Facebook
Instagram
Proslavily jej zásnubní a snubní prsteny a dnes už jeho portfolio čítá tisíce takových kousků. Osobitý styl šperkaře Michala Kadaníka cíleně vyhledává mnoho párů, a i když se zrovna nechystají k oltáři, řada žen se ráda potěší jeho prstýnkem či dalším z jeho šperků jen tak. O své práci se zkušený zlatník, který u příležitosti korunovace krále Karla III. připravil klenoty pro českou první dámu Evu Pavlovou (58), nyní rozpovídal v exkluzivním rozhovoru pro Lifee.cz.
Před pár týdny dobyl Michal Kadaník další metu své úspěšné kariéry. Stal se šperkařem první dámy Evy Pavlové (58). Jaká byla jeho cesta ke krásné profesi, jak si užívá zájem Hradu a můžeme se těšit i na další podobné počiny?
Vaše první umělecké krůčky prý souvisely s pouličním uměním zvaným graffiti a první šperky jste vyráběl už na střední škole místo matiček pro své dívčí idoly. Kdy ve vás dozrála myšlenka, že se chcete stát zlatníkem?
Graffiti? To byla čistě pubertální záležitost, kdy jsem se na začátku střední školy hledal. Takže to spíš bylo tím, že jsem cítil, že je potřeba nějak ten můj umělecký potenciál vyjádřit. Bylo to spíš pro to vzrůšo. Postupem času jsem v uměleckém vyjádření ale hledal něco víc. Záhy se přidala nějaká děvčata a já se právě díky nim pustil do prvních prstýnků a kroužků do dredů (ozdob do vlasů - pozn. red.). Tam to všechno začalo vznikat. Po střední jsem měl jít na vojnu, byl to poslední rok, kdy ještě byla povinná, což se mi samozřejmě nechtělo. Tak jsem začal přemýšlet, kam se ve studiích vydám dál, a rozhodl se pro rekvalifikaci na šperkaře. Mám strojní průmyslovku a pokračoval jsem ve studiích oboru zlatník.
Většinu modelů vyrábíte na objednávku, speciálně své ikonické zásnubní či snubní prsteny. Nechávají vám klienti volnou ruku, nebo se častěji řídíte jejich striktním zadáním?
Když jsem začínal, tak bylo víc zakázek typu, já chci tohle, ale teď už mou práci vyhledávají lidé, kterým se líbí, co dělám, znají mé portfolio a v zásadě se inspirují tím, co jsem už vytvořil a vesměs se jedná o modifikace již existujících kolekcí, molekuly, segmenty tronů...
Jak dlouho trvá, než takový šperk na zakázku vyrobíte?
Záleží na typu. I model, který vypadá na první pohled jednoduše, může mít složitější zpracování. Pokud je již hotový vzor, pak je to otázkou řekněme hodin. Ale vyvinout prototyp, vzor, to trvá déle a musí za tím být jisté zkušenosti, abych věděl, co si vzhledem k materiálu a kýženému tvaru můžu dovolit.
S jakými materiály nejraději pracujete?
Je mi skoro jedno s jakým, ale musí se s ním pracovat dobře. Tedy většinou jde o ušlechtilé kovy. Převážně teď pracuji se zlatem, protože má různé barvy, které rád kombinuji.
Je složité propojit dva odlišné druhy kovů? Vaše prsteny jsou velmi často dvoubarevné...
Záleží na tvaru. Technologie zpracování jsou různé, ale jde o to, jakým způsobem k propojení dochází. Dnes už máme k dispozici třeba i laserové svařování, ale sletovat tlustý prsten s tenkým drátkem může být i tak náročné. Když je ale šperk dobře vymyšlený a jsou za tím i nějaké zkušenosti, tak lze vytvořit ledacos.
Máte spočítáno, kolik šperků jste už za svou kariéru vyrobil?
Myslíte prstenů? Já to nepočítám, ale řekl bych, že určitě tisíce. Ostatně už to nějakou dobu dělám, už to bude přes dvacet let. A prsteny jsou asi můj nejoblíbenější a nejčastěji vyráběný typ šperku.
Některé vaše modely pod vzhledem umělecké skulptury skrývají celou sadu tematických šperků, které zdobí navíc i neobvyklé úkryty, se kterými je možné šperk pořídit. V těch je pak jejich majitelky mohou vystavovat na odiv, i když je zrovna nenosí na těle. Zajímavá myšlenka.
Myslím si, že když už má hezké šperky, tak proč by je jejich nositelka, pokud je zrovna nenosí, měla mít zastrčené v šuplíku, když můžou potěšit oko. A nejen její. (Takto vystaveného můžete mít např. pavouka, brouka nebo vážku - pozn. red.)
Jaké šperky miluje vaše žena? Podílí se na vaší inspiraci nebo vám při práci radí z pohledu ženy?
Když řeknu, že kovářova kobyla chodí bosa, nebudu daleko od pravdy. Ne ale mojí vinou, já bych ji šperky zahrnoval stále! Spíš ona na to úplně není, nošení šperků si příliš neužívá. Ale inspiraci jí určitě připsat lze. Minimálně tím, že na toulkách přírodou, kde inspiraci čerpám moc rád, jsme vesměs spolu. Na samotném designu se ale nepodílí.
