Facebook
Instagram
Dobře známý ,,syndrom vyhoření“ může nastat i v partnerství či manželství. Jeden z partnerů se cítí nenaplněný i přesto, že ke svému partnerovi chová stále stejné city. Má pocit, že ho rutina všedních dní unavuje, a že svůj vztah a život jen přežívá. Stejné pocity má i sedmačtyřicetiletá Jiřina. Jak jí s tímto problémem poradí psycholog Tomáš Morávek?
S manželem Petrem se známe od střední školy. Byl to spolužák mého bráchy. V posledním ročníku jsme se do sebe bezhlavě zamilovali. Slovo dalo slovo a po maturitním plese jsme se dali dohromady. Petr byl můj první ,,opravdový“ kluk. Není divu, že po pár měsících jsem otěhotněla.
Dítě a svatba
Všichni byli v šoku, včetně mé rodiny. Můj táta to rozdýchával dlouho. Chtěl, abych vystudovala vysokou školu a měla titul. Ale, jak už to bývá… osud to zařídil jinak. Petr se ke všemu postavil čelem a dokonce mě požádal o ruku. Vdávala jsem se v sedmém měsíci těhotenství.
Volnost x manželství
Naše manželství bylo bezproblémové. Manžel i já jsme měli slušnou práci, hodnou dceru, která je už vdaná, i náš intimní život byl spokojený. Ale… nyní je tam to ale. Většinu času jsem trávila s kamarádkami, které jsou rozvedené, a vždycky jim záviděla jejich ,,volnost“. Manžel mě nikdy v ničem neomezoval, ale pořád jsem vdaná. Takže to s sebou nese určitá společenská očekávání.
Únik ze stereotypu
Nejvíc mě trápí každodenní stereotyp, ve kterém žiji. S manželem se na společně stráveném čase nedokážeme dohodnout. Petr ve svém volnu trénuje fotbalisty. A já? Já bych nejraději cestovala. Za chvíli mi bude padesát a mám pocit, že mi něco uniká. Manžela miluji, ale přesto bojuji s myšlenkou odchodu z manželství. Chtěla bych se cítit volná, nespoutaná a vlastně bych chtěla být i tak trochu středem zájmu pro někoho.
NÁZOR ODBORNÍKA: Jak to celé vidí, psycholog Tomáš Morávek?
,,Každý pár je po nějakém čase vystaven stereotypům a zaběhlým postupům. Podobná dovolená, pravidelný rytmus rodinného života, stejný sex. V zásadě to vůbec nemusí vadit, jsou lidé, které tyto jistoty uklidňují. Spíše něž určitý stereotyp ve vztahu je rizikovým faktorem malá péče o vztah vyvolaný právě stereotypem a zdánlivou jistotou. Partneři se začínají od sebe vzdalovat. V našem příběhu tráví Petr spoustu času na fotbale a proti tomu nelze nic namítat. Otázkou je, kolik energie investují spolu do jejich vzájemnosti a rozvoje vztahu. Kolik mají společných příjemných zážitků a a aktivit. Jak se jeden druhému dvoří a vyjadřuje mu náklonnost i po tolika letech. Největší hrozbou pro takový pár bývá okouzlení jinou osobou, která vnese do šedi původního vztahu vždy doslova uragán citů a okouzlení. Pocity a myšlenky na možný odchod ze vztahu bývají v některých fázích vztahu běžné. Jiřina vnímá krizi z únavy ve vztahu a ozývá se potřeba změny. Z každé situace vede cesta ven. Nejdůležitější je tyto stavy u sebe pojmenovat a uvědomit si, jaké změny bychom si přáli, co nám udělá dobře. V další fázi je potřeba to probrat s partnerem. Rozhodně ne v podobě útoku, výčitek či hádky, ale v podobě povídání si o vztahu a o potřebách změny. Dohodněte se spolu, jaké věci a situace můžete dělat jinak. Udělejte si čas v diáři na pravidelné společné aktivity, které vám oběma dělají radost. Pokud se situace za pár týdnů nezlepší, můžete navštívit párovou poradnu a hledat další cesty. Vždy platí, že kolik do vztahu investujete, tolik dostanete."
