Facebook
Instagram
Syn Veroniky (40) a Lukáše (43) Hejlíkových Vojta (7) má natolik rád zvířátka, že se rozhodl nejíst maso. U svých rodičů, známých pro kladný vztah k dobrému jídlu, má přitom plnou podporu. V rozhovoru pro Lifee.cz bývalá modelka Veronika říká, že jí naopak přijde Vojtův uvědomělý přístup velice sympatický.
Není to tak dávno, co si na synův apetit postěžoval milovník dobrého jídla a tvůrce Gastromapy, herec Lukáš Hejlík. „Zatím je Vojta jablko, které padlo daleko od stromu, ale my se ho snažíme nějakým podivným kouzelným magnetem přitáhnout k tomu našemu kmenu. Jde to pomalu," svěřil se v rozhovoru pro Lifee.cz.
Jeho slova teď nepřímo potvrdila také jeho manželka Veronika Hejlíková, byť jsou příčiny Vojtovy vybíravosti pochopitelné. „Nechce jíst maso kvůli zvířatům. Sám nám řekl, že je mu jich líto. V jeho věku mi přijde moc hezké, že už takhle přemýšlí. Možná si časem sám cestu k masu najde. Ale pokud ne, tak já s tím určitě problém nemám," vysvětluje bývalá modelka v rozhovoru pro Lifee.cz.
Jak hodnotíte dva nové hamburgery od Přemka Forejta a jak často si podobné kalorické bomby dopřáváte?
Ochutnala jsem oba, kuřecí i hovězí. Preferuji ten kuřecí. Ale když už do tohoto fastfoodového řetězce jedu, tak si nedávám masové verze. Měla jsem moc ráda Filet-O-Fish Burger, který mi před časem zrušili a byla jsem z toho trochu smutná. Teď si dávám veggie burgery, zeleninovou verzi. Nejsem zkrátka masová.
Jste bývalou modelkou, jak často si fastfood tohoto typu dopřejete?
Fastfood moc často nenavštěvuji, snad kromě zmiňovaného řetězce, se kterým spolupracuje Přemek. Není to nic pravidelného, ale když třeba jedeme na chalupu, tak zastavíme - máme elektroauto a čas od času také potřebujeme nabíjet. Hezky jídlem vyplníme čekání. Opravdu to není třikrát do týdne a myslím si, že je důležité mít stravu vyváženou, aby si člověk čas od času mohl dopřát.
Stravujete se podle nějakého zdravého jídelníčku?
Nemám nic konkrétního. Je důležité jíst vyváženě a od každého něco. Mám to nastavené tak, že jím všechno, na co mám chuť, ale v limitovaném množství. Respektive nepřejídám se. Myslím, že jedině tak může být člověk spokojený - nic si neupírat. Potom nemáte tendence k přejídání. Každý ať se stravuje dle svého uvážení a rozumu. Dnes už snad každý víme, co bychom v jídelníčku mít měli, a co nejíst tak často. Tím se řídím já osobně.
Učíte to také svého syna? Případně jak často podle vás dětem dávat rychlé občerstvení?
Vojta nejí maso, takže ten si dá u rychlého občerstvení jen občas hranolky nebo vanilkový shake. S manželem jsme se snažili jít mu příkladem, ale zároveň ho do ničeho nenutíme. Když odmítá maso - z nějakého důvodu - tak mu jej nabízíme, ale nenutíme. Když nechce, tak v dnešní době není potřeba, maso je možné nahradit.
Vojtíkovi maso nechutná, nebo je tu jiný důvod?
Důvody jsou etické, nechce jíst maso kvůli zvířatům. Sám nám řekl, že je mu jich líto. V jeho věku, je mu sedm, mi přijde moc hezké, že už takhle přemýšlí. Možná si časem sám cestu k masu najde. Ale pokud ne, tak já s tím určitě problém nemám.
Máte v rodině nějaká další omezení? Například ohledně laktózy nebo lepku?
Nemáme, kromě ovoce. Na něj jsem od dvou let alergická. To znamená, že ovoce nejím vůbec. Ani jablka. Byla jsem kvůli tomu i dvakrát v nemocnici - stačilo, abych vypila džus. Jsou to meruňky, broskve, švestky nebo třeba avokádo. Ovoci se kvůli tomu vyhýbám prakticky celý život.
Je nějaké jídlo, ke kterému máte odpor?
Naopak - velmi mi chutnají octové hranolky, které teď třeba Přemek Forejt přidává k burgerům. Stejně jako on jsem skoro devět let žila v Londýně, bude to asi tím. Miluji octové chipsy a mám ráda podobně výrazné chutě - slané, kyselé, pálivé. To je má tajná guilty pleasure.
Jak často si s manželem vyrazíte nepracovně na dobrou večeři? Čistě na rande?
Já ráda vařím, takže když to jenom jde, uvařím doma. Ale když jsme na cestách, nechávám výběr restaurací na manželovi, protože má přehled. Je to různé. Teď nás čeká cesta do Polska, jedeme tam na prodloužený víkend. Myslím, že i tam budeme zkoušet nové restaurace a typická polská jídla. Záleží také, jak moc je manžel doma a kde trávíme víkendy. Pokud jsme na cestách, rádi si dopřejeme snídani, kávu, oběd a večeři v rozmanitých podnicích.
Zvládáte u toho také cvičit?
Ne! Přiznávám se, že necvičím, třebaže vím, že bych cvičit měla. Vím, že bych se měla víc hýbat. Já jsem si k tomu ale nenašla cestu. Několikrát jsem to zkoušela. Jednu dobu jsem chodila do fitka, ale nikdy mi to nevydrží dlouho. Prostě mě to nebaví.
