Facebook
Instagram
Módní návrhář Osmany Laffita (56) slavnostně pokřtil limitovanou edici panenek, které osobně designoval. Kromě jeho partnera Guye nechyběla na akci ani holčička Ema, která se ukázala být jejich kmotřenkou. Jak Osmany prozradil v rozhovoru pro Lifee.cz, po vlastních dětech už s partnerem netouží, a to hned z několika důvodů.
S Guyem Gheysensem uzavřel Osmany Laffita registrované partnerství v roce 2014, po 21 letech vztahu. A ačkoli nad otázkou, zda mít dítě oba dlouze přemýšleli, rozhodli se žít bez něj. „Jsme proti tomu. Myslím, že dítě má mít mámu a tátu. Táta a táta jsou nepřirození. Je moc hezké, že už zde máme v této otázce jistou toleranci ve společnosti, ale nemusíme se pouštět bezhlavě do všeho," přemítá Laffita v našem rozhovoru.
„Znám hodně gayů, kteří se pro děti rozhodli, ale bohužel mi přijde, že k tomu přistupují jako k nějakému trendu. Tak by to nemělo být," míní módní návrhář, „mít dítě je obrovská zodpovědnost. Opravdu jsem nad tím přemýšlel a pokud bychom se s manželem rozhodli, že chceme mít dítě, stejně by bylo moje a nějaké ženy."
Radost si tak Osmany Laffita udělal alespoň limitovanou edicí čtyř panenek, které navrhl. Od každé šlo do výroby pouze 3500 kusů a na Vánoce se budou dražit pro dobrou věc. Na křtu nechyběla blonďatá holčička Ema, podle které jedna z panenek vznikala. Jak Osmany prozradil, je Eminým kmotrem a svoji roli bere tak vážně, že se de facto staví do role jejího táty.
Trvalo dva roky, než panenky s vašimi modely spatřily světlo světa. Proč tak dlouho?
Ano, mezitím proběhla pandemie koronaviru, která všechno zastavila, nic nefungovalo a museli jsme to odložit. Můj nápad byl vydat panenky spíše na Vánoce, aby je mohly nakupovat maminky. Nakonec jsme je pokřtili v parném létu a je to dobře.
Prý jste si sám jako dítě hrál s panenkami. Proč?
Ano, byl jsem velmi nemocné dítě a maminka mi zakazovala hrát si venku a běhat. Měl jsem vážné srdeční problémy. Proto jsem si musel se ségrou hrát doma. Tak se začala psát moje historie s panenkami. Mamince jsem tenkrát kradl látky, nůžkami stříhal šaty a z nich vyráběl oblečky pro panenky.
Byla maminka ráda?
Právě, že vůbec! Pěkně jsem za to dostal. Já byl trošku rošťák. Využíval jsem toho, že jsem nemocný, že mě všechno bolí, hrál jsem na soucit a strašně jsem zlobil. Pořád mě za to doma trestali. S tím také přišla má chuť stát se módním návrhářem. I když je pravda, že jsem nejprve chtěl být doktorem - byl jsem pořád v nemocnici, a tak mě lákala medicína. Potom mi došlo, že se medicína musí studovat skoro celý život, pořád se objevují nové nemoci, a tak jsem od medicíny nakonec upustil. Skončil jsem na umělecké škole.
Jaká byla vaše první práce?
Po ukončení školy jsem pracoval pro jeden módní časopis, který se jmenoval Žena a dívka. Kreslil jsem papírové panenky a šatičky pro ně. Všichni si na to vzpomínají i v Česku, šatičky se potom vystříhaly a oblékaly na tu panenku. Později jsem se dostal na pozici módního redaktora. Psal jsem o módě a o trendech. Krátce na to jsem přijel do Česka.
Na křtu panenek se objevila také malá holčička, o které jste říkal, že je vaše kmotřenka.
Ano, a už má čtyři roky. Ona byla mé první dítě. Když se narodila, oslovila mě její mamina, jestli bych nechtěl být jejím kmotrem. Přijal jsem to, ale pozor, u nás se to bere opravdu vážně! Pro nás je kmotr jako druhý rodič. Kdyby se jí v životě cokoli stalo, mám za ni plnou zodpovědnost. K ní mám podobně pod křídly dva chlapce, bratry Ládíka a Lukáše.
Holčičce jsou čtyři roky. Jak často se vídáte?
Musím říct, že bohužel velmi málo. Jde o to, že bydlíme daleko od sebe, a proto se nemůžeme potkávat každý den. Proto mi velmi záleželo na tom, aby na křtu panenek nechyběla. Panenka Emily je navržená podle ní, je blondýnka, stejně jako Ema.
Když se bavíme o dětech, neodpustím si intimnější otázku - plánujete s partnerem děti?
Ne, jsme proti tomu. Myslím, že dítě má mít mámu a tátu. Táta a táta jsou nepřirození. Je moc hezké, že už zde máme v této otázce jistou toleranci ve společnosti, ale nemusíme se pouštět bezhlavě do všeho. Znám hodně gayů, kteří se pro děti rozhodli, ale bohužel mi přijde, že k tomu přistupují jako k nějakému trendu. Tak by to nemělo být. Mít dítě je obrovská zodpovědnost. Opravdu jsem nad tím přemýšlel a pokud bychom se s manželem rozhodli, že chceme dítě, stejně by bylo moje a nějaké ženy.
V zásadě asi ano.
A ta žena by nepatřila do rodiny, byla by cizí. Mé dítě by nakonec mělo geny od cizího člověka, o kterém vlastně nic nevím a nic k němu necítím. Pro mě to není reálné. Myslím, že lidé, kteří si takto nechávají dělat děti, nad tím nepřemýšlejí. Není to vaše stoprocentní dítě. Ta žena není manželka, jen odnosila dítě. Ano, nejprve jsem děti chtěl, ale potom jsme nad tím uvažovali a rozhodli se je nemít. Raději si pořídíme pejska.
A máte pejska?
Už ne, zemřel. Budu teď nějakou dobu čekat a potom si ho zase pořídíme.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
