Zdeněk (45): Moje přítelkyně nepotřebuje chlapa, ale diváka. Její soběstačnost mě začíná vytáčet

S Katkou jsme se poznali na motorkářském srazu. Přijela na velké mašině, sundala helmu a začala se bavit s partou chlapů o motorech tak zasvěceně, že mi padala brada. Navíc to nebyl žádný „babochlap“, ale pěkná ženská. Nemohl jsem z ní spustit oči. Ta silná, samostatná ženská, která si zjevně uměla poradit s kdečím, mě uchvátila. Jenže po půl roce vztahu zjišťuji, že mě ta její samostatnost začíná pěkně štvát.

Jindřich (33): Skočil jsem na druhé koleji. Přítelkyně milovala knihy více než mě

Byl jsem z ní „paf“

Katka žije sama v malém domku jižně od Prahy, obě dcery už se osamostatnily. „Začala jsem brzy, tak mám nyní i brzy klid, ale holky jsou skvělé, máme se rády,“ vysvětlila mi hned na začátku, kdy jsem se v jejím domě rozhlížel po dětských pokojích.

Když jsem k ní přijel poprvé na víkend, uvítala mě se sekerou v ruce. Štípala dřevo a šlo jí to jako po másle. Mohl jsem na ní oči nechat. „Nech to, já už ti to dodělám,“ řekl jsem a natahoval se pro sekeru. „To není třeba, jdi nám udělat kafe, bábovka je na okně. Za chvíli jsem za tebou,“ řekla mi. Bábovka byla skvělá, v kuchyni absolutní pořádek a Katce to nesmírně slušelo i v montérkách.

„Panebože, tu babu jsem vyhrál!“ pomyslel jsem si. Časem jsem zjistil, že si sama nahazovala garáž, bez problému řeže na cirkulárce, umí opravit protékající záchod, vyčistit odpady, zapojit vypínač, ale i uvařit svíčkovou. Byl jsem v tom až po uši.

Filip (28): Moje nová přítelkyně vypadala jako bohyně, ale doma se chová jako chlap. Tak nechutný bordel nedělám ani já

Začal jsem si vedle ní připadat divně

Zpočátku jsem byl ze všeho paf. Jen mi bylo trochu nepříjemné, že mě nechce k ničemu pouštět. „Přijdu jí nešikovný? Nebo je prostě roky tak zvyklá?“ Přemýšlel jsem. Bylo to trochu nepříjemné, nebyl jsem vůbec zvyklý, že mě ženská nepotřebuje. Ale v začátcích našeho vztahu to všechno přebyla zamilovanost.

Pak se Katka pustila do opravy vnitřku garáže a já se nabídl, že jí přijedu o víkendu pomoc. Mávla rukou. „V pátek jsem si vzala volno, to zvládnu sama, mám na to systém,“ prohodila. Tehdy poprvé jsem se cítil hloupě – bere mě jako partnera, anebo jako nějakou návštěvu? Všechno zvládne sama, všechno vyřeší s ničím nechce pomoc. Já vlastně jen přijedu, dáme si večeři, víno… Přišel jsem si jako trubec.

Dan (31): Že přítelkyně mluví sprostě, mi dlouho nevadilo. Ovšem to, co se stalo nedávno, jí odpustit nedokážu

Nevím, jestli je problém ve mně, nebo v ní

Nedávno jsem opatrně toto téma nakousl... „Víš, někdy mám pocit, že mě vlastně k ničemu nepotřebuješ. Člověk se vedle tebe necítí jako chlap,“ řekl jsem asi trochu neomaleně. Katka se na mě překvapeně podívala. „A to je přece dobře, ne? Nejsem na nikom závislá. S ničím tě neotravuju.“

Jenže já vyrostl v prostředí, kde chlap opravoval, dělal těžké práce, vozil těžké nákupy, naše máma ani bývalá žena by to nikdy samy nedělaly. Mám v sobě zmatek. Čím víc o tom přemýšlím, tím víc si nejsem jistý, jestli mě štve ona… nebo spíš to, co to ve mně vyvolává. Obdiv ve mně vystřídalo naštvání, i když to asi není úplně to správné slovo. Nechtěl bych Katku ztratit, ale jak jí donutit, aby trochu přibrzdila a nechala mužské práce na mně? Anebo se mám zaměřit na to, abych změnil něco v sobě?

Veronika (29): Máma mého přítele mě nesnáší. Když změnila přístup, došlo mi, že něco kuje

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].