
Když Viola potkala Ondřeje, zamilovala se na první pohled a zdálo se, že on její city opětuje. Pak ale zjistila, že v jeho milostném portfoliu není zdaleka sama...
Ondřeje mi seslalo samo nebe! O tom jsem byla přesvědčená, protože jsme se seznámili ve chvíli, kdy už jsem pomalu házela flintu do žita s tím, že je mi souzen život singl ženy. Náš vztah se krásně vyvíjel, takže jsem si už malovala zářnou budoucnost. Předčasně...
Šlo to rychle
Potkali jsme se úplnou náhodou. Seděla jsemv malé kavárně, když si přisedl ke stolku vedle. Usmál se na mě, tak přirozeně, že jsem mu úsměv vrátila dřív, než jsem si to stačila rozmyslet.
„Promiňte, je tu volno?“ zeptal se. Přitakala jsem a vzápětí už jsme vedli debatu – o filmech, o knihách i o počasí. Jen ne o sobě samých, ale nevadilo mi to, věděla jsem, že to jednoho dne přijde.
Dali jsme si telefony a hned následující den mě Ondra pozval na oběd. Pak přišly večeře, párkrát kino, po něm dlouhé procházky večerním městem. Následovaly polibky, hlazení, nic víc. Neřešila jsem to, věděla jsem, že se dočkám. Vždyť všechno bylo tak samozřejmé, že jsem měla pocit, jako bychom se znali odjakživa. Smáli jsme se stejným věcem, měli stejné zájmy. Brzy jsem se přistihla, že si říkám: „Ondra je přesně ten člověk, na kterého jsem čekala.“ A byla jsem přesvědčená, že jsem se dočkala.
Věci v koupelně mě zarazily
A pak se to stalo. „Nepůjdeme dneska ke mně?“ optal se s rukou kolem mého pasu. Souhlasila jsem bez váhání.
Jeho byt byl útulný. I když jsem v první chvíli z něho nic neviděla, protože jsme ze sebe hned za dveřmi bleskurychle strhali šaty a skončili na podlaze v pokoji. Díky zamilování, očekávání i touze bylo milování nádherné. „Líbilo se ti to?“ zašeptal Ondra a já ho jen umlčela polibkem.
Když jsem pak šla do koupelny, zahlédla jsem na poličce rtěnku. A vedle ní lak na nehty. A pár dalších drobností, které na mě křičely: „Je tady ještě jiná žena!“ Lekla jsem se, ale pak jsem si řekla, že to může být kohokoli; sestry, bývalé přítelkyně nebo třeba i kamarádky.
Když jsem se vrátila do obýváku, usmívala jsem se, jako by se nic nestalo.
Další týdny byly pořád krásné. Ale neviděli jsme se tak často, jak bych čekala, a začaly se objevovat podivné výmluvy. Někdy na poslední chvíli zrušil večeři, jindy řekl, že musí něco rychle zařídit… Nepřemýšlela jsem o tom, rozhodla jsem se mu věřit.
Přišlo bolestivé prozření
A pak jsme seděly s kamarádkou na víně. „Víš, že Petra začala chodit s novým chlapem?“ řekla mi Ivona jen tak, aby řeč nestála.
„Konečně,“ houkla jsem. Petra byla naše společná kamarádka. „A jaký je?“
Ilona se zazubila. „Prý je strašně fajn. Vysoký, tmavovlasý – a skvělý v posteli! A pracuje v IT, tak je samý peníze…“
Jak ho tak popisovala, začalo mě šimrat kolem žaludku; ten chlap jako by z oka vypadl mému Ondrovi! Jeho popis byl až moc přesný. Nedalo mi, abych se co nejklidněji nezeptala: „A jak se jmenuje?“ Kamarádka řekla jméno. Ondřej.
Definitivně jsem pochopila, o co kráčí. O pár dní později jsem utíkala přes náměstí, když tu jsem ho zahlédla. Nejdřív jsem si myslela, že se mi to jen zdá, ale nezdálo. Stál u výlohy a vedle něj byla jakási žena. Smáli se. A Ondřej, můj Ondřej, ji držel kolem ramen a hladil po tváři stejně, jako to dělával mně. Najednou mi všechno začalo dávat smysl. Rtěnka v koupelně. Zrušené schůzky. Podivné výmluvy.
Pochopila jsem, že nejsem jeho láska. Ani přítelkyně, a že rozhodně nemáme společnou budoucnost. Byla jsem jenom jednou z jeho možností.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




