
Tomáš se se svou bývalou rozešel v dobrém. Nechali si chatu napůl s tím, že ji oba mohou využívat. Ale ona se rozhodla na ní oslavit Silvestr s novým partnerem. Ukázalo se ale, že ne pouze s ním...
Když jsme se s bývalou rozcházeli, připadalo mi fér nechat si chatu napůl. Jenže tehdy mi vůbec nedošlo, že tam jednou bude trávit Silvestra s někým jiným. A už vůbec ne s někým, koho si přiveze do postele, kde jsme ještě před pár měsíci spali spolu. Vždycky jsem byl spíš ten, kdo všechno přejde a radši zkousne vlastní pocity, než aby o nich mluvil. Jenže tohle jsem nedokázal vytěsnit.
Chtěl jsem s ní mluvit
Týdny jsem si říkal, že je to její právo a že chata není jen moje. Patlal jsem se v tom, jak v bahně. Nakonec, pár dní před Silvestrem, jsem to nevydržel. Sedl jsem do auta a jel tam. Ani jsem pořádně nevěděl, co jí chci říct. Možná jen slyšet něco, co by mi pomohlo to snést.
Když jsem přijel, stálo tam už její auto. A vedle něj další, neznámé. Ztuhnul jsem na místě. Bylo mi trapně jen při představě, že ji načapám s novým přítelem, ale říkal jsem si, že to nějak rozdýchám. Jenže když jsem došel ke dveřím, slyšel jsem uvnitř hlasy. Tři.
Otevřela mi ona. Usmála se tak, jako by mě ráda viděla. V obýváku seděli dva chlapi. Oba jako by tam byli doma. Jeden naléval víno, druhý vytahoval sušenky z naší společné skříňky, jako by tam byl milionkrát. Myslel jsem si, že její nový přítel přivezl kamaráda...
Vyrazila mi dech
Stál jsem tam jako idiot a snažil se tvářit, že je normální, že moje bývalá už má vztah. Posadil jsem se k nim a řekl jí, že s ní potřebuji mluvit, ale ona nad tím mávla rukou, že prý za chvilku. A pak mi vyrazila dech.
Začala oba ty muže objímat a chovat se k nim, jako by to oba byli její partneři. Když jsem se na ni díval překvapeně, vysvětlila mi, že jsou ve vztahu všichni tři. „Ale neboj, poznali jsme se až po našem rozchodu. A tady slavíme nový začátek.“
Nejvíc mě ale překvapilo, co mi řekl jeden z těch chlapů, když jsem si chtěl vzít aspoň pár věcí ze skříně. Povídal, že o mně vědí. Že o mně od ní slyšeli spoustu hezkého, hlavně že jsem byl vždycky ten, kdo všechno držel pohromadě. A že mě fakt chtěli poznat.
Odešel jsem dřív, než jsem měl čas cokoli zpracovat. V autě jsem si uvědomil, že mě neštve to, že má dva milence, spíš to, že ona dokázala jít dál dřív než já. A že já sám nevím, co vlastně chci. Jediné, co vím jistě, je, že tu chalupu nakonec budeme muset prodat. Protože sdílet prostor je jedna věc, ale sdílet minulost s dalšími dvěma muži je něco, na co nejsem stavěný.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




