Ale přiznám se, že mě často svrbí ruka.

„Nemůžeme takhle žít pořád. Ničí nám to vztah, každý den se něco stane,“ postěžovala jsem si jednou večer Tomášovi. Dívčí spory se totiž nedají ignorovat a občas to dopadne tak, že se porafáme i my s Tomášem. Místo toho, abychom si užívali společné chvíle, se jen snažíme udržet mír mezi dětmi.

Aneta (27): Vztah se starším mužem má svou cenu. Já toužím po dítěti, on už chce mít svůj klid

Mám strach, že to neustojíme

Došlo mi, že jsem přes růžové brýle vůbec nedomýšlela, že by náš vztah mohly ohrozit vztahy mezi dětmi. Brala jsem tak nějak samozřejmě, že se skamarádí a budeme jedna velká šťastná rodina. Jenže z jejich strany není žádná chuť ani vůle. A pořád je nutit, aby se měly rády, také nejde.

Ani po půl roce se to k lepšímu nepohnulo. A je to někdy tak vysilující, že si říkám, jestli mi zato vztah s Tomášem vůbec stojí. Mám strach, že nás holky stejně jednoho dne rozeštvou. Tomáš mi pořád slibuje, že se to zlepší, ale já už ztrácím jistotu, jestli máme dostatek sil to všechno ustát.

Jarka (62): Moje ochota pomáhat se obrátila proti mně. Bojím se, že kvůli vnoučatům přijdu o nového partnera

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].