Facebook
Instagram
V seriálu Ženská tabu rozebírala moderátorka Bára Hlaváčková těžší témata, proto se s příchodem léta přesouvá k odlehčenějšímu, kterým je hledání lásky. K prvnímu rozhovoru si pozvala modelku a moderátorku Gabrielu Laškovou (33), která potkala svého životního partnera před výhrou v Miss. Jak se seznámili a jak zvládli veškerý tlak přicházející s výhrou v soutěži?
"Potkala osudového muže. Krátce nato vyhrála prestižní titul Česká Miss, stala se modelkou a později i moderátorkou. Všechny zásadní životní změny ustála se svým životním partnerem a teď společně vychovávají dva malé syny," říká na začátku rozhovoru moderátorka Bára Hlaváčková, která připravila na červenec téma hledání lásky. První rozhovor vedla s Gabrielou Laškovou a v dalších dílech tohoto měsíce se můžete těšit na další zajímavé příběhy seznámení i rozhovor o vztazích s psychoterapeutkou Alenou Chytilovou.
Miss ČR 2013 přiznala žárlivost svého partnera, první manželskou krizi i sen o třetím dítěti. "První krize přišla právě s tím prvním potomkem. Když už se zadařilo a čekali jsme Beníčka, nebylo to lehké. Vím, že nás to čekání na něj trochu oddálilo, neuměli jsme o tom správně komunikovat. Pak přišel Beníček na svět, já byla sedmém nebi, ale hrozně trvalo, řekla bych třeba tak tři měsíce, než jsme tu cestu k sobě zase našli," vypráví Gabriela Lašková.
Rozvod rodičů mě s důvěrou v osudovou lásku poznamenal
Řekni mi, potvrdíš to, co jsem říkala na začátku, že jsi potkala osudového muže?
Potkala jsem osudového muže. Jak si to takhle krásně rekapitulovala, úplně jsem se dojala, že je vlastně pravda, že jsme si prošli mnoha osudovými momenty a velkými zkouškami a že jsme to zatím všechno statečně zvládli.
Mě zajímá, jestli věříš v osud, osudová setkání, osudovou lásku?
Asi svým způsobem jo. Asi jsem si nikdy nemyslela, nebo svého času jsem lehce přišla o iluze toho, že by existovala osudová láska, jsem totiž z rozvedené rodiny a ono to člověka trrochu poznamená. Vždycky jsem ale věřila, že musí existovat někdo, s kým se budu stejně smát, bavit, mít ráda stejné věci a najdu nějaký takový ten společný životní směr, a to se povedlo. Takže jsem svým způsobem vždycky věřila nebo doufala.
Seznámení proběhlo "omylem" ještě před Miss
Mě zajímá, jak to bylo na začátku. Jaké bylo vaše první setkání s Filipem?
Omylem. Bylo to na vysoké škole, měli jsme společné přátele, kteří nás představili. Šla jsem tehdy s kamarádkou na party do bytu, kde on bydlel. Kamarádka mě chtěla seznámit s někým jiným, ale byl tam Filip, a tehdy jsem padla víc do oka já jemu. Bylo to takové, jak z vás někdo nemůže spustit oči. Byl hrozně milý, pozorný a už tehdy jsme si začali psát.
Takže se nestalo, že by se země zatřásla?
Ne. Říkala jsem si, že je to krásné, ale měla jsem stále v hlavě tu negativní zkušenost a prožívala období, kdy jsem žádného chlapa nechtěla. Kamarádce jsem říkala, že je hodná, že mě chce seznámit, ale neměla jsem na to úplně "náladu". Nebyl to můj cíl, jít zase do dalšího vztahu, ale jak jsem ho poznávala, nešlo se tomu úplně ubránit.
Takže jsi měla chuť ho poznávat?
Měla jsem chuť ho poznávat, on byl vysoký, pohledný, strašně vtipný a měl podobné zájmy. Pak už to šlo nějak samo.
Věříš v intuici? Jsi intuitivní člověk?
