Facebook
Instagram
Štěpánka dá na svou intuici. Poslechla ji i během hledání bytu k podnájmu. Dokonalý byt za skvělou cenu jí totiž kazila přítomnost děsivě vypadající ženy.
Ten byt jsem chtěla od první chvíle, ale samozřejmě jsem si ho musela nejprve prohlédnout. Dám na všechny ty vibrace a energie. Když jsem pak při prohlídce opakovaně spatřila uplakanou rozcuchanou ženu v rohu místnosti, ihned jsem z nabídky vycouvala.
Byt se mi líbil až do první prohlídky
Inzerovaný byt měl všechno, co jsem si vysnila. Nádherná okna, dostatek světla, romantický výklenek a to všechno na perfektním místě za dobrou cenu. Když po něm „neskočím“ hned, bude fuč. Prohlídka probíhala následující den a bylo na ni přihlášeno již deset lidí. Byla jsem ochotná si za nájem připlatit.
Hned u vstupu do předsíně jsem ale ucítila mrazivou zimu. Divné bylo, že ostatní měli sundané kabáty, zato já se choulila do bundy a šály. Pak jsem dokonce ucítila zvláštní zápach, nedokázala jsem ho přesně určit. Směs plísně, hniloby a něčeho sladkého. Když jsem se na ten odér zeptala, nikdo ho necítil. Podívala jsem se z okna a zatočila se mi hlava.
Moje fyzické projevy v tomto prostředí se mi nelíbily, ale ráda bych je svedla na nízký tlak nebo nějakou hormonální změnu. V tak pěkném bytě budu mít klidně i závratě. Jenže pak se mezi lidmi objevila ta divná ženská, která na mě zírala. Měla rozmazanou řasenku, rozcuchané vlasy a děsivý výraz. Opravdu nezapadala mezi ostatní zájemce, kteří si prohlíželi stěny a kuchyňskou linku.
Zeptala jsem se, kdo tam bydlel naposledy
Ještě divnější bylo, že jsem tu paní ztrácela. Chvíli stála v jednom rohu, pak zase seděla v koupelně na vaně. Pokaždé se ale dívala přímo na mě. Když jsem pak otevřela komoru a ona v ní stála, zakřičela jsem úlekem. Všichni se na mě podívali. Evidentně jsem ji viděla pouze já. „Jen pavouk, nemám je ráda,“ vysvětlila jsem.
Pak jsem si šla promluvit s dámou z realitky a snažila se zjistit, kdo v bytě žil. Ukázalo se, že za poslední rok se tu vystřídali čtyři nájemníci. To je hodně zvláštní a asi mělo bydlení nějakou nepříjemnou překážku. Bylo mi ale řečeno, že není známa. Jeden pár se nechal slyšet, že zaplatí zálohu na místě. Nedohadovala jsem se, o byt jsem už zájem neměla.
O dva měsíce později jsem ty lidi potkala v nedalekém obchodě, mám dobrou paměť na obličeje. Zeptala jsem se jich, jak se jim bydlí. On se zatvářil rozpačitě a ona přímo zoufale. Nemohla jsem přehlédnout její kruhy pod očima. „Hledáme něco jiného, nedá se tam vůbec spát. Pořád nás něco budí, hlavně mě. Je to nějaký podivný zvuk, nevíme, odkud pochází,“ vysvětlila mi ona.
Bývalá majitelka nesnese nové nájemníky
Nedalo mi to a přeci jen jsem zjistila, kdo byt dříve vlastnil. Jedna zesnulá dáma zanechala byt sestře, která ho obratem prodala a nyní se v něm střídají různí lidé. Problém je asi v tom, že dotyčná žena zemřela přímo v bytě, byla bláznivá a nikdo ji dlouho nepostrádal.
Mám na duchy jakýsi senzor a pravidelně poznám, že něco není v pořádku. Poprvé jsem ale viděla ducha na vlastní oči – musela to být ta mrtvá majitelka. Škoda, že jí nemám jak pomoci. V bytě se zabydlí zřejmě až někdo, kdo je k takovým jevům naprosto imunní.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
