Facebook
Instagram
Nicol Lenertovou si většina z nás pamatuje z dob, kdy moderovala zprávy na Nově. A někteří možná z časů ještě vzdálenějších, kdy se probojovala do finále Miss ČR a pracovala jako modelka. Jak na tato léta vzpomíná a jak žije dnes, prozradila ve velkém rozhovoru pro Lifee.cz.
Prošla jste několik životních etap - od modelingu přes moderátorku a zpěvačku až k pozici tiskové mluvčí pojišťovny. Na kterou ze svých životních kapitol nejraději vzpomínáte? Víte, ony ty etapy na sebe přirozeně navazují a v podstatě se stále prolínají. Už jako školačka jsem moderovala, zpívala, psala texty a veřejně vystupovala. Všemu se tak v podstatě věnuji celý život – jen oblasti, ve kterých mohu své schopnosti uplatnit, ty se mění. A já mám ráda výzvy. Jsou pro mě adrenalinem, který k životu potřebuji.
Byla jste finalistkou Miss České republiky, jak se za touto soutěží dnes ohlížíte? Šla byste do toho znovu s dnešními názory? Vše má svou dobu a vývoj, nic nejde vrátit. Miss pro mne byla obrovskou zkušeností a součástí cesty, kterou jsem tehdy procházela. Tenkrát jsem pochopila, že v životě není nic zadarmo. Titul Miss Severní Čechy jsem získala pár měsíců po úmrtí babičky. V ten den byla se mnou. Víte, ona mi několik let předtím věštila z lógru kávy, že usednu na trůn jako královna – a to jsem tenkrát o Miss neměla ani ponětí. Po Miss ČR jsem měla odjet na další soutěže – Slovensko, Korea, ale přišla do toho nemoc a já prodělala těžkou operaci, skoro minutu po dvanácté. Tím tato moje kariéra skončila.
Co si dnes myslíte o ženské kráse? Nakolik je v životě důležitá? Krása vychází zevnitř. Každý z nás máme své charisma, pro někoho jsme přitažliví více, pro někoho méně. Někdy už při prvním pohledu víme, že si s dotyčným nesedneme, nebo naopak, že jsme na stejné vlně. Čím to je? Prostě to tak je, a i když se můžeme snažit sebevíc, nezměníme to.
Po Miss a modelingu přišla nové etapa vašeho života... Ano, přišla nová část mého života - TV Nova. Ani cesta do televize ale nebyla jednoduchá. Po půlročním konkurzu a podrazu jedné z ucházejících se o post moderátorky jsem se ale koncem roku 1997 objevila na obrazovce.
Je pravdou, že právě odtud si vás většina lidí pamatuje. V paměti jim utkvěl i váš nenadálý odchod, doslova ze dne na den, o kterém nevěděli ani vaši kolegové. Když je člověk mladý, svobodný, je i hodně odvážný. A já jsem navíc Střelec a také dám na intuici. Můj odchod jsem tehdy v osobním dopise vysvětlila přímo generálnímu řediteli Železnému. Vrátila jsem vše, co jsem od Novy měla služebně k užívání, ale s ohledem na tlak, kterému bych vystavila kolegy, jsem nemohla svůj plán s nikým dalším řešit. Věřte, že to nebylo jednoduché.
Nedávno jste znovu změnila práci, působíte teď jako tisková mluvčí pojišťovny. Co vás k takovému rozhodnutí vedlo?
Již na jaře minulého roku jsem si uvědomila, že je potřeba najít si pevné zázemí. Proto jsem se pustila do hledání práce. Nabídek bylo dost. Prošla jsem i několika výběrovými řízeními a mé nasazení mělo pozitivní výsledek. V Oborové zdravotní pojišťovně (OZP) mohu dokonale zúročit, co jsem se v minulosti naučila a stále je tu prostor učit se novým věcem. Navíc jsem tak k tématu COVID-19 mnohem blíž. To, co s námi tato doba udělá do budoucna, lze jen těžko odhadnout. Každý máme svůj žebříček hodnot. Tím, že jsme si doma covidem všichni prošli, mám k tomuto onemocnění svůj postoj.
Jako tisková mluvčí musíte vysvětlovat, odpovídat… Jaké jsou nejčastější dotazy a problémy, které řešíte? To by se nám do rozhovoru nevešlo… Pokud se ptáte na dotazy kolegů novinářů, tím, že jsem působila jako redaktorka a moderátorka, víc jim rozumím. Pravda, někdy překvapí, ale je to většinou z důvodu nedorozumění. Dotazy padají i od klientů, ale na to má OZP svou Informační linku a ohledně dotazů na zdraví Asistenční službu.
Většinu života jste vlastně lidem na očích - i teď, kdy pracujete jako tisková mluvčí. Nemáte někdy chuť pracovat třeba v účtárně, tedy mimo dohled mnoha lidí? Na očích jsme ale přeci každý z nás, jen co přejdeme práh bytu. A moje práce se z velké části odehrávala a odehrává především v kanceláři, u počítače. Do společnosti moc nechodím, jsem ráda se svými dětmi a přáteli. Moc ráda tancuji, ale těch příležitostí už není tolik …
Neuvažovala jste někdy, že byste se vrátila ke zpívání?
Zpěv je pro mne příjemné zpestření, odreagování. Píšu texty – takže jsem příležitost napsat nový pro NewTrio, se kterým jsem kdysi vystupovala, neodmítla.
Jednou jste řekla, že každý člověk je vlastně celý život dítě a potřebuje svůj dětský pokojíček. Cítíte se stále jako dítě? Myslím, že je skvělé, když si v sobě dokážeme uchovat kus dítěte. Mít v mysli jen svůj koutek, kde si sníme své sny, máme své oblíbené věci, přátele, krásné vzpomínky, ale i plány, naděje, to není na škodu. A víte, že od doby, co mám děti, jsem díky jejich pohledu na určité záležitosti moudřejší?
Máte dva syny, to není v dnešní době jednoduché - jak jste zvládala dobu covidovou a co je pro vás nejtěžší? Dominikovi je dvanáct a Járovi patnáct let a pomoc ohledně školy ode mne už téměř nevyžadují. Maximálně když vypadne WiFi. Náš vztah funguje na důvěře - na tomto principu i případné problémy řešíme. Není to pro ně jednoduchá doba. Jen si vzpomeňme, co jsme v jejich věku sami prožívali. Na druhou stranu chápou, že bez opatření a disciplíny se nikam nedostaneme. Kromě učení se umí zabavit, sportují spolu, dokonale se poznali v mnoha situacích a já jsem si jich užila také maximálně – než mi vylétnou z hnízda.
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Související články