Velmi.
Co ta ti říkala na začátku o tom vztahu?
Běž pryč.
Fakt?
Přiznám se, že to nebylo úplně na začátku, ten byl zamilovaný a krásný, ale byla tam nějaká ALE, kdy jsem si říkala: "Ježíš holka, už zase, už zase to samé." Byl tam nějaký vztah s bývalou přítelkyní, což si člověk říkal, že už nemá zapotřebí, ale to se naštěstí vysvětlilo a nikdy tam nebyly komplikace. Ale třeba okamžiky, kdy jsem vyhrála titul Miss. On byl velmi žárlivý, je o rok starší a tehdy mu bylo 24 a troufám si říct, že byl ještě velmi mladý a ač to zní hloupě - nezkušený. Myslím si, že na to nebyl připravený a že na to ne vždycky vhodně reagoval. Ty žárlivé scény, to nikdo nemá rád. A já jsem si vždycky říkala, že to nemám zapotřebí, protože ode mě mu nic nehrozilo. Ale tehdy jsem měla takovou tu intuici, která mi říkala jestli je tohle opravdu to pravé, jestli to za to stojí. Zároveň druhá intuice byla silnější, že takovej chlap - že je to prostě ON.
Žárlivost partnera po výhře v Miss je málem rozdělila
Ty jsi trošku předběhla. Já jsem se na to chtěla zeptat, jestli žárlil, nebo nežárlil. Ale vy jste spolu nebyli moc dlouho, když jsi vyhrála Miss?
Absolutní chvíli. Mysím si, že jestli jsme se znali od nějakého září, kolem Vánoc jsme se dali dohromady a v březnu jsem vyhrála soutěž. Zhruba tři měsíce vztahu, což je velmi krátká doba na to, co nás pak potkalo. Pro oba to bylo velmi intenzivní a jsem ráda, že jsme ten rok, který nebyl lehký, zvládli. Byla jsem trpělivá, v tom smyslu, že jsem věřila, že to zvládne a uvědomí si, jak je to zbytečné, nebo se prostě naučí s tou situací sžívat. On byl stejně trpělivý vůči mně, protože ten rok jsem mu skutečně nemohla dávat tolik pozornosti, věnovat se mu a budovat vztah tak, jako kdybych nevyhrála.
Ono se tomu říká tzv. missí nemoc - stav, kdy se slečna, která vyhraje Miss, rozejde s přítelem. Lidé si z toho dělají legraci, ale ono je to často logické, je to velká životní změna. Ty jsi teda říkala, že to ani pro vás nebylo jednoduché, nicméně počítala jsi tady s tou "missí nemocí" a nějak aktivně ses snažila pracovat na tom, aby se vám to nestalo?
Já jsem to hlavně nechtěla. Byly tam okolnosti, kdy se ne všem líbil můj partner a nepřišlo jim vhodné v danou dobu, aby mi dělal společnost na akcích. Spoustu lidí si tam představovalo někoho z jiných kruhů, ale v tomhle jsem vždycky stála za Filipem, protože jsem věděla, že chci naopak normálního chlapa. A bylo mi nepříjemné, když mi ho někdo takzvaně tahal ode mě a snažili se nás nějak rozeštvat. Ale co se missí nemoci týče, spoustu holek vyhrávalo v 18 letech, mně bylo 23. Troufám si říct, že jsem už měla hodnoty správně srovnané a věděla, co v životě chci nebo minimálně jsem věděla, že chci rodinu a chlapa, se kterým se budu umět smát a že si skutečně chci toho partnera vybrat z lásky a ne z jiných zištných důvodů. Takže jsem věděla, že když to zvládne i Filip, zvládneme to oba dva.
Ale docela mě překvapuje, že kolem soutěže Miss v Česku, pořád nás mám za malou zemičku, jsou lidi, kteří se ti snažili dělat nějaký mediální obraz a tím pádem ti dát najevo, kdo by měl být vedle tebe.
