Devadesátky očima Daniela Hůlky: Zajímaly nás holky, o mafiánech jsme neměli páru

Ivan Jonák, orličtí vrazi, to všechno se na nás s odstupem času valí z televizních obrazovek a médií. Devadesátá léta ale byla také oslavou života a kultury, kterou jsme si tak dlouho nuceně odpírali. Daniel Hůlka se stal hvězdou Svobodova nejslavnějšího muzikálu Dracula a byl také prvním, komu se podařilo porazit Karla Gotta v soutěži Zlatý slavík.

Mohlo by Vás zajímat:

Daniel Hůlka o druhém dítěti: Rádi bychom, ale doba je složitá, proto netlačíme na pilu

Život byl krásnej, o politiku jsem se nezajímal

Mladému zpěvákovi, kterého do premiéry Draculy nikdo neznal, bylo tehdy 27 let. Prakticky přes noc se stal idolem, po němž šílely zástupy fanynek. Na plakátu visel v nejednom dívčím pokojíčku. A jak charismatický zpěvák v našem rozhovoru přiznává, život byl krásný a on se ho nebál vychutnávat plnými doušky.

„My jsme si naštěstí žili divadelní a umělecký život, takže ty zločinecké kauzy nás úplně minuly. Já ani nevěděl, že se něco takového děje. Staral jsem se o něco úplně jiného, třeba o holky. Život byl krásnej, divadla plná krásných holek, tak co bych se zajímal o politiku?" vzpomíná Daniel v rozhovoru pro Lifee.cz.

Mohlo by Vás zajímat:

Zpátky do devadesátek: Exkluzivní pohled do zákulisí muzikálu Jesus Christ Superstar

Daniel Hůlka vzpomíná na devadesátky rád

„V roce 1995 měl premiéru Dracula a v roce 1998 jsem dostal Zlatého slavíka. Je jasné, že mejdanů byla spousta. Na tu dobu vzpomínám hrozně rád. To období se dokonce nazývá Obdobím pražského muzikálového zenitu. Hrál se Dracula a Jesus Christ Superstar, nic jiného. Všichni mí kamarádi i já jsme měli dobrá zaměstnání a peníze, takže jsme si užívali života," dodává Daniel, kterého devadesátá léta prakticky stvořila a jeho hvězda nemohla být zářivější.

Sláva na mě zapůsobila, pomohli mi kamarádi

Jak také sám přiznává, občas propadal hvězdným manýrům, kterých ho ale bezpečně dokázali zbavit jeho přátelé. „Samozřejmě, že i na mě to zapůsobilo, ta náhlá sláva. Měl jsem chvilky, kdy na mě šly hvězdné manýry, byl jsem hodně mladý. Naštěstí jsem měl spoustu dobrých kamarádů, kteří mě v takových chvílích vraceli na zem: ,Přestaň se ze sebe posírat a začni se chovat normálně.' A bylo po problému," vypráví Dan.

Mohlo by Vás zajímat:

Nejšílenější účesy z devadesátek se vracejí: Co všechno slavní nosili na hlavách?

Dvanáct prstenů byl u mě standard, směje se Hůlka

Jestli bylo pro devadesátá léta něco typické, byla to móda. Dana Hůlku si nikdo nedokázal představit jinak, než v dlouhém koženém plášti. „Móda se mě nikdy moc netýkala, nosil jsem to, v čem jsem se cítil dobře a co se mi líbilo. Během Draculy jsme celý soubor chodili striktně v černém - u mě to byly černé džíny, černá bunda-křivák, černé kožené boty a spousta stříbrných šperků. Jednu dobu jsem nosil dokonce dvanáct prstenů současně," směje se při vzpomínce na devadesátkovou módu Hůlka.

Dlouhé vlasy neměl Dan Hůlka kvůli Draculovi

Kromě černé barvy a prstenů byly pro Hůlku typické dlouhé vlasy. Svým vzhledem tajemného vládce podsvětí tenkrát uhranul nemálo žen a dívek. Dlouhé vlasy přitom nosil už od osmnácti let, nebyla to tedy image Draculy, do které by se uměle stylizoval. „Za komunistů jsem s tím měl problémy ve škole. Dlouhé vlasy byly pro socialistické školství nevhodné. V devadesátkách už to samozřejmě bylo jinak a k Draculovi dlouhé vlasy patřily a patří a myslím, že k mé osobě také," uzavírá Hůlka.

Přesto i on měl začátkem milénia období, kdy vzal na své dlouhé vlasy holicí strojek a na lebku si nechal vytetovat pavouka. Nejedna fanynka tenkrát zaplakala. Dlouho mu však tohle období nevydrželo a k dlouhým vlasům se zase rychle vrátil.

Galerie Pán démonů Hůlka: Jak šel čas s legendárním Draculou

+ 6 fotek + 7 fotek