Facebook
Instagram
Paní Vanda se těšila na klidný důchod. Když její syn nemohl pro dceru sehnat školku, rozhodla se, že bude malou hlídat. Jenže snacha přišla s tak absurdními požadavky, že se Vandě až zatočila hlava.
Nikdy jsem nechtěla být babičkou na plný úvazek. Miluji svá vnoučata, ale cítím se na to příliš stará. Celý život jsem tvrdě pracovala, starala se o dům a vychovala tři děti. Byly dny, kdy jsem byla tak vyčerpaná a vystresovaná, že jsem nemohla usnout. V důchodu jsem si chtěla konečně trochu odpočinout a věnovat se sobě.
Chodit na procházky, do divadla, občas posedět s kamarádkou nebo se jen v klidu dívat na své oblíbené seriály. Mé dvě dcery a jejich manželé to chápali. Dávali mi své děti jen v opravdu nouzových situacích. Doufala jsem, že můj syn a snacha se budou chovat podobně.
Syn chtěl, abych se starala o jeho dceru
Skoro čtyři roky jsem měla relativní klid. Přiváželi mi vnučku na hodinku nebo dvě a pak ji zase odvezli. Ale tyto dobré časy skončily. Mateřská dovolená mé snachy končí a malou Magdu zatím nevzali do školky. Zkoušeli najít chůvu, ale neuspěli. Přišli tedy za mnou.
„Mami, musíš se o ni postarat. Vím, že na to nemáš sílu... Ale není to navždy. Jen dokud nenajdeme dobrou chůvu. Nakonec se nám to určitě podaří,“ přesvědčoval mě syn.
„Prosím tě... Pokud se nevrátím do práce, vyhodí mě,“ plakala snacha.
„Dobře, pomůžu vám,“ souhlasila jsem.
Neměla jsem srdce odmítnout. Za prvé, syn a snacha byli opravdu v těžké situaci, a za druhé, vnučka je hodná a klidná holčička. Byla jsem si jistá, že spolu strávíme příjemný čas. A asi bychom si to opravdu užily, kdyby nebylo její matky. Všechno pokazila!
Snacha je panovačná žena
Vždy musí mít pravdu a chová se, jako by snědla všechnu moudrost světa. Často jsem se divila, proč se můj syn vůbec oženil a jak to s ní vydrží. Asi do ní musí být stále šíleně zamilovaný... To je jedno... Dokud vládla ve svém domě a udílela rozkazy jen jemu, její povaha mi nevadila. Ale před pár dny se ukázalo, že chce vládnout i mně! To tedy ne!
Toho odpoledne mi zavolala a požádala o setkání mezi čtyřma očima.
„Máte doma nějaké potíže?“ vyděsila jsem se.
„Ne, všechno je v pořádku. Jde o Magdu. Než se o ni začneš starat, musíme si ujasnit pár věcí. Je to velmi důležité,“ řekla.
„Opravdu? Tak přijď, kdy chceš. Klidně hned,“ odpověděla jsem.
Nic špatného jsem nečekala. Věděla jsem, že vnučka je alergická na určité věci a myslela jsem, že mi snacha chce připomenout, na co mám dávat pozor.
Snacha mě chtěla poučovat
Zpočátku byla konverzace velmi příjemná. Snacha mi děkovala, že chci věnovat svůj čas Magdě, říkala, že není lepší pečovatelky než babička, že mi důvěřuje... Celá se rozplývala. Ale v jednom okamžiku vytáhla z kabelky papír a položila ho na stůl.
„Chtěla bych, aby sis to pečlivě přečetla a zapamatovala si to,“ řekla.
„Co to je?“ zajímala jsem se.
„Pravidla, kterými se řídíme při výchově Magdy,“ vysvětlila.
Cítila jsem se mírně uražená.
„Moje milá, připomínám ti, že mám tři děti, které byly také kdysi malé... Možná je to dávno, ale paměť mám naštěstí stále dobrou. Umím se postarat o čtyřleté dítě,“ odfrkla jsem.
„Vím, mami, ale časy se změnily... Tvé metody mohou být, hm, trochu zastaralé. Dnes se děti vychovávají jinak, očekává se od nich něco jiného. Takže si to prosím přečti,“ vnutila mi papír do ruky.
Vymyslela absurdní pravidla
Pro klid duše jsem se podívala na ten seznam. Ve zkratce šlo o to, že nesmím vnučku rozmazlovat, dávat jí svačiny mezi jídly, kupovat sladkosti. Mám dohlédnout na to, aby venku neběhala, neskákala, nezpotila se a nezašpinila... Nejlepší by bylo, kdyby zůstala doma, učila se písmenka a čísla a dívala se v televizi na lekce angličtiny pro děti. Z těch zákazů a příkazů se mi až zatočila hlava.
„To myslíš vážně?“ ptala jsem se nevěřícně.
„Samozřejmě! Chci, abys dodržovala to, co jsem napsala,“ odpověděla.
„A co když ne?“ zavrčela jsem.
„Ach mami, nedělej si z toho legraci, je to opravdu důležité... Ve všech příručkách o výchově se píše, že dětem je třeba stanovit pravidla a hranice. A to děláme. Nechci, abys podkopala naše úsilí,“ vysvětlovala.
„Už dost! Přestaň!“ přerušila jsem ji, protože jsem ty nesmysly nechtěla dál poslouchat.
Byla jsem rozzuřená. Nemohla jsem pochopit, jak mohla být tak drzá! Kdyby se se mnou alespoň poradila o všech těch pravidlech, zeptala se, co si o nich myslím. Ale ne! Slyšela jsem jen "chci" a "požaduji". Jako bych byla nějaká služka.
Nemohla jsem na to přistoupit
Když odešla a já se trochu uklidnila, okamžitě jsem zavolala synovi.
„Poslyš, nejsem si jistá, jestli se můžu o Magdu postarat,“ řekla jsem.
„Ale proč?“ vyděsil se.
„Protože tvoje žena stanovuje podmínky, poučuje mě, nechává nějaký seznam požadavků. Přečetla jsem si to a myslím, že je nemůžu splnit. Podle mě, když dítě chce jít na hřiště místo učení angličtiny, občas si dát koblihu a umazat se jako čuně, mělo by mu to být dovoleno,“ odpověděla jsem.
„Ach, já taky, ale víš, jaká je...“ vzdychl.
„To mě nezajímá. Promluv si s ní. Když dojde ke stejnému závěru, zavolejte mi. Pokud ne, hledejte chůvu,“ odpověděla jsem a zavěsila.
Telefon zatím mlčí...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