Zaznělo to několikrát z mnoha úst, že tohle nebude mít dlouhé trvání, že to není pro kariéru dobré. Myslím, že jsme jim ukázali, že to jde.
Jak jste to nakonec zvládli? Mluvili jste spolu, byla to cesta, jak to zvládnout?
Já myslím, že obecně spolu mluvit je cesta, jak zvládnout všechno včetně krizí. Ale taky jsme se to strašně dlouho učili. Na začátku jsme to neuměli, podléhala jsem emocím, byla jsem unavená, a jak se objevil problém, nemluvilo se o něm. Člověk je pak jako papiňák, najednou to bouchne. Musí se o tom mluvit, musí se mluvit o všem, a když si to lidé vyříkají, co komu vadí a proč a vysvětlí si, že naopak mu vadit nemusí vůbec nic, že tam není důvod k žádnému strachu, tak to vždycky funguje.
Nebojíte se mluvit i o věcech, které se vám nelíbí ve vztahu?
Teď už ne, teď už jsme spolu fakt 10 let, takže už jsme se naučili mluvit i o věcech, které nebyly vždycky příjemné. Upřímně, teď už si ani nedokážu představit, že by bylo něco, o čem bychom spolu nedokázali mluvit.
První krize přišla s prvním dítětem
Ty jsi říkala od začátku, že jsi chtěla rodinu a děti. Vy jste měli děti po několika letech vztahu a já teď otevřu jedno velké tabu, které se mnohdy stane, že dítě partnery může rozdělit nebo je oddálí od sebe. Jak jste to měli vy?
My jsme odkládali svatbu a rok čekali, což bylo takové náročné, protože tehdy bylo hodně svateb v rodině a řekli jsme si, že ustoupíme, abychom nedělali zbytečně dusno. V rodinách se to občas stává, že byly všechny zásnuby ve stejné době, tím pádem se to celé posunulo i to, že bychom děti chtěli mít až po svatbě. V tomhle jsem byla lehce staromódní a chtěla jsem to tak, ale pak to samozřejmě nepřišlo hned, což se stává. Neměli jsme na sebe tolik času a v ty správné dny jsme se nevídali a nebyla tu cesta, jak k miminku přijít. Pro mě to bylo náročné, protože jsem už miminko chtěla, všichni v rodině ho měli a já byla na tu myšlenku fixovaná, i když jsem si to nepřipouštěla. Manžel to tak úplně neměl, ten na to měl čas, bral to v klidu a v tomto jsme se nepotkávali. Pro něj to bylo, že moc tlačím na pilu, a já měla pocit, že ho to nezajímá. Je to taková ta klasika, stává se to a vím, že ta první krize přišla právě s příchodem prvního potomka. Když už se zadařilo a čekali jsme Beníčka, nebylo to lehké. Vím, že nás to čekání na něj trochu oddálilo, neuměli jsme o tom správně komunikovat. Pak přišel Beníček na svět, já byla v sedmém nebi, ale hrozně trvalo, řekla bych třeba tak tři měsíce, než jsme tu cestu k sobě zase našli. Beníček to samozřejmě dokázal. Zase znovu, když pak máte to svoje dítě, tak už vidíte, že byla hloupost někdy něco takového řešit a nemluvit o tom atd. Že jsme to prostě asi zvorali oba dva a že to mohlo proběhnout úplně jinak. Ale od doby, co je z nás rodina, našli jsme se v tom oba dva. Beníček je opravdu naše první velké štěstí. Když přišlo druhé velké štěstí, tak se to úplně zlomilo.
Vidíte ale i přesto, že máte dva úžasné kluky, pracujete pořád na vašem vztahu? Abyste byli partneři, milenci, abyste nebyli v uvozovkách jenom máma a táta?
