Facebook
Instagram
Paní Tamara je ráda, že se konečně stala babičkou. Horší ale je, že se snachou se neshodnou na tom, jak malou oblékat. Tamara si myslí, že v létě stačí dětské body, její snacha preferuje bundu a čepičku.
Dlouho jsem doufala, že se některé z mých dětí dočká potomka. A pak, dva roky po svatbě, mi můj prostřední syn Kvido (32) konečně oznámil, že s manželkou čekají dítě.
Snacha je přehnaně ochranářská
Když se moje vnučka narodila, všichni jsme se do ní okamžitě zamilovali. Byla tak maličká a křehká. Snacha se o ni ze začátku skvěle starala, neměla jsem žádné připomínky. Ale po nějaké době jsem si všimla, že to možná trochu přehání.
„Otevřu okno, je tu opravdu dusno,“ řekla jsem, když jsem vstoupila do dětského pokojíčku.
„Nedělej to, prosím! Ještě se nachladí!“ protestovala snacha.
„Ale venku je přes dvacet stupňů. A vzduch je tady hrozně těžký.“
„Zakazuji ti to!“ naštvala se.
Nechtěla jsem se hádat. Matky s prvním dítětem bývají nervózní, to jsem naprosto chápala. Sama jsem vychovala čtyři děti a také jsem ze začátku udělala spoustu chyb. Ale tato situace byla varovným signálem, který jsem tehdy ještě nevnímala.
Když byly malé tři měsíce, snacha mě požádala, abych na ni pár hodin denně dohlédla. Chtěla se vrátit do práce na poloviční úvazek. Peníze jsou vždycky problém, jak všichni víme. Souhlasila jsem s radostí a těšila jsem se, že budu trávit čas s vnučkou.
„Jen nezapomeň, žádné otevírání oken, žádné větrání. Když půjdete ven, ujisti se, že má na sobě tu červenou bundu a čepičku. A nezapomeň stáhnout stříšku kočárku a přikrýt ji touto látkou, aby ji slunce nerušilo...“ kladla mi snacha na srdce.
Přikývla jsem, protože jsem raději nevyjadřovala svůj názor. Byl začátek léta, lidé už chodili v kraťasech, tričkách a letních šatech, a ona mi říká, abych dítě oblékla do bundy a čepice...
Malá byla přehřátá
Jakmile snacha odešla, okamžitě jsem otevřela okno. Dům byl plný pachů z vaření oběda a vzduch byl prostě těžký. Hned jsem se cítila lépe. Potom jsem vnučce udělala svačinku, chvíli jsme si hrály a nakonec jsem se rozhodla, že je čas jít na procházku.
Počasí bylo dokonalé. Slunce svítilo, na obloze ani mráček a bylo hezky teplo. Rozhodla jsem se vzít vnučku do parku. Nejprve jsem ji oblékla přesně tak, jak mi to snacha nařídila, ale za pět minut jsem toho litovala. Malá se v kočárku kroutila jako housenka, byla nevrlá, plakala a evidentně jí něco vadilo. Rychle jsem sundala látku, která zakrývala kočárek, a stáhla stříšku. Spatřila jsem červené a zpocené dítě.
„Hned to sundáme, jen klid,“ konejšila jsem ji.
Rychle jsem ji svlékla do body. Na tváři se jí okamžitě objevil úsměv. Myslela jsem si, že místo té hrozné stříšky by měla mít na kočárku připevněný slunečník, aby ji chránil před sluncem. Rozhodla jsem se, že jí jeden koupím.
S vnučkou jsme si v parku užily krásný den. Když se snacha vrátila domů, okamžitě se mě začala vyptávat.
„Nezapomněla jsi na bundu? Nechci aby onemocněla...“
„Samozřejmě, že jsem si vzpomněla. Ale podle mého názoru děti onemocní častěji, když jsou přehřáté. Měla bys ji co nejvíce vystavovat čerstvému vzduchu, zvláště teď, když je tak krásné počasí...“
Snacha mi vynadala
„Naznačuješ, že nevím, jak se mám starat o své vlastní dítě? Že jsem nezodpovědná matka?" naštvala se snacha. "Jestli ano, tak bys už možná k nám neměla chodit! Zvládneme to bez tvé pomoci!“
„Vychovala jsem čtyři děti, takže si myslím, že něco málo o rodičovství vím. A netvrdím, že jsi nezodpovědná matka. Ale samotný instinkt nestačí, musíš také naslouchat těm, kteří už mají nějaké zkušenosti. Jen ti říkám, co by se dalo zlepšit...“
„Nech si ty své moudrosti pro sebe!“
Prakticky mě vyhodila z bytu. Byla jsem tak v šoku, že jsem ani nestačila protestovat. Když jsem se vrátila domů, zavolala jsem svému synovi. Řekla jsem mu o hádce s jeho ženou.
„Nedělej si s tím starosti, mami. Ona se uklidní. Ani mě nenechává přiblížit se k naší dceři, protože se bojí, že ji upustím nebo jí nějak ublížím. Prvorodičky to asi mají takhle...“
Možná měl pravdu. O tři dny později mi snacha zavolala. Omluvila se za své chování, řekla, že je přecitlivělá, a zeptala se, jestli bych se opět mohla postarat o malou. Samozřejmě jsem okamžitě souhlasila.
Znovu jsem si vyslechla rady ohledně oblékání bundy a čepičky. Přikývla jsem, že to udělám, ale věděla jsem své. Když nadešel čas na procházku, ani jsem po té bundě nesáhla. Prostě jsem vnučku vložila do kočárku a vyrazily jsme.
Snacha si myslí, že ví všechno nejlépe
V obchodě s dětským zbožím jsem koupila krásný slunečník s květinovým vzorem. Ochotná prodavačka mi ho hned pomohla připevnit na kočárek. Teď mohla malá sledovat svět bez té strašné stříšky. Dokážu si představit, jak jí muselo být nepříjemně v tom zakrytém kočárku.
Šly jsme do parku. Sedla jsem si na lavičku s knihou, vnučka ležela v kočárku a něco si pro sebe žvatlala. Ani jsem si nevšimla, že uběhly dvě hodiny. Právě jsem se chystala vstát z lavičky, když se přede mnou najednou objevila snacha.
„Co to je?“ zeptala se a zatahala za slunečník. „A proč není oblečená? Vždyť může nachladnout! Kdo ji pak bude vozit k lékaři? Nedají mi hned volno... a určitě chytí zápal plic! Co tě to napadlo?“
„Uklidni se, lidé se na nás dívají. Myslím, že přeháníš. Podívej se na sebe, máš lehké šaty a sandály, ale dítě oblékáš, jako bychom byly na Sibiři.“
„Je to moje dítě... a moje věc!“
„Možná ano, ale já mám také právo něco říct. Jsem její babička a vychovala jsem čtyři děti. Všichni běhali v létě skoro nazí a nikdo z nich nikdy nechytil žádnou vážnou nemoc. Nemůžeš trápit malou jen proto, abys uspokojila své vlastní rozmary. Pokud si myslíš, že je zima, měla by ses také obléct do bundy a čepice...“
Snacha neodpověděla. Popadla kočárek a spěchala domů. Už pár dní se neozvala, ale vím, že brzy zavolá. Bude potřebovat pomoct s malou. A každý ví, že nikdo se o dítě nepostará lépe než babička...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
