Facebook
Instagram
Láska je jednou z nejsilnějších emocí vůbec. Co ji způsobuje a kolikrát za život máme nárok ji prožít?
Před pěti lety dělala společnost Siemens průzkum u 2000 respondentů a ptala se jich na prostou otázku: Kolikrát v životě jste měli pocit, že jste skutečně zamilovaní? Z odpovědí respondentů vyplynulo, že v průměru se skutečně zamilujeme za život jen dvakrát.
Osudová láska a dlouholetý vztah
Zajímavá byla i další data plynoucí z výzkumu. Celých 73 % odpovídajících přiznalo, že svého dlouholetého partnera nepovažuje za „osudovou lásku“. Podle většiny z nich se jejich životním partnerem stal někdo, o kom to vůbec nepředpokládali (nebyl jejich typ, šli do vztahu rozumem) a 17 % potkalo skutečnou lásku až ve chvíli, kdy už partnera (z rozumu) měli.
Nesmíme si plést zamilovanost a lásku
Aby se ze zamilovanosti stala láska a potažmo osudový vztah, musí proběhnout ty správné chemické reakce uvnitř nás.
Zamilovanost je v podstatě stav intoxikace, kdy mozek člověka podléhá látce zvané FEA (fenylethylamin), což je látka svou strukturou podobná pervitinu. Díky ní cítíme euforii, příval energie a středobodem vesmíru se stává milovaný člověk. K utlumení produkce FEA dochází teprve po dvanácti až třiceti měsících.
O lásce hovoříme teprve tehdy, když zamilovanost trvá delší dobu a vstupuje na scénu další neurohormon, oxytocin. Způsobuje prohloubení důvěry, pocitu spojení a blízkosti mezi partnery. Počáteční závislost a posedlost partnerem nahrazuje silnější oxytocinová vazba. S ní přicházejí pocity něžnosti, uspokojení a naplnění z blízkosti a sdílení života s tím druhým.
Jednou nebo stokrát
Chemické reakce jsou důvodem toho, proč opravdu každé zamilování cítíme jako to jedinečné, dechberoucí, opravdové a osudové. Jakmile nastoupí na scénu hormony, rozum nemá šanci a můžete se zamilovat znovu a znovu a pokaždé to pro vás bude opravdové.
Možná se zamilujete jednou a vydrží vám to celý život. Možná svého prince potkáte až po třicítce a do té doby se na vlnách euforie ze zamilovanosti svezete snad stokrát.
Zamilovanost se prostě nedá vtěsnat do tabulek, statistik, spočítat ani nijak racionálně odůvodnit. Což vysvětluje fakt, že má pro nás tak silné kouzlo. Ať už přijde jednou nebo stokrát.
