Světlana (32): Noc před svatbou mi došlo, že vdát se není dobrý nápad. Nechtěla jsem to ale rušit kvůli hostům

Filip (36) mě požádal o ruku před půl rokem a já celou dobu trávila zařizováním veselky. Něco mi napovídalo, že to možná není dobrý nápad. Nicméně až den před svatbou jsem si uvědomila, že si Filipa vzít nechci.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavel (30): Přítelkyně proti mé vůli trvá na svatbě v kostele. Prý se tam brali její rodiče a přineslo jim to štěstí

Žádost o ruku mě vyvedla z míry

S Filipem jsem chodila více než rok, náš vztah byl poklidný a bez hádek. Nestěžovala jsem si, ale možná jsem měla o svém budoucím manželovi jiné představy. Nicméně každý máme nějaké sny a realita je pak úplně jiná. Když Filip poklekl a já před sebou spatřila nádherný prsten, byla jsem trochu v šoku.

Neměla jsem ani zdání, že by se schylovalo k žádosti o ruku. Zatím jsem o nás dvou neuvažovala do tak daleké budoucnosti. Jenže celá ta romantická chvilka mě sejmula a vytryskly mi slzy. Pak jsem řekla ANO. Následovalo neutuchající nadšení okolí a to mi tak nějak dodávalo kuráž.

Další měsíce už jsem měla zaměstnanou hlavu zařizováním svatby, netušila jsem, kolik si toho na sebe beru. Příště bych si na to najala firmu. Totiž, pokud nějaké příště bude. Sem tam se mi stávalo, že jsem pocítila nejistotu. Když jsme něco s Filipem vybírali, najednou mě napadlo: "Proboha, tohle přeci není skutečné!?"

Mohlo by Vás zajímat:

Daniela (23): Moje matka otěhotněla s otcem mého přítele. Teď nám zakazují svatbu, když jsme něco jako příbuzní

Vdané kamarádky mi tvrdily, že je nervozita normální

„Já už to chtěla mít hlavně za sebou. Byl to děsnej tlak, ani se mi pak už nechtělo vdávat,“ vyprávěla mi jedna. „Je to na celej život a je normální, že máš občas pochybnosti,“ krčila rameny další. A tak jsem svým pocitům nedávala velkou váhu. Den před obřadem jsem se šla projít oblíbenou cestou lesem za domem rodičů. Najednou se mi začalo špatně dýchat.

Něco ve mně křičelo, že se nemůžu vdát. Filip není ten pravý! Možná se nechci vdávat nikdy! Snažila jsem se dojít domů, ale strašně jsem se třásla. Máma mi dala studený hadr na hlavu a zkoumavě si mě prohlížela. Netušila, že mě tajně napadá, že zruším svatbu.

Pak jsem ale celou probdělou noc uvažovala o tom, kolik jsme objednali jídla a květin. Kolik lidí přijede zdaleka a jak dlouho jsem naháněla skvělou fotografku. Máme všechno perfektně naplánované – copak bych mohla všechny jen tak poslat domů? Musím se prostě vdát, je už pozdě.

Mohlo by Vás zajímat:

Ondřej (31): Láska mého života mi byla nevěrná už na svatbě. Nechápu, jak mohla zahodit osm let života

Připadalo mi horší svatbu zrušit, než se pak rozvést

Od toho jsou přeci rozvody, nebudu první ani poslední. A aspoň nevyhodíme všechno to dobré jídlo. No jistě, vdám se, abychom neplýtvali jídlem. Ráno jsem vstala, zavolala svojí družičce a sdělila jí konečné stanovisko. Byla perfektní, okamžitě začala jednat. Co šlo odvolat, odvolala. Jídlo k zamražení nechala zmrazit, nějaké darovala potřebným.

Filipovi jsem sdělila z očí do očí, že je mi hrozně, ale nemůžu to udělat. Část rodiny si udělala mejdan na domluveném místě, většina lidí mi schválila rozhodnutí s tím, že lepší dřív než později. Někteří byli v šoku a zklamaní a většina lidí měla co vyprávět k dobru. Filipa je mi líto, ale nebyla bych dobrá žena. Měla jsem uvažovat dřív, než jsem se vrhla střemhlav do příprav.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (27): Před svatbou jsem dostala dopis od milenky mého snoubence. Prý s ním čeká dítě