Facebook
Instagram
Málokdo o nich mluví, ale mnoho lidí je prožívá. Profesní strachy a úzkosti jsou důležitým tématem současných kariérových poradců. Moderním nástrojem pro práci s nimi je i virtuální realita. Naopak neřešené obavy z pracovního prostředí časem posilují, citelně snižují kvalitu života a mohou vést až k depresím.
Podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) jsou Češi se svou prací veskrze spokojení (61 procent). Téměř stejný počet aktivních obyvatel však cítí, že by mohli být zaplaceni lépe, a pětina dokonce zvažuje odchod ze zaměstnání či ukončení současné práce.
Nepříjemné pocity, které nás ovládají, nám dávají jasně najevo, že se nacházíme v životní nebo pracovní roli, která nám nesedí. Úzkost a strach, obzvláště v pracovním prostředí, bývají varovným signálem, že je toho na nás moc, že jsme přetažení a měli bychom zvolnit. Někdy si to člověk ani neuvědomuje, ale strach a úzkost často plynou z celkové nespokojenosti v práci, touhy po změně, najít si vhodnější uplatnění a začít lépe s úplně novou image.
Se strachy a úzkostmi v pracovním prostředí bojují lidé napříč generacemi a pracovním trhem – čerství absolventi, které tíží otázka, kam směřují, řadoví zaměstnanci, které ubíjí denní stereotyp, i vytížení manažeři, žijící jako pověstný křeček v kolotoči, který neví, jak vystoupit. Pokud člověk nechá svoji úzkost rozvinout a přesáhnout "rozumnou" mez, hodně si ztíží běžný život a postupně se uzavírá do sebe. Tomu nahrávají i moderní technologie a sociální sítě, které mnoho lidí používá v pracovní době. Pokud neděláme to, co nás zajímá a baví, máme tendenci více prokrastinovat – převádět úzkost a tlak do jiných aktivit, jako je zdlouhavé "facebůčkování".
Specifickou skupinou opředenou mnoha strachy jsou mladí lidé v tíživých životních situacích. „Nyní pracuji v projektu Samsung Tvoje šance na profesním rozvoji znevýhodněných středoškoláků, kteří si na rozdíl od ‚semletých‘ dospělých udrželi silnou motivaci k životní změně. Dosud se nesetkali s uznáním a podporou, trpí nízkým sebevědomím a jsou překvapeni, že je někdo bere vážně. Často slýchávám, že se bojí snít, z důvodu špatné rodinné situace nebo izolace neměli pozitivní vzory nebo lidi, kterým by mohli důvěřovat. V takových případech je důležité kromě profesních vizí zapracovat i na osobnostním rozvoji. Účastníkům projektu pomáháme definovat své obavy a rozeznávat, kdy je to podložená obava a kdy se jedná spíš o nepodloženou myšlenku, která se do mysli vtírá jako téměř vždy platná pravda,“ popsal psycholog Valery Senichev.
Lidé často žijí a pracují v nejistých podmínkách a pocit nejistoty je velmi skličující, až ochromující. Pokud strach a úzkost působí dlouhodobě, člověka neuvěřitelně svírají, dochází k rychlé ztrátě motivace a víry v sebe. Svět kolem začne být vnímán jen negativním pohledem. „Úzkosti pak mohou vyústit v sebezničující myšlenky, například v agresivním duchu vůči jiné osobě nebo moje oblíbené ‚Co když... mám nějakou nemoc‘. Člověk se takových představ může leknout a bát se jich samotných, postupně si vytvoří myšlenkový kruh, který jej časem zoufale sžírá,“ doplnil psycholog.
Dobrou zprávou je, že se lze naučit strachům a úzkostem čelit. Prvním krokem je uvědomit si priority a naučit se nastavování a udržování hranic – to může být v moderní rychlé době v pracovním prostředí těžký úkol. „Nejprve obvykle zmapujeme obavy, jak si je lidé definují a jaký na ně mají dopad. Efektivní na identifikaci a zvládání strachů jsou mimo jiné metody kognitivně-behaviorální psychologie. Velkou roli tu hraje identifikace úzkosti a zabíhavých myšlenek, které s celou problematikou strachů úzce souvisí. Uvědomění si je klíčovým bodem začátku terapie. Následuje důležitý trénink základních technik a testování adekvátnosti dané myšlenky, která v člověku úzkost vyvolává. Na popularitě nabývá také hraní různých scénářů a překonávání strachu ve virtuální realitě, vše v doprovodu psychologa nebo kariérního kouče,“ prozradil profesní a osobnostní poradce.
