Facebook
Instagram
Dnes už kultovní snímek Dobrodružství Poseidonu, který pochází z roku 1972, je jedním z nejlepších katastrofických filmů všech dob. A přitom chybělo jen málo a přelomový trhák, který dnes můžete vidět v televizi, se vůbec nezačal natáčet.
Děj je už notoricky známý: Luxusní zámořská loď Poseidon je na své poslední plavbě napříč Atlantikem, když ji během silvestrovského večírku obrovská vlna převrátí dnem vzhůru. Desítka cestujících vedených reverendem Frankem Scottem v podání herce Gena Hackmana se rozhodne nečekat na pomoc, ale vypravit se ocelovým peklem vzhůru k lodnímu šroubu, kde je trup nejtenčí, a tudy plovoucí rakev opustit.
Trable s financemi
Ve srovnání s rozpočty současných filmových trháků byly náklady na Dobrodružství Poseidonu nepoměrně menší a tvůrci měli s nedostatkem financí velké problémy. Katastrofické filmy totiž vyžadují hodně maket, modelů, rekvizit a komparzu. Začátek natáčení se musel odložit hned dvakrát, dokud se nesehnali sponzoři ochotní investovat do projektu alespoň základní kapitál. Jen zlomek záběrů se přitom natáčel na skutečném parníku RMS Queen Mary, zbytek se odehrával v ateliérech a na pozemcích studia Fox.
A šetřit bylo třeba i při poslední scéně! V té měli být původně pasažéři zachráněni čluny, nebylo je ale čím zaplatit, a tak na pomoc přispěchala levnější helikoptéra. Navíc se vše natáčelo na souši mezi ateliéry studia, kameramani si tak museli dávat opravdu velký pozor, aby náhodou nezabrali i okolo stojící budovy.
Investice se ale vyplatila. Byť náklady na film činily na svoji dobu závratných 4,7 milionu dolarů, snímek nakonec jen na vstupném vydělal více než dvacetkrát tolik.
Skok do hořícího oleje
Představitel reverenda Scotta, Gene Hackman, šel do natáčení naplno. Každý z herců měl k dispozici kaskadéry, kteří však působili spíše v roli poradců, všichni si tak museli své party odehrát téměř celé, vyjma těch nejnebezpečnějších.
Hackmanovi to zjevně nevadilo, rozhodl se, že bude vše dělat sám. Rozjel se natolik, že ho režisér Irwin Allen musel doslova držet, aby neskočil z desetimetrové výšky do vody s hořícím olejem. Jistě mu tím zachránil život, nebo ho alespoň ochránil před vážným zraněním.
Herec byl z režisérova zásahu sice zpočátku rozmrzelý, ale záhy ho to přešlo, protože za svůj výkon získal cenu Britské akademie. "Celé natáčení bylo po fyzické stránce velmi náročné," přiznal později Gene Hackman. "A nejen pro mě, ale i pro ostatní herecké kolegy."
Nenávist na place
Red Buttons a Carol Lynleyová se sice ve filmu do sebe zamilovali, ale jakmile kamery přestaly natáčet, každý šel raději svou cestou. Možná to bylo kvůli tomu, že oba herci měli dost problémů sami se sebou. Red se totiž bál vody a Carol zase výšek, obojího bylo ve filmu dost.
Společenským šarádám však nebyl zdaleka konec. Stella Stevensová měla hrůzu ze špíny, Ernest Borgnine jakbysmet. Shelley Wintersová raději nejedla, aby náhodou nepřibrala kilo navíc (přitom musela kvůli roli přibrat), a ještě se k tomu musela potýkat s Jackem Albertsonem, který ji nesnášel.
Šrámy a zranění
Natáčelo se přesně podle časového sledu scénáře, a tak byli herci ke konci filmu v již dosti zuboženém stavu. Někteří z nich ani nemuseli do maskérny, sami měli na sobě různé boule a odřeniny. Dobrou zprávou ale je, že nikdo ze 125 kaskadérů nebyl vážně zraněn. Přitom o nebezpečné scény nebyla nouze, jednou z nejnáročnějších byla například ta, ve které se uvolní a spadne vánoční strom.
Spoiler na konec
A ještě jednou závěrečná scéna. Vidíme v ní, jak herci vylézají z lodi. Část byla skutečnou maketou trupu, zbytek dokreslený obraz, tzv. dokreslovačka.
NA ZAJÍMAVOSTI O TRHÁKU DOBRODRUŽSTVÍ POSEIDONU SE PODÍVEJTE DO GALERIE:
Tip: Na Dobrodružství Poseidonu se můžete podívat dnes ve 20.00 na Prima MAX.
