Facebook
Instagram
Herečku Vlastu Peterkovou (75) si televizní diváci oblíbili coby hospodyni Blaženku ze seriálu Četnické humoresky. Málokdo však ví, že je především pyšnou babičkou šestiletého vnoučka, který žije s rodiči na Mallorce. Herečka v rozhovoru pro Lifee.cz vypráví, jak prožívala jeho první školní den a proč se strachuje, aby na ni nezapomněl.
Syn Vlasty Peterkové Ondřej s rodinou si pronajímá dům na Mallorce. Herečka se odtud nedávno vrátila a v rozhovoru pro Lifee.cz pyšně vypráví o vnukovi, který zde na jedničku zvládl první školní den.
„Děti tam mají ve škole uniformy, ale jemu je ještě velká, protože je hrozně hubeňoučký. Má kraťasy ke kolenům, podkolenky a strašně těžkou aktovku," popisuje herečka, pro kterou je vnouček středobodem vesmíru, byť ho naživo příliš často nevídá. „Když ho dlouho nevidím, tak mám strach, aby na mě nezapomněl. Je mi líto, že ho vídám tak málo," posteskla si Vlasta Peterková.
Vlasta Peterková a její beauty tipy
Setkáváme se na prezentaci novinek kosmetické značky Rituals. Máte vy sama nějaké beauty rituály, které pravidelně dodržujete?
Určitě to bude rituál důkladného odličování, to je podle mě naprostý základ. Občas si udělám hezkou atmosféru s vonnými tyčinkami - to mám strašně ráda. I když jsem sama doma, vezmu si krásnou starožitnou sklenku na víno a takhle sleduji televizi nebo čtu knížku. Umím sama sebe hezky hýčkat.
Věnujete se numerologii. Souvisí to také s nějakým rituálem?
Moje narozeniny se slaví v říjnu, třináctého. Pro mnoho lidí je třináctka nešťastné číslo, pro mě ne. Šťastný den to byl také pro moji maminku, protože se jí po dvou chlapcích konečně narodila holčička. A bylo to v pátek. Mám fantastické kolegy z divadla, kteří mi při této příležitosti každoročně darují ošetření pleti v jednom známém salónu. Takže i tohle je svým způsobem rituál.
Máte nějakou osvědčenou babskou radu v péči o pleť?
Moje maminka zemřela, když jí bylo 96 let a byla opravdu krásná, neměla jedinou jizvičku. Vyráběla si krém na obličej, jehož základem bylo sádlo a sušené oranžové afrikány. Bohužel jsem si další ingredience nezapsala a dodnes mě to mrzí. Když jsem to tenkrát používala, měla jsem nádhernou pleť. Bylo to jen obyčejné sádlo, ale možná bylo v té době trochu jiné.
Ve společnosti vás příliš často nevídáme. Proč?
Společnost moc nevyhledávám. Nejsem jediná herečka, která to říká, ale opravdu platí, že na jevišti jsem extrovert a v soukromém životě uzavřenější. Pokud už vyrazím mezi lidi, musím tam mít někoho známého. Ne vždy je mi ta společnost příjemná. Tentokrát mě to zde těší, protože jsem hezky odpočatá.
Vlasta Peterková o vnoučkovi
Kde jste relaxovala?
Byla jsem na Mallorce, sice jen na šest dní, ale můj syn se snachou tam mají pronajatý dům. Také je tam můj jediný šestiletý vnouček, který teď začal v hlavním městě navštěvovat mezinárodní školu. Jejich školní rok začíná 12. září. To už jsem tam nemohla být, ale poslali mi alespoň fotku. Děti tam nosí do školy uniformy, ale jemu je ještě velká, protože je hrozně hubeňoučký. Má kraťasy ke kolenům, podkolenky a strašně těžkou aktovku. Vůbec ji nemohl dát na zádíčka, musel to pro něj být velký výkon, ale vykročil pravou nohou, tak mu to určitě půjde. Učí se tam španělsky, anglicky a dokonce i čínsky.
Mluví také česky?
Samozřejmě, on je Čech a žili zde. Česky mluví krásně a v angličtině mě dokonce někdy sám opravuje. Tím mě docela štve, jak je šikovný. Některé děti si měly přidat navíc hru na hudební nástroj nebo sport a on si vybral šachy. Vybral si je sám, což je v šesti letech obdivuhodné. On není žádné přemoudřelé nebo přechytralé dítě, má velké srdíčko. Je strašně citlivý, však je také narozený ve znamení Ryb. Takže mám co dělat, budu se ty šachy muset také naučit.
Vy šachy nehrajete?
Kdysi jsem to potřebovala do jedné hry, tenkrát ještě v Brně. Bylo mi jasné, že se to musím naučit, kdyby seděl v první řadě někdo, kdo to umí.
Vlasta Peterková a Četnické humoresky
Říkáte v Brně, jak vlastně vzpomínáte na Četnické humoresky?
To byla moje láska a také velký návrat do Brna, kde jsem studovala s Haničkou Zagorovou. Znala jsem většinu těch herců, protože jsem tam často točila. Pan režisér Toníček Moskalyk měl lidi strašně rád. Nikdy jsem ho neviděla naštvaného, pořád se spokojeně usmíval. Kluci tam dělali fórky mimo scénář, improvizovali a on je nikdy nezastavil. A je to zkrátka nádherné! V televizi to stále opakují a mě to hodně těší. Hodně lidí už mezi námi bohužel není. Je to trochu smutek, ale jsem ráda, že to diváky pořád baví.
Dívá se na vás v televizi také vnouček?
Nedívá, oni televizi nemají.
Ví vůbec, že jste herečka?
To ano. Dabovala jsem jeden španělský kreslený film, který získal Oscara, a když ještě byl v Praze, vzala jsem ho na to do kina. Dokonce jsem tam i zpívala. Byl překvapený a nemohl tomu uvěřit. Říkal: "Babi, ty tak hezky zpíváš! To jsi opravdu ty?" Je to moje velké srdíčko, vždycky mě vítá s ohromnou láskou. Když ho dlouho nevidím, mám strach, aby na mě nezapomněl. Je mi líto, že ho vídám tak málo, ale přeji mu to.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
