Facebook
Instagram
„Zavřete oči, odcházím…“ Tato legendární věta z filmu Kristián se nejspíš vybaví každému, kdo zaslechne jméno Oldřicha Nového. Prvorepublikového elegána, který si zakládal na noblese, miloval ženy a společenský život. Přesto konec svého života strávil v osamění, zavřený za dveřmi svého bytu. Co bylo důvodem?
Pro ty, kteří mají v oblibě filmy pro pamětníky, je právě Oldřich Nový jejich typickém představitelem, a jak by také ne, od roku 1922 se objevil v desítkách nezapomenutelných rolí. Za zmínku stojí filmy jako Eva tropí hlouposti, Hotel Modrá hvězda, Pytlákova schovanka či Roztomilý člověk. Tím nejúspěšnějším filmem byl ale bezesporu Kristián, natočený roku 1939 režisérem Martinem Fričem. Hlavní hrdina filmu, drobný úředník z cestovní kanceláře Alois Novák (Oldřich Nový), se každý měsíc na jeden večer stane váženým hostem v nóbl podniku a neodolatelným svůdcem krásných žen. Pak se vždy vrací k manželce a ke svému skromnému životu.
Věrný manžel a milující otec
I v reálném životě Oldřich Nový krásné ženy miloval. A ony milovaly jeho. Jak by také ne. Byl vzorem noblesy, elegance, zakládal si na svém vzhledu i dobrém chování. Se spoustou z nich měl možnost seznámit se i během natáčení. Mezi nimi byly takové krasavice jako Adina Mandlová, Lída Baarová nebo třeba Nataša Gollová. On přesto zůstal celý život věrný své milované ženě Alici Wienerové, umělecké fotografce, kterou si v roce 1936 vzal.
Jedinou další ženou kromě ní, která zasáhla do života Oldřicha Nového, byla jeho dcera Jana. Tu si herec přinesl jako miminko domů asi rok po svatbě s tím, že jde o jeho nemanželskou dceru. Jméno matky ale nikdy neuvedl, a to ani do rodného listu. O tom, kdo by to mohl být, tak samozřejmě kolovala celá řada dohadů. Až po smrti Nového vyšlo najevo, že dceru adoptoval z dětského útulku na pražské Štvanici. Dceru Janu herec bezmezně miloval a ona jeho. V roce 1939 vyšla v jednom dobovém časopise reportáž o rodinném životě Oldřicha Nového, kde byl herec vylíčen jako nesmírně šťastný, okouzlený otec, který je ochoten poslouchat celé hodiny žvatlání své dcerky.
Neunesl projevy přicházejícího stáří
Oním neodolatelným svůdníkem, mužem, po jehož boku se všem osobám ženského pohlaví v jeho blízkosti rozklepou kolena, chtěl v očích žen a dívek Nový zůstat napořád. Na svém bezchybném vzhledu si celý život zakládal. Těžce proto snášel skutečnost, že mu přibývají vrásky a stařecké skvrny. Poslední kapkou pro něj byla rádoby banální příhoda. „Jednou šel ulicí a v Pražské třídě uslyšel, jak ho skupinka dívek, která ho míjela, neuctivě okomentovala. Ta děvčata samozřejmě nevěděla, o koho jde. Tohle ho naprosto zdrtilo,“ prozradil v dokumentu Příběhy slavných publicista Ondřej Suchý.
Po této příhodě Nový přestal téměř vycházet ven. Zavřel se ve svém luxusním bytě v pražské Maiselově ulici, kde ho směla navštěvovat jen dcera a nejbližší přátelé. Ani těm se ale neukazoval. Hovořil s nimi jen přes španělskou stěnu. Nechtěl, aby ho v tomto stavu viděli. Stahoval dokonce i žaluzie na oknech, aby ho náhodou nezahlédl někdo z protějších domů. Ke konci života prý už ani nedbal na převlékání se, nechával dokořán otevřená okna a po místnostech se mu pohybovali holubi, kterým Nový stále sypal zrní na podlahu bytu. Ta tak samozřejmě byla znečištěna obrovským množstvím ptačího trusu. Zemřel 15. března roku 1983 v Nemocnici Na Františku. Pochován je se svojí dcerou ve společném hrobě na Vinohradských hřbitovech.
