Facebook
Instagram
Anna Kulovaná (41), kterou diváci znají ze seriálů Ordinace v růžové zahradě nebo Dobrá čtvrť, měří 182 centimetrů a proto je často označovaná za nejvyšší českou herečku. V rozhovoru pro Lifee.cz říká, že je za svůj vzrůst ráda, protože ji odlišuje od ostatních, a děkuje tam nahoru, že k dlouhým nohám ještě nemá velká prsa.
Vysoké herečky s velkými ňadry to podle ní v uměleckém světě už vůbec nemají jednoduché, proto je dle svých slov ráda, že se pyšní dlouhýma nohama a dekoltem, který skromně zapadá do hezkého průměru.
„Nemá každá herečka takové nohy jako já. Některá má zase hezká prsa. Beru to tak, že moje nohy jsou vlastně má výhoda," vypráví sympatická blondýnka. „Nikdy mě úplně neznevýhodňovaly, jako třeba velká prsa. To znám z vyprávění a podle všeho jsou mnohem větší problém, protože chlapi to prostě nedávají," říká Anna Kulovaná v našem rozhovoru.
V Divadle Radka Brzobohatého zkoušíte novou divadelní hru Vy nejste žena, pane!, která by měla být o lásce, sexu a nekorektnosti. Na co přesně se můžeme těšit 16. prosince, kdy má premiéru?
Hra režiséra Karla Janáka je hodně aktuální, protože se zabývá tím, co teď společností rezonuje: Kde končí tolerance k druhému a kde začíná jistá forma nátlaku? Je to takový rasismus naruby. Každý by měl mít právo vyznávat jakýkoliv gender, mít jakékoliv pohlaví a také možnosti fungovat ve společnosti. Společnost tohle zároveň radikalizuje a nakonec se to celé otáčí proti lidem.
Jaká je vaše role?
Jsem obhájkyně, protože se to odehrává u soudu. Romana Goščíková představuje soudkyni, Milan Enčev žalobce. Můj manžel je obžalovaný, protože nechtěl jít na rande s chlapem. Myslel si, že jde na schůzku se ženskou, jenže se z ní vyklubal chlap a on ho odmítnul. Od toho se odvíjí celá ta absurdní hra. Jsme manželé, ale postupem času to mezi námi není růžové.
Jaký je váš názor na záležitosti genderu nebo změny sexuální identity? Často se s tímto fenoménem setkáváme v médiích.
V této hře jde o to, že cokoliv se překlopí do ideologie, je průšvih. Vlastně jde o paralelu na Orwellovu knihu 1984, připomíná mi to také Hlavu XXII od Hellera, zkrátka všechno, co je absurdní. Je to také trochu havlovina. Spisovatelka J. K. Rowling například řekla, že menstruují jenom ženy, a ve výsledku ji nepozvali na sjezd jejích fanoušků - tohle se prostě dneska děje.
Jak jsme na tom my, Češi?
Myslím, že my se zatím učíme být tolerantní k menšinám, ať už jsou jakékoliv, a jsme relativně tolerantní. To je můj čtyřicetiletý pocit. Učíme se s tím žít a já jsem kolikrát překvapená, jak to mají nastavené mladí lidé. Potkám třeba čtrnáctiletou dceru mé kamarádky a ta mi sdělí, že je pansexuální. Dneska už to prostě slečna ve čtrnácti letech ví.
Je to v pořádku?
Prostě je to téma, které rezonuje společností. Já si myslím, že každý může být, co chce. Když mi dcera řekne, že je lesba, je to její život a bude to úplně v pořádku. Ale ta radikalizace se mi nelíbí. Dcera mé kamarádky třeba žije v Americe, studuje tam vysokou školu a musela jít povinně do duhového průvodu Pride. Jinak jí hrozilo vyloučení. Musejí prostě povinně vyznávat, že souzní se společností. Cokoliv se přežene - kdyby se třeba řeklo, že všichni musejí být odteď tlustí - je špatně. „A kdo nebude tlustej, ten bude vyloučenej ze školy a ze společnosti!"
Vy sama máte dvě dcery dvanáctiletou Žofii a devítiletou Vojtěšku. Mluvíte o tom s nimi?
S tou mladší jsem se bavila o tom, že lidé svá pohlaví cítí různě. Já sice můžu řešit, jak o tom s nimi mluvit, ale potom ta starší přijde, začne mi o někom vyprávět a řekne: „Mami, víš, ta výtvarnice, ta lesba, tak ten její obraz se mi hodně líbil." Ona neřeší, jestli má říct lesba nebo lesbička nebo žena, která miluje ženy, jak bych to řešila já před deseti lety, kdy jsme to neuměli správně používat. Mluví prostě dál o té věci, která ji zajímá. Oni to mají úplně jinak! Působí na ně tolik vlivů ve škole, mezi kamarády... Takže ano, já s nimi o tom mluvím, ale to je to poslední, co by mohl být problém. Nejčastěji se setkávám s tím, že problém má starší generace, která tuhle otevřenou komunikaci nezažila.
Vaše kolegyně z divadla nedávno pózovaly kvůli jedné inscenaci pro časopis Playboy. Vy byste takovou nabídku přijala?
Jsem herečka a zažila jsem pár focení ve spodním prádle. Nemám s tím problém. Dokud se cítím dobře ve svém těle, což zatím ano. Věnuji se józe, sportům a jsem v pohodě. Necítím se špatně bez oblečení. Nemám s tím problém, ale naučila jsem se to neříkat, protože lidé mají pocit, že by mi to mělo vadit, ačkoli mně to nevadí. Vždycky mi to odhalování bylo jedno, ale čím jsem starší, snažím se být zdrženlivější. Ta reakce totiž mnohdy není úplně přívětivá.
Média vás často titulují jako nejvyšší českou herečku nebo herečku s nejdelšíma nohama. Vadí vám to?
Já jsem ráda, že mám nohy a že je mám dlouhé. Čím jsem starší, tím víc mi dochází, jak je skvělé mít něco, co nemá ta druhá. Ať chci, nebo ne, srovnávání v naší práci prostě je a vždycky je dobré být v něčem jiná a něčím upoutat. Cokoliv to bude - ať už nohy, nebo výška - já to beru jako plus.
Chápu, jste díky nohám výjimečná.
Já to tak nevnímám, ale nemá každá herečka takové nohy jako já. Některá má zase hezká prsa. Beru to tak, že moje nohy jsou vlastně má výhoda. Nikdy mě úplně neznevýhodňovaly, jako třeba velká prsa. To znám z vyprávění a podle všeho jsou mnohem větší problém, protože chlapi to prostě nedávají.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
