Facebook
Instagram
Retro výstava v pražském obchodím domě Kotva v nás vyvolává vzpomínky na dobu dávno minulou. Svezte se s námi na vlně retra a připomeňte si to, co jste měli na této době rádi. Kazetové magnetofony z Tuzexu, skládaný toaletní papír, Živé květy, šaty Helenky Vondráčkové nebo vytáčecí telefon se sluchátkem? Ale jistě, beze všeho!
Narodila jsem se v roce 1993, ale myslím, že to není žádný handicap pro to, abych mohla nostalgicky zavzpomínat na časy dávno minulé - vždyť to už bude třicet let. Nedávno jsme s mojí mámou navštívily výstavu Retro muzea v pražském obchodním domě Kotva a témat pro hovor jsme zde našly hned několik. Dokonce se mi maminka svěřila, že jsem se v devadesátých letech mohla utopit ve vaně. Jak by ten svět byl jednodušší, kdyby už v té době existovaly mobilní telefony, že?
Atmosféra v muzeu v Praze má ilustrovat náladu 70. a 80. let, ale už jen z reakcí návštěvníků je zřejmé, že některé vystavované exponáty má doma dodnes nejedna česká domácnost. Aby také ne, některých unikátů se zbavuje jen těžko, obzvlášť, pokud s nimi máme spojené nějaké nostalgické vzpomínky.
O broušených skleničkách, na které se práší
Výstavu můžete pojmout také jako zajímavou sondu do mentality českého národa, stačí se na chvíli zaposlouchat do komentářů návštěvníků: „No jo, tyhle skleničky na víno máme doma taky, ale nepoužíváme je. Jenom na Vánoce," komentovali lidé početné sbírky broušeného skla, čajových servisů a porcelánu, na který se dodnes práší v nejedné české domácnosti. Vyhodit je? V žádném případě! Používat? Chceš to snad rozbít?!
Výstava je skutečně obsáhlá a připravte se na to, že zde strávíte minimálně hodinu. Plochu 2 500 metrů čtverečních zde ve 4. patře Kotvy zaplnilo na 12 000 unikátních předmětů, z toho některé pocházejí ze soukromých sbírek sběratelů z celé republiky.
„Chtěla bych tady vidět takový ty lakovaný dřeva z lesa, co má babička doma jako ozdobu."
„No, to tady rozhodně nebude! To dělal jenom tvůj děda..."
A co myslíte? Jasně, že tam ta lakovaná (a věčně zaprášená) dřeva také byla. Měli jste je také jako dekoraci v ložnici, v obýváku nebo v předsíni?
O šatech Helenky Vondráčkové
Nemalou měrou k současné podobě výstavy přispěly také české celebrity. Zpěvák kapely Monkey Business Matěj Ruppert například zapůjčil tuzexové kazetové magnetofony, které dlouhé roky sbírá. Velkým tématem je na výstavě pochopitelně móda. Zpěvačky Hana Zagorová a Helena Vondráčková nechaly návštěvníky nahlédnout do svých skříní. Jejich šaty jsou opravdovými klenoty, přestože jsou po letech háklivé na světlo, které jim může ublížit.
Nutno zmínit, že moji mámu už tolik nenadchly. „Tyhle bílo-červené šaty jsem na Helence milovala," prohlásila zasněně a naklonila se k vitrínce o poznání blíže. „No ale když na to teď koukám, vždyť vypadají jako kus hadru! To jsem si teda myslela, že byly z lepšího materiálu," kroutila nevěřícně a rádoby znalecky hlavou. Jak se samotná Helena Vondráčková nechala slyšet, tyto bílo-červené šaty tenkrát nekupovala v Československu, ale v dalekém Hamburku.
O vytáčecím telefonu
K velkému přiznání se ovšem moje máma odhodlala v sekci výstavy, která připomínala klasické vytáčecí telefony se sluchátkem. Provedla to celkem nenápadně. „Nooo jo, vidíš to...," povzdechla si. V ten moment jsem pochopitelně zpozorněla, protože už svoji mámu nějaký ten pátek znám. „Kdyby tenkrát byly mobily, nemusela ses mi jako dvouletá topit ve vaně," přiznala jen tak mezi řečí.
Vzápětí přidala nepříliš veselou historku o tom, jak mě v našem panelovém bytě koupala ve vaně a v ten moment ji nenapadlo nic lepšího, než si odběhnout do sklepa pro cibuli do polévky. Dveře od bytu se jí zabouchly a ona tak musela zburcovat sousedy. Zatímco se sousedi snažili dovolat mého tátu, který měl u sebe klíče od bytu, máma na mě přes dveře nepřestávala mluvit. „Ale tobě to bylo úplně jedno. Hrála sis ve vaně s kačenkou, povídala sis pro sebe a byla jsi úplně v klidu. Když si na to vzpomenu, nechci ani domýšlet..." Jak dlouho nakonec celá operace trvala a jak ledovou teplotu nakonec měla voda, ve které jsme se koupaly já a kačenka, to vlastně po letech vůbec nechci vědět.
O toaletním papíru
Kapitola sama o sobě je na retro výstavě část věnovaná kosmetice a toaletním potřebám. Kromě tenkrát nedostatkového parfému Živé květy se zde totiž vedou poměrně živé diskuze u toaletního papíru. K vidění je pochopitelně ten porcovaný, skládací, žádné moderní a hebké „ruličky do ručky". „Naše babička ho pořád miluje, a ještě nedávno jsme ho skladovali na chatě. Nesnáší, když musí z těch nových rolovacích toaleťáků kousky odtrhávat," vysvětlovala máma a vzpomínala na rok 1988, kdy byl v Československu vinou požáru Harmaneckých papíren toaletní papír nedostatkovým zbožím.
O kočárcích
K vidění je také několik barevných provedení kočárků, mezi kterými jasně vyniká ten s plastovým průhledným okénkem po stranách. Podle některých mých kamarádek byly tyhle kočárky nejžhavějším módním výstřelkem, údajně je ale brzy stáhli z trhu. „Přišlo se na to, že děti, které se z kočárku dívají přes ta plastová okénka, začínají šilhat," uzemnila mě opět maminka.
Jaké jsou vaše retro vzpomínky? V galerii najdete kromě fotek z výstavy také několik fotek z našeho domácího archivu.