Jo, a je to těžké. Děti jsou velký zásah a všichni by na to měli být připravení, pokud děti chtějí mít. Najednou už nebudete tak často milenci, přijdou probdělé noci, bude to vyčerpávající, mnohdy nebudete vědět, když máte řvoucí miminko, které pláče celou noc, co s ním. Oba dva nevíte, co s ním, nevíte, jak to řešit. Je to vyčerpávající na psychiku i fyzicky. Může to být velmi náročné - nemáte čas na sebe, nemáte energii. Když ale tohle období zvládnete a stále se vzájemně ujišťujete v tom, že chcete být spolu, že víte, že tohle prostě přejde a dokážete si to vynahradit jednou za čas tím, že si na sebe uděláte čas, abyste nezapomněli, že jste také partneři, tak to funguje. Ale je to práce.
Ty říkáš, že je dobré být připraven. Byla jsi připravena nebo byli jste vy připraveni?
Ne, právě si myslím, že nebyli.
Nepřemýšleli jste předem o tom, jak to uděláte, jestli budete mít chůvy a jestli se oba budete starat nebo jinak?
To asi jo. Ale spíš jsme nečekali, jak náročné to může být. Opravdu jsem na to byla přes den úplně sama, manžel chodil do práce, rodinu jsme blízko neměli, tak jsem byla jen s Beníčkem. Mateřství je náročné od kojení po to, jak se vám vrací tělo zpátky do původního stavu atd. Těch věcí je spousta a vím, že já jsem z toho byla velmi vyčerpaná a manžel neměl čas, protože hodně chodil do práce. Někdo nás živit musel. Takže umí to být velmi náročné, ale asi jsme nečekali, že to může být až takové. To, že někdo bude v práci, někdo bude doma jsme věděli. Že občas přijedou pohlídat babičky, jsme věděli a počítali jsme i s tím, že se budu chtít vrátit do práce, takže budeme řešit hlídání. To jsme naplánované měli, ale ta realita je vždycky trošku jiná.
Gabriela Lašková by chtěla třetí dítě
Z té reálné roviny závěrem přejdeme ke snům. Jaké jsou teď ty tvoje?
Já nemám asi žádné výjimečné sny. Já jsem vždycky snila o rodině, o zahradě, o tom, že budu mít klidný život. Zní to asi zvláštně, ale klidný život, kdy nebudu řešit trable. To ze mě zase trochu mluví dětství a určitá traumata, která si človek nese. Vždycky jsem chtěla mít hlavně klid, chtěla jsem mít spokojenou rodinu, chtěla jsem mít hezkou práci, která mě bude bavit a cestovat. To se nám teď úplně nedaří, protože zahrada má přednost. Ale to jsou věci, které ještě doženeme.
Takže poslední věc, dá se říct, že jsi si splnila sny. A teď přichází tzv. bonusy, tak jaký bonus by jsi ale přivítala, kdyby přišel?
Ježíšmarja a teď by mě manžel zabil, ale já bych chtěla ještě jedno. Ještě jednoho chlapečka, nebo holčičku, to by byl takový hezký bonus. Ale nefixuju se na to, pro mě bude bonus, když budeme všichni zdraví, opravdu spokojení. Když spolu nadále budeme s manželem komunikovat a zvládneme i větší krize, protože malé děti, malé starosti, říká se to a úplně tuším, že se to neříká jen tak. Takže nás toho čeká ještě spoustu, a když všechno zvládneme, budeme spokojená rodina a bude nás práce naplňovat, budeme si dělat radosti a budou nás potkávat bonusy, tak víc nepotřebuji.
Držím palce.
Děkuju, děkuju.
Doufám, že jsi inspirací pro všechny, kteří třeba řeší nějaké trable ve vztazích.
Komunikujte a buďte trpěliví.
V celém pořadu se Gabriela Lašková rozpovídala i o dalších tématech, co ještě uslyšíte, pokud si pustíte video s celým rozhovorem s moderátorkou Bárou Hlaváčkovou?
- Kdo má v rodině Laškových poslední slovo
- Jaká věc je nejvíce spojuje a naopak rozděluje
- O výchově dvou synů
- O konci na televizi Prima
- Jak se dá skloubit kariéra a mateřství
