První pražská elektrická tramvaj: Koňku vystřídala před 125 lety. Zájem lidí byl obrovský, řidič a průvodčí museli pracovat 16 hodin

Na sklonku roku 1897 existovalo v hlavním městě celkem šest společností, které provozovaly tramvajovou dopravu. Každá z nich měla "svůj" úsek. Spolu s koňským pohonem fungoval už i ten elektrický. Zastupitelé města si ale byli vědomi, že v budoucnu bude potřeba tramvajovou dopravu sjednotit, a to nejlépe pod městským, nikoli soukromým podnikem.

Mohlo by Vás zajímat:

Brněnské prvenství: Před 154 lety se po městě proháněla první koňská tramvaj. Vozy na živý pohon si mohli dovolit jen majetní

Koně patřili do minulosti

Dalším logickým krokem bylo vykoupit dráhy koňky a ty následně elektrifikovat. Po náročných jednáních se tento přerod mohl uskutečnit na konci roku 1898. Jako první přišla na řadu snad nejoblíbenější trasa Pražanů, a to sice z Královských Vinohrad do Královské obory. Měřila 10,7 kilometrů a v posledním měsíci jejího koňského provozu se prodalo téměř čtyři sta sedmdesát tisíc lístků.

Slavnostní uvedení tratě z Josefského náměstí do Stromovky se uskutečnilo 28. září na svátek svatého Václava. Ač šlo o velmi slavnostní akt, vyskytl se problém. Ministerstvo železnic nechtělo provoz tramvaje povolit, neboť most Františka Josefa byl tehdy již dvacet let starý a měl hned několik závad. Nebylo to tedy bezpečné. Nakonec ale vyslaný zaměstnanec ministerstva ustoupil.

Mohlo by Vás zajímat:

První tramvajová trať v Praze měřila 766 metrů, vedla z Letné do Bubenče a jízda trvala čtyři a půl minuty. Dnes má skoro 150 kilometrů

Zájem lidí o elektrickou tramvaj byl obrovský

Zájem lidí o novou městskou tramvaj byl velký. Na Josefském náměstí se tehdy tísnily zástupy. Dokonce se museli znovu nasadit koně, aby bylo možné velký nápor zvládnout. Nejhorší to bylo ale večer. V tramvaji bylo doslova obsazeno každé místečko. Celkem 20 240 pasažérů zaplatilo za jízdenky více než 1000 zlatých.

Druhy jízdenek byly celkem tři. Za tři stanice tři krejcary, za šest stanic pět krejcarů a plná jízdenka deset krejcarů, což bylo pro mnohé, zejména dělníky, velké dilema. Tolik totiž stál litr piva. Vyplatilo se tak po práci svézt a ušetřit, nebo uhasit žízeň orosenou dvanáctkou. Ještě tentýž měsíc město oznámilo, že by si mohli lidé koupit celoroční jízdné za šedesát zlatých.

Mohlo by Vás zajímat:

Temná historie gulagů: Dřina v nelidských podmínkách a pro mnoho žen smrtelná kolymská tramvaj

Šílená pracovní doba

Tramvaj obsluhoval samozřejmě řidič. Sekundoval mu konduktér, který kontroloval jízdenky. Po zapracování dostával každý denně 50 krejcarů. Pracovní doba byla ale šílená –⁠ 16 hodin. Navíc všichni museli být pružní. Dva týdny člověk řídil a pak se musel na týden stát průvodčím. Nebyla to tak žádná procházka růžovým sadem.

Mohlo by Vás zajímat:

Máte sklep a mohla bych ho vidět? Neherečce Miladě Ježkové změnilo život setkání v tramvaji

Zdroje informací:
Wikipedia.org: Tramvajová doprava v Praze
Praha7.cz: Střípky z historie pražských tramvají I.

Galerie První pražská elektrická tramvaj: Koňku vystřídala před 125 lety. Zájem lidí byl obrovský, řidič a průvodčí museli pracovat 16 hodin

+ 3 fotky + 4 fotky