Nedávno jste navrhl šperky pro korunovační outfit první dámy Evy Pavlové. Jak spolupráce probíhala? Ovlivnila nějak výsledný vzhled šperku sama první dáma?
Spolupráce to byla docela náročná, vše bylo velmi hektické. Zpočátku totiž nebylo jasné, zda pozvánka do Londýna platí i pro první dámu, což se zjistilo asi až 10 dní před korunovací. A já, jako šperkař, jsem v celém procesu poslední v řadě. Nejdřív musí vzniknout aspoň rámcově šaty. Když byly hotové skici a návrhy, probrali jsme teprve konkrétně s paní Bernardes (stylistkou Evy Pavlové - pozn. red.) barevné ladění a design šperků. A já se mohl pustit do práce. Přímo paní Eva Pavlová ale finální vzhled šperků neovlivnila. Její vizáž má kompletně na starosti tým vybraných odborníků. S první dámou jsem se potkal až při zkoušce a to už nebyl prostor pro manévrování. Já měl na realizaci šperků a doladění finální podoby s outfitem v podstatě tři dny. Takže pro mě to určitě byla v mnoha ohledech velmi zajímavá zkušenost. Jsem zvyklý na smrtící deadliny i při klasických zakázkách, kde se jim snažím všemožně vyhýbat, k takto prestižní spolupráci nicméně takový průběh patří.
Z jakého materiálu sada pro pro Evu Pavlovou vznikla?
Sada první dámy (prsten, náušnice a brož - pozn. red.) je ze zlata a říčních perel. Když nad tím přemýšlím, konkrétně brože ve svém portfoliu skoro nemám. Dřív jsem je dělal, časem se ale z mého portfolia vytratily. Díky této hradní zakázce jsem se k nim vrátil. Mám teď rozpracovány další tři a hodlám se jim i nadále více věnovat.
Tvoříte své šperky sám, nebo se obracíte i na pomoc dalších zručných rukou?
Návrhy dělám vždy sám. Mám ale dvě zlatnice, které za mě dělají tzv. “špinavou práci". Kompletují, opracovávají, leští. Finální práci, jako je zasazování kamenů či dolešťování, si ale obstarávám sám. Je potřeba, abych se nevzdálil od manuální práce se vznikem šperku spojené. Setkal jsem se s řadou designérů, kteří zkoušeli navrhovat šperky, když ale za návrhem není osobní zkušenost s výrobou, nevíte, co si k materiálu můžete dovolit a jak kámen zasadit, aby byl bezpečně umístěný. Když to má být šperk za 20, 30 nebo sto tisíc, je kvalita víc než důležitá a výroba musí být podložená znalostí a praxí. Bez každodenního kontaktu s řemeslem bych se od něj brzy vzdálil. Chci si zručnost udržet, a navíc by mě nebavilo jen sedět u stolu a rozdávat pokyny.
Za svou více než dvacetiletou kariéru jste získal i mnoho designérských ocenění. Kterého si vážíte nejvíce?
Už je to nějaká doba, co jsem je získal, v Čechách tolik příležitostí v tomto směru není. Mezi oceněními ale žádného favorita nemám. Asi je na čase sbírku trochu osvěžit, mohl bych to zkusit třeba s broukem nebo pavoukem, kteří patří k nejnovějším kouskům, a třeba se to podaří!
Jak bude vypadat vaše příští kreativní kolekce? Dřívější témata se inspirovala v přírodě, bude dalším z modelů opět některý druh hmyzu či jiných živočichů?
Pavouk a brouk jsou v podstatě mým návratem ke kořenům, kdy jsem se uvolnil a dělal něco většího a umělečtějšího než zástupy snubních a zásnubních prstenů – mám teď rozpracovány i další šperky spíše z kreativních kolekcí. Dříve jsem příliš nešetřil materiálem a vyráběl často i neprodejné masivní stříbrné šperky, teď jsem se k tomu sice vrátil, ale jdu cestou subtilnějších tvarů a ušlechtilejších materiálů. V artové sekci ale nejsou jen zvířátka. Jedna část se, přestože přírodu miluju, věnuje i nereálným tvarům. Důležité jsou pro mě i křivky, energie. Takže kam se to bude ubírat, těžko říci, většinou jde o momentální nápad. Občas vznikne jeden nový prsten, ty mě ostatně baví pořád nejvíce, a z něj se pak postupem času vyvine celá přidružená kolekce.
Jak vypadá vaše nejbližší budoucnost? Můžeme se těšit na další šperk, který bude zdobit první dámu? Očekáváte delší spolupráci s hradním týmem?
Očekávám, z komunikace vyplynulo, že půjde o dlouhodobou spolupráci a brzy by mělo dojít i k dalším realizacím. A už se moc těším, co si na mě tentokrát vymyslí. Bohužel to není tak, že by se vytvořil šperk a k němu se šily šaty. Na to nejsem, přiznám se, moc zvyklý, přizpůsobovat se. Obvykle věc vzniká čistě v mé režii, je to tedy pro mě nová a zajímavá zkušenost. Já se ale novým věcem nebráním, je to velmi inspirativní a to já mám rád, dělat něco, co mě překvapí a já se s tím musím po svém vypořádat. A obvykle právě z takových výzev vzniknou moc zajímavé věci.
